Článek
Když přijde řeč na podlahy a pokládku podlahových krytin, často se zaměňují pojmy. Výraz plovoucí podlaha se hojně rozšířil v devadesátých letech minulého století, kdy k nám dorazily levné laminátové podlahové krytiny. Přesnější je tudíž výraz pokládka laminátové podlahové krytiny plovoucím způsobem.
Přičemž označení laminátová krytina je také zjednodušující, protože ve skutečnosti jde o vícevrstvou krytinu, z níž laminát tvoří pouze vrchní, tzv. nášlapnou vrstvu. Takže si pojďme nejprve osvětlit pojmy, s nimiž pracují profesionálové a také kvalifikovaní obchodníci.
Pokládka podlahové krytiny plovoucím způsobem je pro laika nejjednodušší. Používají se dřevěné, vinylové či laminátové dílce s mechanickým zámkem.
Podlaha je jednovrstvá nebo vícevrstvá část vodorovné konstrukce domu a může být vyrobena z mnoha různých materiálů, např. z betonu nebo ze dřeva. Na nosné konstrukci může být upevněna nebo jen položena.
Při pevném spojení podlahy s podkladem se hluk přenáší do konstrukce stavby (obdoba tepelného mostu). Tomu lze zabránit např. použitím plovoucí podlahy, což je vlastně deska, která není pevně spojena s konstrukcí domu. Naopak je od ní oddělena izolační vrstvou – většinou spočívá na nějakém násypu nebo jiné podložce, která tlumí hluk a případně slouží také jako izolace vlhkostní nebo tepelná.
Nejčastěji jde o desky na bázi dřeva, sádry či cementu, které jsou vzájemně spojeny, ale existují i plovoucí podlahy betonové. Této vrstvě se říká roznášecí. Musí být co nejrovnější, aby se na ní dala bez problémů položit podlahová krytina.
Podobně jako u samotné podlahy můžeme volit mezi pokládkou krytiny plovoucím způsobem nebo jejím pevným spojením s podlahou.
Pokládka napevno
Krytina je k podkladu celoplošně přilepena či přišroubována. Lepení je vhodné pro krytiny v prostorách s vysokou vlhkostí (koupelny), protože zabraňuje vzniku plísní pod krytinou (pod plovoucí krytinu může stékat srážející se vlhkost).
Díky lepšímu přenosu tepla je výhodnější při použití podlahového topení. Krytina pevně spojená s podkladem také lépe tlumí jeden z druhů hluku, tzv. kročejový.
Při celoplošném přilepení tedy dochází k výraznému snížení hlučnosti krytiny v prostoru, kde je krytina položena, hluk se ale přenáší do konstrukce podlahy. Krytina je stabilní, což lze subjektivně vnímat při chůzi. Při pokládce na schody (stupnice) je přilepení krytiny nutné.
Rozhodující vliv na výsledek pokládky plovoucím způsobem má nejen kvalita samotné krytiny, ale také správná volba izolační podložky. V úvahu musíme brát pronikání hluku, tepla a vlhkosti.
Celoplošné lepení krytiny je dražší, zdlouhavější a vyšší nároky klade i na kvalitu podkladového materiálu. Zejména u vinylových podlah je tolerance nerovností podkladu minimální.
Přilepená krytina není rozebíratelná, takže třeba při nutnosti opravy podlahového topení ji musíme v podstatě zničit. Při výměně krytiny pro změnu nastává nutnost renovace podkladu.
Ne každá krytina je vhodná pro lepení (např. některé laminátové krytiny) a naopak některé podklady nemusejí být vhodné pro přilepení dřevěných krytin.
Pokládka plovoucím způsobem
Krytina pro tento způsob pokládky musí být vybavena buď perem a drážkou, nebo dnes již obvyklejším mechanickým zámkovým spojem. Tato metoda se týká především laminátových, vícevrstvých dřevěných i celé řady vinylových krytin.
Velkou výhodou je snadná a rychlá pokládka, rozebíratelnost a tudíž možnost výměny pouze poškozeného dílu nebo přístup k podkladu (např. při poruše podlahového topení).
Při renovaci lze krytinu snadno rozebrat bez poškození podkladu. Volbou vhodné podložky (třeba z hobry o tloušťce až 8 mm) můžeme v případě potřeby zvýšit rovinu nášlapné vrstvy s výrazně nižšími náklady, než pomocí stěrky.
Celoplošné přilepená krytina vykazuje nejlepší hodnoty útlumu tzv. kročejového hluku. Aby se ale hluk nešířil do okolních konstrukcí, musí být vhodně izolován také podklad krytiny.
Plovoucí pokládka v prostorách se zvýšenou vlhkostí vyžaduje dokonalé utěsnění u stěn, jinak může dojít ke stékání srážené páry pod krytinu a následnému vzniku plísní. Při dodržení správného postupu, především vhodné izolační podložky, plovoucí pokládka skvěle omezuje přenos hluku do okolních konstrukcí a snižuje se i kročejový hluk.
Problém ale vzniká při použití nevhodných podložek (obvyklá snaha ušetřit), kdy plovoucí krytina může být velmi hlučná, a to jak v místnosti samotné, tak v okolních prostorách (i o patro níž).
Plovoucí krytina není pocitově tolik pevná jako přilepená. Při plovoucím způsobu musejí být dodrženy dilatační spáry nejen po obvodu krytiny, ale od určitých plošných či délkových rozměrů také v ploše krytiny.
Jak lze pokládat různé krytiny?
Laminátové krytiny jsou vždy vybaveny zámkovým spojem pro plovoucí způsob pokládky, některé z nich lze také přilepit. Dřevěné krytiny můžeme v závislosti na jejich konstrukci položit plovoucím způsobem, přilepit či přišroubovat.
Třeba třívrstvé konstrukce se zámkovým spojem mohou být plovoucí i lepené, systém pero a drážka dovoluje navíc i přišroubování či přibití k podkladu (podlahové latě apod.), tedy tak, jak se pokládají masivní dřevěné podlahy.
Dvouvrstvé dřevěné podlahy a parkety se k podkladu lepí celoplošně. Vinylové krytiny se většinou lepí, ale existují také díly se zámkovým spojem pro plovoucí pokládku.
Vinylová krytina je populární právem ¬– má samé dobré vlastnosti a navíc si můžeme zvolit způsob pokládky, který je pro nás vhodnější.
Proti hluku je nejlepší krytina přilepená k plovoucí podlaze
Při celoplošném přilepení dochází k výraznému snížení hlučnosti krytiny v prostoru, kde je krytina položena, hluk se ale přenáší do konstrukce stavby. Proto je vždy důležité, aby podklad, na který se krytina celoplošně lepí, byl řádně zvukově izolován, a to nejen směrem k podkladní konstrukci, ale také vůči stěnám. To nejlépe zajistí plovoucí podklad.
Z toho vyplývá, že hluk nejúčinněji tlumí krytina celoplošně přilepená k plovoucí podlaze.
Příprava podkladu
U obou způsobů pokládky platí, že podklad musí být rovný, suchý a zbavený nečistot. Podlahu zameteme a vysajeme. Zvláště před lepením je nutné, aby z podkladu byly odstraněny také zbytky starých krytin (včetně filců zbylých po stržení koberců a PVC), lepidel a jiných nečistot (např. zbytků barev, penetrací apod.), jinak by lepidlo nemuselo správně přilnout k podkladu.
Obecně platí, že původní krytiny (textilní, PVC) by při pokládce měly být odstraněny u obou typů pokládky mimo jiné i z hygienických důvodů.
Vlastnoručně položená podlahová krytina je dnes většinou z vinylu ve formě dílců s mechanickým zámkem položených plovoucím způsobem. Stačí nám k tomu totiž prakticky jen ostrý nůž.
Odchylky v rovinnosti stanovuje pro každou krytinu výrobce. Protihlukové podložky, používané u plovoucího způsobu pokládky, sice mohou skrýt drobné nerovnosti, neměly by ale sloužit k plošnému vyrovnávání podkladu.
Podklad by měl být u obou typů pokládek správně vysušený, hodnoty zbytkové vlhkosti musejí splňovat kritéria, která uvádí výrobce v technických listech ke krytině. Vinylová krytina snese vyšší zbytkovou vlhkost než třeba dřevěná podlaha.
