„Hezky přitlač a jeď dlaní jenom směrem nahoru. Nahazuj a nešmudlej, vnímej ten rytmus,“ znějí rady, které mi tlumočník Jožka překládá z angličtiny. Holanďan Tom Rijven, který seminář vede, jich pro mě má ještě hodně. Kolem stojí hlouček několika dalších zájemců o osvojení metody, kteří vše pozorují a usmívají se.

To, co nahazuju na balíky slámy tvořící v dřevěné konstrukci zeď, je směs jílu, písku, nasekané slámy, pilin, zkvašené trávy i ovoce a vody. To vše na slaměných balících utvoří první hrubou omítku. Nahazuju ji rukama, a protože tři dny předtím podléhala zmíněná směs pod plachtou igelitu fermentaci, práce je to náležitě aromatická.

Rozhodně ale i zábavná a po několika prvních nezdarech v podstatě i jednoduchá. V hlavě mi navíc běží i to, že tato metoda je také velmi levná. Zdá se, že stavění domů ze slámy a hlíny může opravdu zaplnit díru na stavebním trhu. Jen kdyby od našich institucí konečně dostalo zelenou. To, na čem stát nevydělá, u nás však zatím podporovat nehodlá.

Lidé, kteří chtějí žít podle zásad trvale udržitelného života, tvrdí, že jim to není dovoleno, a proto často musejí vyhledávat polosamoty, kde nejsou trnem v oku. Přesto dřevostavby se slaměnou izolací, nebo chcete-li slaměné domy s dřevěnou konstrukcí, vznikají. V Česku to je zatím tempem hlemýždím, ale v západní Evropě i v USA jde již o jeden ze standardních postupů.

Co dá pole, les a zahrada

„Moje nejoblíbenější stavebniny jsou sběrné suroviny,“ vysvětluje mi Petr Skořepa, otec myšlenky na vybudování Ekovesnice Vrbovce na moravsko-slovenském pomezí. Letos zde otevřel i Školu přírodního stavitelství, kde všichni zájemci dostanou nejen porci teorie, ale všechno si vyzkoušejí také v praxi.

Vlastní stavební materiál obstará les, zahrada a pole. Potřeba je dřevo, jíl a sláma. A ve sběrných dvorech se dají sehnat stará okna i dveře a také barevné skleněné láhve, s nimiž se pak v hliněných omítkách vytvářejí zajímavé vitráže. „Chtěl jsem najít místo na konci světa, kde si budu moct žít po svém, a našel jsem ho právě tady,“ tvrdil mi Petr Skořepa. Svůj projekt ve Vrbovcích pojal jako ukázku evoluce vesnice, kde chce předvést přechod z pěkné tradiční architektury na pěknou a ohleduplnou moderní přírodní architekturu. Jak to všechno začalo?

Dřevostavba se slaměnou izolací může mít třeba i tvar jurty.

Dřevostavba se slaměnou izolací může mít třeba i tvar jurty.

FOTO: Věra Keilová, Právo

„Před lety jsem se dozvěděl, že si u nás někdo postavil dům za osmdesát tisíc korun i se slunečními kolektory, a to mě nakoplo. Asi rok jsem pročítal různé knížky a pak jsem si koupil pozemek a zkoušel stavět. Přihlásil jsem se do kurzu k Tomu Rijvenovi, který vymyslel vlastní metodu kombinace samonosné slámy s dřevěnou konstrukcí, a to se mi líbilo.“

Zmíněná technologie představuje spojení dřevostavby a stavění ze slámy a touto metodou Tom Rijven po celém světě – v Evropě, ale i v USA, Austrálii a na Novém Zélandu – postavil už víc než padesát domů.

„Když si lidi vezmou hypotéky a zadluží se, stanou se z nich otroci, kteří jsou lapeni v pasti, a tímto směrem proto jít nechci. Jediná smysluplná cesta je pro mě stavění ze slámy a z hlíny, protože díky tomu může být člověk na společnosti závislý méně,“ vysvětloval mi důvod své účasti na semináři Jan Kouřimský z Prahy a pokračoval:

„Jsou lidé, kteří věří neomezenému ekonomickému růstu, i když už je jasné, že něco takového je nemožné. Všichni chtějí růst všeho a přírodní stavitelství považují za nelogické. Mně ale naopak přijde velmi logické postavit si dům z materiálu, který poskytuje místo, kde bude stát, a nepřevážet prefabrikáty bůhví odkud."

Jan Kouřimský se rozhodl být na společenských systémech závislý co nejméně.

Jan Kouřimský se rozhodl být na společenských systémech závislý co nejméně.

FOTO: Věra Keilová, Právo

"Slámu získáte od místních zemědělců a jíl si nakopete na zahradě. Je to o tom být více soběstační, a to nejen při stavbě domu. Rád bych byl časem nezávislý také na elektrických, plynových i obchodních sítích. Pak se člověka žádná krize nedotkne. A vůbec není nutné čekat, až náš systém tento způsob stavění integruje, začít může každý prakticky hned, má-li pozemek.“

Ve světě jsou k povolení staveb ze slámy nejbenevolentnější ve Francii, Velké Británii, v Irsku a také v USA. Zatím poslední boom slaměného stavění proběhl v Rakousku. Postupně jde snaha o začlenění slámy, případně hlíny mezi plnohodnotné stavební materiály napříč celou Evropou. Po celém světě probíhají výukové kurzy, vycházejí odborné knihy, časopisy a konají se odborné konference.

Celosvětově se domy postavené pomocí slaměných balíků dají počítat na tisíce, v naší republice jich jsou zatím desítky. Sláma se však u nás pod omítkou často nachází i tam, kde by to nikdo nečekal – příčky z lisované slámy jsou například i ve slavné pražské Lucerně. V Bělorusku vzniklo ze slaměných domů celé sídliště určené pro lidi, kteří museli opustit Černobyl. V roce 2000 získalo mezinárodní ocenění.

„Celý dům si můžete postavit sami nebo s přáteli za jedinou letní sezónu a podle mě to je nejlepší investice, jakou můžete udělat. Co si myslíte? Je lepší investovat v dnešní době do nového drahého auta s velkou spotřebou pohonných hmot, výstavby nízkoenergetického domu, nebo penzijních fondů?“ ptá se mě sugestivně Tom Rijven. Osobně mám jasno.

Omítka z hlíny – nejvyšší komfort

Když hrubá omítka vyschne, což může podle počasí trvat několik dní, ale i týdnů, nanáší se na ni jemná omítka. Má konzistenci jogurtu a tvoří ji jen voda, jíl a písek. Jako přírodní pigment lze použít barevné nakopané jíly. Na workshopu věnovaném speciálně hliněným omítkám vás naučí i to, jak omítání spojit s výtvorem interiérových uměleckých plastik i jiných dekorací. „V moderních domech se dnes jako luxus dělají omítky na vnitřních příčkách z hlíny, protože udržují optimální vlhkost vzduchu a prospívají zdraví. Co je to ale za luxus? Vždyť jíl je téměř všude.

Supermoderní omítky vzduch vysušují a všichni pak musejí mít zvlhčovače vzduchu. Pak ale nechápu, co je na tom za komfort a proč si takový předražený dům nebo byt vůbec pořizovat. Hlína, a to samé platí o slámě, je přirozenější a zdravější. Udržuje přiměřenou vlhkost vzduchu a také jej filtruje a zbavuje škodlivých látek,“ vysvětluje Petr Skořepa.

Na trhu jsou dnes hliněné omítky už i připravené, stejně jako existují slaměné stavební panely, ale kdo chce, může si to všechno udělat sám. Zaručeně to zvládne a ještě ušetří. Na zahradní domek o výměře 25 m2, který do výšky nepřesáhne pět metrů, není v naší republice potřeba mít stavební povolení. Stačí jen územní souhlas, máte-li již ovšem také pozemek. Takový domek vás vyjde zhruba na sto padesát tisíc korun. Hotovo je za jednu sezónu.

Jde o 100% zdravý materiál, který má velmi nízkou ekologickou stopu a po skončení životnosti domu jej lze snadno zlikvidovat.

Jde o 100% zdravý materiál, který má velmi nízkou ekologickou stopu a po skončení životnosti domu jej lze snadno zlikvidovat.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Mám-li celý postup popsat laicky a co nejjednodušeji, bude to znít následovně: Základ stavby – v případě domu ve Vrbovcích to byly pneumatiky napěchované štěrkem – je možné položit i v zimě. Na nich se postaví dřevěná konstrukce podle plánovaného půdorysu. Zdi se postaví z dřevěné konstrukce a vyplní balíky slámy, které se omítnou nejprve nahrubo a pak najemno hliněnou omítkou.

Ze směru, odkud přicházejí deště, je možné zvenku dům obložit ještě například kameny nebo běžnými cihlami. Podlaha, většinou dřevěná, se pokládá na hlínu s půlmetrovou vrstvou pěnového skla anebo ovčí vlny. A střecha? Nejlevnější je ta, které se říká zelená, protože ji tvoří tráva. Drny trávy se kladou na speciální fólii a konstrukci. Okna, třeba i ve starém rámu, se zabudují přímo do omítky.

„Je to jednoduché. Uděláš dřevěný skelet a pak si s tím už jenom hraješ. Jediné woodoo, které v tom vidím, je zavedení elektřiny a vody v hrubé omítce,“ přemýšlí nahlas Rado, který se nedávno oženil.

O selském rozumu

„Nejdražší ze všeho je práce. Materiál si obstaráte za pár korun a další investice se odvíjejí podle toho, zda si dům postavíte svépomocí, nebo si někoho najmete. Materiál je vlastně tou nejmenší položkou. Stébla v balíkách slámy určených pro stavbu by měla být dlouhá asi 60 cm a takové balíky vám můžou po domluvě při sklizni vyrobit na míru. Sláma však musí být sklizená kolem poledne, aby už byla vyschlá,“ píšu si do bloku vyřčené know-how.

Dále se dozvídám, že naše zemědělství ročně vyprodukuje asi šest miliónů tun slámy, která je v první řadě odpad, a přitom jde o skvělý tepelně-izolační i stavební materiál. Díky vysokému obsahu křemíku sláma totiž podléhá hnití extrémně pomalu, proto se také používá jako podestýlka pro zvířata a dříve se uplatňovala i jako střešní krytina.

Vymlácená sláma hlodavce neláká

Obava z hlodavců anebo z požáru je to první, co při zmínce o slaměných domech napadne asi každého, a proto si to zaslouží vysvětlení. Sláma určená ke stavění musí být samozřejmě vymlácená a pak na rozdíl od sena pro hlodavce přitažlivá není. A dobře stlačená a omítnutá je neláká už vůbec. Stavby z balíků slámy také vyhovují všem požadavkům kladeným i na běžnou zeď při požáru po dobu více než dvou hodin.

Na semináři jsem potkala nejen stavební laiky, ale i lidi z branže. Vyučený zedník Pepa Zámečník mi například ze svého pohledu vysvětlil, jak se mu líbí, že na rozdíl od klasické zedničiny, kde je nezbytné nářadí, může tady pracovat holýma rukama. Architektka Vlaďka Šafářová z Třince zase zdůrazňovala především pohodu bydlení, kdy člověk pro sebe vytvoří prostor, který působí harmonicky na jeho celkové zdraví.

„Jde o 100% zdravý materiál, který má velmi nízkou ekologickou stopu a po skončení životnosti domu jej lze snadno zlikvidovat. Při stavbě se nepoužívají žádné chemické látky a při dotažení vytápění člověk získá dům s minimálními požadavky na dodávku energie."

"Stavitelů a architektů, kteří u nás dnes však mohou uspokojit poptávku po domech z přírodních materiálů, je bohužel jen pár. To se ale může velmi rychle změnit, vždyť dnešní doba se nese v duchu snahy objevit to, co dřívější generace zvládaly úplně jednoduše a samozřejmě,“ konstatuje. A pak si stejně jako já vyhrnuje rukávy a pouští se do díla.