Článek
Ostatně s podobným tématem si pohrává v nedávno vydaném sci-fi románu Propast času, kde se potkávají historické epochy. Tak úspěšně, že má autor s renomovaným nakladatelem připraven k vydání už i druhý díl (pozn.: ano, mladá archeoložka Toňa přežije putování porouchaným časoprostorem) - Propast času II. - Císařovna.
Roman Bureš
Roman má takové zaměstnání, že mívá i několik dní v kuse volno a to se pak věnuje právě psaní nebo pokračování rekonstrukce domu a zvelebování velké zahrady. I když přiznává, že to je spíše parketa jeho ženy. Pokud nepočítá stavění zídek a přenášení kamenů, kterých mají na pozemku ve vesnici u Kladna dost z vlastních zdrojů.
Celým přízemím vede chodba spojující místnosti. Až na konci je ložnice, která má klasické „čtyři stěny“ a dveře.
Příjemné změny
„V Kladně jsme bydleli, ale chtěli jsme změnu. Syn rostl a byt byl menší a menší. Jsme tu už tři roky a nelitujeme, i když je pořád co dělat a ještě dlouho bude,“ usmívá se kladenský rodák.
Interiér kuchyně dokládá, že se starý dům stal vlastně moderně vybavenou novostavbou.
„Měli jsme štěstí - přes inzerát jsme poměrně rychle našli toto místo a dům byl zrovna zlevněný. Prostředí je perfektní a neměnil bych ho ani za jednou tak dražší stavení. Hned se nám tady líbilo, přestože uvnitř byla spousta sutě. Z bytu jsme sem dojížděli jako na stavbu. Zatím byt pronajímáme a pomáháme si tak splácet hypotéku. Líbí se nám ale tady natolik, že asi jednou byt prodáme a soustředíme se jen na tuto adresu.“
„Jsou tu okna ze dvou stran, takže se nám občas stane, že místností proletí pták.“
Pro svoji profesi (s pravidelným příjmem) se musí Roman udržovat ve fyzické kondici, k čemuž mu dopomáhají činky v podkroví, ale i samovýroba topného dřeva.
„To mě baví a je to i levnější. Navíc je pro nás přímý oheň, po letech v činžáku, pořád ještě zážitkem. Jinak na ruce zas až tak šikovný nejsem, ovšem při dnešním nedostatku řemeslníků jsem už dost okoukal a dost si tady toho děláme sami. Hlavně jsem brzy přišel na to, že je lepší si - co jde - udělat sám, než spoléhat na někoho jiného. Mnohdy nespolehlivého. Firma nám dělala střechu a elektřinu.“
Antika a internet
Období antiky je našemu hostiteli větším koníčkem než současné stavitelství a má o něm hodně načteno, čehož využívá i ve svých knihách. Jeho prvotinou je historický román Legionář a ve stejném roce 2013 vydal druhou knihu Zuřící lev. Jde také o příběh ze starověkého Říma.
Podkrovní pokoj má také současný a prosvětlený design. Sto třicet metrů plochy i s podkrovím rodině bohatě stačí. Navíc syn bude stále více na studiích v Praze.
„Antika je můj koníček od mládí, ale žádné klasické historické vzdělání nemám. Hodně při psaní využívám i údajů vyhledaných na internetu. Moje tzv. pracovna je tak malý stolek u okna s laptopem. Víc nepotřebuji. Na druhé straně je pravda, že ten, kdo chce psát, by měl mít něco prožito. Ve dvaceti, i když jsem si pro sebe psal už jako dítě, bych nenapsal to co dneska. Taky rádi cestujeme, i díky tomu, že manželka pracuje na letišti. Jenže není moc času,“ konstatuje jednačtyřicetiletý spisovatel, kterému se při jeho různých profesích dostal pod kůži nejeden zážitek.
„Máme rádi moderní styl i barvy, které jsme tu použili.“ Jak dokládá i prostorná koupelna.
Několik let pracoval i jako vyhazovač v pražských nočních klubech. Román ze současnosti ale přesto nechystá.
„Nevím, co bych psal, i když mě k tomu kamarádi vybízejí. Ale tím, že píšu o světech, kde jsem nebyl, se víc odreaguji a zabavím. Dneska píše každý druhý a jsem rád, že si mě všimlo velké nakladatelství, protože už vím, že i psaní se dnes neobejde bez reklamy.“
Tady je spisovatelovo.
Zázemí i na zahradě
Sport je pro Romana dalším koníčkem. „Od třinácti jsem boxoval a postupně nabaloval další bojové sporty. Dnes k tomu rád přidávám i práci na zahradě, které nás na velkém pozemku čeká také hodně. Chceme tu vybudovat okrasnou i užitkovou část. A v tom nejodlehlejším koutě plánujeme ve svahu postavit pergolu.“
Z ní by měl být příjemný výhled přes střechu jejich domu a celou vesnici až na vzdálený horizont.
Burešovi rukou nerozdílnou přeměňují neudržovaný pozemek v pestrou zahradu.
„Dovedu si představit, že se tu jednou budu věnovat už jenom psaní - obklopen zelení. A kamennými zídkami. Vypadalo to tady úplně jinak, hodně zeminy jsme od baráku odkopali - to už bych nechtěl zažít. Nastěhovali jsme se sem v době, když ještě nebylo dodělané podkroví.
Různé zóny budou v zahradě za pár let ještě výraznější.
Manželka je nadšená kuchařka a zahradnice, takže celou zimu je v kuchyni a od jara do podzimu venku,“ usmívá se Roman Bureš s tím, že poslední roky rádi pijí hodně svého moštu a užívají si i vlastní vypěstovanou zeleninu. Na zahradě odpočívají i ve vířivce.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Pozemek je tak velký, že bychom ani nemuseli se dvěma psy na procházku. A jsem tu šťastný.“