Článek
Jméno Vlada Miluniće si vybaví skoro každý Čech. Stačí říci jen dvě slova: Tančící dům. Chorvatský architekt se na jeho projektu podílel se světoznámým kolegou Frankem O. Gehrym. Díky svému neotřelému vzhledu a exkluzivní pozici se objekt stal hned po svém vzniku nejznámější moderní stavbou Prahy.
Architektova dcera, paní Rita, se snažila jít v otcových šlépějích a vystudovala stavební školu, s postupujícím věkem ale přišla na to, že ji ve skutečnosti mnohem více láká obor zdravotnictví, a tak nakonec zakotvila v něm. „Prostě jsem se pomamila,” směje se při naší návštěvě.
Z architektury zná ale dost na to, aby uměla dobře ocenit výhody minidomku. To, čím ji oslovila tato varianta bydlení už napoprvé, byla rychlost realizace a konkrétně v případě Freedomků pak hned dvě další důležité věci – možnost zvětšovat dům i v budoucnu o přikoupené moduly a eventuálně se s ním přestěhovat jinam. Ani jednu variantu totiž do budoucna nevylučuje.
Pro začátek si vybrala domek s užitnou plochou okolo 60 čtverečních metrů sestávající ze dvou modulů, které jsou uspořádány do písmene L. Hlavní podlouhlá část funguje jako obývací pokoj s kuchyňskou a jídelní zónou, kde část vedle postele zabírá i samostatná šatna. S místností sousedí koupelna s toaletou a pak, velice nenápadně, navazuje druhý model, jenž je rozdělen na dvojici pokojů.
Postaveno měla za tři hodiny
Jako mnoho jiných lidí, ocitla se paní Rita v minulém roce v situaci, kdy potřebovala začít co nejdříve někde bydlet, a to se svými dvěma syny (10 a 13). Naštěstí měla parcelu, kdy bylo možné stavět.
Firma potřebovala na výrobu dřevěného domku tři měsíce. Kvůli složitému zajišťování logistiky ale nový domov dorazil až po čtyřech měsících. A pak se stal zázrak: „Přijel kamion, na kterém byl domek naložen, jeřáb ho přenesl na parcelu, technici jej upevnili k připraveným vrutům a připojili k inženýrským sítím a my mohli za tři hodiny začít bydlet,” popisuje Rita Miluničová.
Ani mobilní dům není možné postavit si jenom tak
Domek je řešen jako mobilní dřevostavba, která je plně zaizolovaná a na rozdíl od podobných staveb má dokonce i sedlovou střechu.
„Myslela jsem si, že když si nechám postavit mobilní minidomek, který stojí pouze na vrutech, tak nebudu muset mít stavební povolení. To jsem se ale zmýlila. Každý stavební úřad má jiné podmínky a u nás je to tak, že když i takovýto domek chcete užívat k trvalému bydlení, musíte si podat stavební ohlášení, které vám úřad musí schválit. V mém případě měli podmínku sedlové střechy. Kvůli zachování rázu okolní krajiny,” varuje potenciální zájemce o minidomky paní Rita.
Šalamounské řešení
Domek je navržený a vymyšlený jako stavba s plochou střechou. S majitelem firmy, která jí domek dodávala, se proto dohodli na relativně jednoduchém řešení. Dům má plnohodnotnou rovnou střechu, která má zateplení, správné napojení na stěny atd. Nad ní je pak zdvižena sedlová střecha, která má ale pouze designovou funkci.
S firmou rovněž dojednávala nejenom vzhled domu, ale také jeho zařízení. Měla možnost nechat si domek dodat nezařízený, nebo třeba jenom s koupelnou, anebo naopak nařízený úplně se vším všudy i s veškerým nábytkem.
Paní Rita volila kompromis a nechala si dodat koupelnu, a také vestavěnou postel v obývacím pokoji. Zbytek zařízení postupně doplnila – a ještě doplní – díly místních truhlářů. Ti jí udělali například zařízení kuchyně a také chlapeckých pokojů.
Malý prostor si žádá chytrá řešení
Ačkoli se profesně věnuje zcela jiné činnosti, než je architektura, vzdělání v oboru se jí vyplatilo. Zařizování takto malého domku si žádá praktické a nápadité řešení.
„Zjistila jsem, že spoustu věcí jde umístit tak, že je zavěsíte ke stropu,” usmívá se, zatímco přejíždíme očima od zavěšené poličky v kuchyni k zavěšenému časovkářskému kolu v obývacím pokoji, které ale tvoří zajímavou dekoraci.
„Věnuji se triatlonu. Na kole pravidelně trénuju a nechtěla jsem ho mít zavřené někde v kůlně,” vysvětluje, když si všimne našeho pohledu.
Také jeden dětský pokoj zdobí zavěšené sportovní náčiní – airsoftová puška. Jí ovšem sekundují i mnohem sofistikovanější dekorace. Mladý muž se totiž věnuje modelářství, a tak si na zeď pověsil staré papírové modely sídlišť z 80. let. Jsou umístěny na deskách s jasným označením VM.
„Většinu tatínkových modelů, které byly ještě dělané z papíru, a tudíž byly mnohem odolnější než ty současné plastové, které se v krátké době pod vlivem slunečního záření rozpadnou, jsme věnovali muzeu architektury. Tyhle jsme si ale nechali. Jako památku na dědečka,” usmívá se paní Rita.