Barvy, obrazy a mozaiky aneb Pestrý domov Hany Krčmové

Ode dveří rekonstruovaného domu na Praze 9 se pomalu vydáváme po barevné mozaikové stuze, která nás postupně provede celým domem pražské výtvarnice se silnými jihočeskými kořeny, paní Hany Krčmové.

„Na začátku zařizování našeho současného bydlení stála nutnost sestěhovat vybavení tří bytů (mého, muže, matky) a taky ateliéru do jednoho, sice zrekonstruovaného, ale celkem malého domečku. Samozřejmě, že jsme vybírali jen nezbytně nutné věci, nicméně i těch byla poměrně velká a nesourodá hromada.

Vzhledem k tomu, že výsledkem třídění byly většinou věci ryze osobní povahy, nešlo zařizování interiéru hodit na krk architektovi, musíte se s tím poprat sama. A protože jsem výtvarník, který miluje barvy, řekla bych, že jsou skoro můj život, rozhodla jsem se, že právě barvy budou jednotícím prvkem celého interiéru,” vypráví naše hostitelka.

Stěhování, říká paní Krčmová, předcházela rekonstrukce, při níž kladla důraz především na pohodlnost a účelnost nového bydlení. Znamenalo to mít v každé části plně podsklepeného domu vlastní sociální zařízení, nezbytností byly samostatné pracovny i prostor pro hosty.

Chybět nemohla ani velká společenská místnost, kde by se mohla scházet celá rodina. Velká terasa byla už jen vymodlenou třešničkou na dortu.

„Původní dům, tzv. šumperák měl docela atmosféru, své osobité kouzlo a duši, kterou, doufám, našimi úpravami neztratil, a proto se i následné zařizování interiéru neslo ve stejném duchu,” doufá paní Hana.

Jako výtvarnice miluje nejenom barvy, ale také kvalitní řemeslo prakticky jakéhokoli druhu. Nápadné je to zejména u nábytku. Svůj domov zařídila vkusnou eklektickou směsí historických kusů, vintage i modernějších prvků.

Její velkou láskou jsou zejména židle, jichž je v každé místnosti ... inu, dostatek. Každá je buď pečlivě renovovaná, nebo repasovaná a mnohé z nich jsou i pomalované tak, že se staly samy uměleckými díly. Stejně jako knihovny na zdech v chodbě.

„Obrazy v kuchyni nad stolkem, kde pijeme s mužem ranní kávu, mají příznačný název – Kecy, kecy, kecy. Kuchyňské židle jsou variantou slavné židle Mravenec designéra Arne Jacobsena, jehož návrhy patří mezi nejkopírovanější na světě,” upozorňuje nás hostitelka.

Ostatně modely z první série jeho křesel EGG pozorný návštěvník objeví i v pánské pracovně. V ložnici je pak umístěno pohodlné retro křeslo Kanada od Jindřicha Halabaly, a nad postelí visí barevný obraz s názvem Vesele, jen vesele.

Zajímavostí domu je minimum úložných prostorů. Tím největším a téměř jediným je velká vestavěná skříň právě v ložnici. „Vždycky jsem měla málo skříní, protože pak nehromadíte věci – prostě by se vám nikam nevešly,” prozrazuje svůj fígl paní Krčmová.

Hlavním prvkem, jenž zaujme každého na první pohled, jsou ovšem desítky obrazů, jež zdobí všechny stěny v domě. Představují různá období tvorby naší hostitelky a různé směry, jimiž se jako malířka během své umělecké kariéry vydávala. Ať již to jsou díla ze série Modrá a zelená, nebo abstrakce v obývacím pokoji, všechny diváka něčím zaujmou. Nejčastějším námětem je ovšem příroda a krajina.

„Zdá se, že teprve nepřítomnost krajiny v životě člověka nás přivedla k pochopení nutnosti chránit strom, horu, vodu i volný horizont. A já bych ráda, aby divák měl chuť se do krajiny vydat, a pak o ni i pečoval. Snažím se vložit do obrazů své vidění světa, vtáhnout do něj diváka, nutit ho zamyslet se nad obsahem. Svými obrazy se pokouším dosáhnout určité harmonie v současném zmateném světě.

Potřebuji taky vědět, že se moje obrazy lidem líbí a přinášejí jim potěšení. Teprve když jsou mezi lidmi, dostává moje práce smysl a obrazy konečně žijí svým životem. Jsem toho názoru, že obrazy mají být mezi lidmi,” říká Hana Krčmová.

Naše návštěva se chýlí ke konci a my při povídání o složitosti vytváření mozaik, o nutnosti ručně obrousit každičký střípek, aby se o dílo v budoucnu nikdo neporanil, vycházíme na zahradu.

Ač v hlavním městě, tato působí dojmem malého zeleného světa, do nějž ruch velkoměstského života neproniká.

„Vysazovat zeleň považuji za svou povinnost, a za svůj zásadní příspěvek naší planetě. Stromy vyrobí O2, pohltí CO2 a já chci dýchat svěží vzduch. Vysazený strom je prostě taková „radost na pokračování“, protože strom tu bude třeba další desítky nebo i stovky let,” svěřuje se paní Hana, zatímco míjíme některé z jejích skulptur pokrytých mozaikami.

Na první pohled je zřejmé, že zahradu jen nezdobí. Že slouží i jako veselé posezení pro dva malé vnuky. A zamyšlením u nejmladší generace naši návštěvu i končíme:

„Být úspěšný není tak složité, mnohem těžší je být prospěšný. Úspěchu můžete jít naproti tím, že děláte to, co se líbí. Ráda bych se dopracovala k tomu, že budu prospěšná. Proto je pro mě důležitá a smysluplná práce s dětmi – výtěžky všech mých výstav putují vždy na podporu dětského výtvarného tvoření, ve spolupráci s naší městskou částí připravuji workshopy pro děti školního věku, pro studenty místní střední školy pořádám komentované prohlídky výstav.”