Manželé žijí ve skleněném bludišti

Na konci úzké uličky v blízkosti menšího jezírka stál běžný rodinný dům. Manželský pár, příbuzní majitelů, měl k dispozici sousedící stometrový pozemek a na něm si nechal pořídit svůj vlastní dům. S žádostí o jeho návrh se obrátil na architekty z místního studia Nguyen Khai Architects & Associates.

Ti páru ve věku přes 55 let, tedy v období života, kdy nejeden člověk začíná plánovat co a jak bude v důchodu, navrhli velice nevšední dům. Jeho základním stavebním materiálem je sice beton, ovšem ten v nebývalé míře doplňuje sklo a ocel.

Dům je tvořen čtyřmi samostatnými, různě vysokými bloky, z nichž každý je zasvěcen jedné funkci – ložnice, obývací pokoj s jídelnou, kuchyň a koupelna.

Velice důležitou roli v návrhu domu hraje zeleň, zejména pak popínavé rostliny pnoucí se interiérem a proplétající se mezi sebou. Každý blok je tak tvořen třemi vrstvami – sklem, zelení a betonem.

Na zelených střechách jsou pak ještě rozmístěny dřeviny, konkrétně plumérie, které v dané části Vietnamu běžně rostou i divoce. Až se důkladně rozrostou, stanou se jakousi střechou nad střechou, která bude v horkých dnech stínit obytné bloky pod sebou.

Dům dohromady pokrývá na pozemku 55 čtverečních metrů a jak říkají architekti, možná je to spíše les než dům.

Obytné boxy pak připodobňují ke skleněným jeskyním v něm. Ty ovšem nejsou tmavé, ale naopak plné světla a proudí skrz ně volně vzduch.

Jednotlivé bloky jsou zařízeny tak, aby uspokojovaly všechny potřeby obyvatel, zároveň ale nejsou zaplněny zbytečnostmi, kterých se má člověk ve druhé půli života spíše tendenci zbavovat.

Život v tomto domě by možná nebyl pro každého a někdo by si musel zvykat, ovšem v každém případě je velmi zajímavý –- díky absenci jakýchkoli zástěn a viditelných zdí je možné celý dům a dění v něm kdykoli přehlédnout.

Dokonce i když někdo vystoupí po kaskádě žebříků na střechy, skrz prosklené hrany na něj bude dobře vidět.

Na druhé straně s sebou dům přináší i nepřehlédnutelnou porci romantiky. Majitelé skrz prosklení mohou pozorovat před usínáním měsíc na obloze, v dešti pak nejenom poslouchat dešťové kapky, jak dopadají na povrch skla, ale i sledovat je, jak stékají po stěnách.

„Je příjemné splynout s přírodou, dýchat uprostřed přírody a vrátit se ke starému životnímu stylu, v němž bývalo vše mnohem prostší. Věříme, že existence minimalismu v tom, jak myslíme, cítíme a jednáme, nás dovede k udržitelné hodnotě. Labri je domovem pro každého, kdo chce najít vnitřní klid a rozpoznat náš původ jakožto těch, kdo milují přírodu,“ uzavírají architekti.