Starší byt v žádané lokalitě byl výzvou. Architekti úpravu zvládli na jedničku

Před jednu takovou výzvu byli postaveni i architekti navrhující kompletní rekonstrukci bytu s dosluhující dispozicí složenou jen z řady místností podél jediné fasády spojené obří tmavou předsíní.

„Upřednostnili jsme verzi umožňující zužitkovat monumentální šestnáctimetrový průhled celým bytem. Jeho těžiště tvoří posezení pod knihovnami a kuchyně s jídelnou, zatímco z protilehlých konců na sebe pomrkávají ložnice dětí a rodičů,” poznamenává Jakub Filip Novák ze studia No Architects.

„Do tmavé předsíně jsme vložili velkou koupelnu a zatočili příchod do bytu tak, aby nepotřeboval dalšími dveřmi oddělené zádveří, a přece byl zcela oddělen od dění na domovním schodišti. Do interiéru jsme pak v citacích propsali noblesně optimistický ráz domu z unikátní epochy raného 20. století, v jehož útrobách se byt nachází,“ dodává.

Fasáda i veřejný interiér domu jsou pojaty s dobovou výtvarnou péčí. Kapotáže topných těles se proto inspirují vzory z domovního zábradlí, špičaté obložky odrážejí okenní štuky, polstrování cituje vzor na domovních dveřích, zatímco v hladkých plochách se stejně jako na jednoduché fasádě domu zdůrazňuje ušlechtilost podstaty – dubových dýh a lakovaných povrchů v jemných odstínech.

V bytě byla vyměněna okna a veškeré povrchy včetně skladby nenosné části podlahy a podlahy lodžie, realizována byla nová infrastruktura.

„Nábytek je navržen bytu na míru, od postele, přes knihovny, žebřiny po jídelní stůl. Za jedním opěradlem pod knihovnou je zasunuta matrace, s jejíž pomocí je možné sezení rozšířit na velké letiště. Celý byt kompletně podtrhuje mosazná linka propsaná do soklu podlah, nohou stolků i nábytku,” vysvětluje Daniela Baráčková ze stejného studia.

Rodičovská ložnice si pak díky šatně a privátní koupelně zachovává svou intimitu i přes přímou návaznost na obytný prostor.