Hlavní obsah
Design klame, XC40 vypadá na pohled menší. Foto: Milan Lažanský, Právo

Test Volva XC40 T3: Připlácet netřeba

Novinářské vozy často bývají napěchovány výbavou. Není se čemu divit, vždyť sami chceme otestovat co nejvíce prvků, které auto nabízí. Jenže občas je dobré také vyzkoušet opačnou stranu nabídky. Od Volva XC40 se toho hodně očekává, dokáže evropské auto roku 2018 přesvědčit i v lidové verzi?

Design klame, XC40 vypadá na pohled menší. Foto: Milan Lažanský, Právo
Test Volva XC40 T3: Připlácet netřeba

Určitý zlom pro mě osobně představuje premiéra Volva XC90 v roce 2002. Švédům se podařilo najet na vlnu popularity SUV a popravdě řečeno to měli možná ze všech marketingově nejjednodušší. Ačkoli o tom můžeme polemizovat, spousta zákazníků volí SUV a crossovery kvůli domnělé vyšší míře bezpečnosti.

A jaká jiná automobilka je bezpečnostní posedlá více než právě Volvo. Image severského dříče zvýšeným modelům rovněž v očích veřejnosti pomůže.

Zepředu se tváří dost vážně.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Zkrátka SUV k Volvu sedí a podobný úspěch Švédové zaznamenali i u XC60. Nyní je na řadě start modelové řady XC40, dosud nejkompaktnějšího SUV. Podaří se do třetice vytvořit nový fenomén? Poté, co jsme na Novinkách vyzkoušeli verzi D4, se pojďme podívat na úplný základ nabídky, co se výbavového stupně i motorizace týká.

Úplně jiný

Volvo patří mezi automobilky, které jeden designový jazyk promítají napříč třídami a segmenty. Ovšem XC40 stojí tak trochu stranou. Především svými proporcemi se takovému kulatému XC60 opravdu nepodobá. Je to hranáč, který navíc maskuje svou reálnou velikost. Je sice poměrně výrazně kratší než XC60, avšak na šířku už skoro neztrácí a je dokonce i o dva milimetry vyšší.

Zadní svítilny jsou pro Volva s kolmou zádí zcela typická.

Foto: Milan Lažanský, Právo

C-sloupek je masivní.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Velká hmota klade velké nároky na kola, která mohou u kompaktního SUV být dokonce až 21palcová. Tady máme osmnáctky, které se opticky trošku ztrácejí. Na druhé straně u SUV tohoto charakteru to nevadí, k tomu se ale ještě dostaneme.

Uvnitř vás čeká typické nové Volvo. Základní verze je sice střídmá, co se volby materiálů týče – vždyť vyšší verze mohou být až šíleně barevné –, ale co se zpracování a vnímané kvality týče, je vše v pořádku. Stejně jako po stránce multimediálního systému Sensus, který díky odezvě, přehlednosti a grafice chválím, kudy chodím.

Pokud máte zkušenost s Volvy postavenými na modulární platformě, nic vás uvnitř nepřekvapí.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Dekory základní verze jsou střídmé, jindy můžete mít třeba i oranžové koberce.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Jen testovaná verze neměla ani vestavěnou navigaci, ani Apple Carplay. Za jedno z toho bych si určitě připlatil. Stejně jako třeba za zadní parkovací kameru. To jsou věci, které na denní bázi používáte, a dopředu prozradím, že víc peněz za technologické i technické příplatky bych už nutně u dealera nechávat ani nemusel.

XC40 vyniká prostorností, překvapí, jak pohodlně lze cestovat na zadních sedadlech. A to i na šířku v loktech. Sedadla mají navíc příjemný tvar a celkově vnitřek působí vzdušně, a to i v této ponuré konfiguraci. Pochválil bych i celkový výhled z auta, jenže pohled šikmo vzad není dobrý, překáží obří c-sloupek.

Tento infotainment mám osobně mezi svými nejoblíbenějšími - je totálně přehledný.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Kvůli prostoru pro posádku nebylo zbytečně ubráno ze zavazadelníku, což svědčí o vynikající práci s využitím platformy. Kufr má na poměry třídy slušných 460 litrů a potěší praktické háčky nebo dvojité dno.

Pohoda. I s tříválcem

Crossover stojí na modulární platformě CMA, která je sice příbuzná s větší SPA pro modely řady 60 a 90, ovšem určena je spíše pro menší modely řady 40, kterou právě tento model otevírá. S tím souvisí i výběr základní motorizace. Jedná se o patnáctistovku se třemi válci.

Ještě dnes najdete hodně lidí, kteří si pod slovem tříválec představí hrůzy z let minulých, ale právě tento motor je možná i ten vůbec nejlepší příklad toho, že i s malým lichokopytníkem se dá žít bez kompromisů. Jedná se o výsledek modulární práce s válci, protože s trochou nadsázky jde o čtyřválec T4 s uříznutým válcem.

Označení T3 tentokrát s počtem válců sedí.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Má výkon 163 koní, což vám vzhledem k charakteru auta úplně stačí. Díky plynulému nástupu se s motorem v pohodě jezdí i mimo město. Jedná se ale jednoznačně o motor spodového charakteru, který si bez dunění nechá líbit i kolem 1500 otáček, zato špičku nemá nijak výraznou.

Jistotu řidiči přináší i manuální převodovka, která má přesné dráhy a veškeré ovládací prvky včetně záběru spojky jsou tak nějak samozřejmé, dobře naladěné. Navíc je motor i díky vyvažovací hřídeli kultivovaný a klidný jak na volnoběh, tak i při akceleraci. Ruší jen až neuvěřitelně hlučné turbodmychadlo. Zejména když si pootevřete okénko, slyšíte odfukování a pískání. Pro technické nadšence na chvilku až příjemné, ale jinak otravné.

Tříválec má velmi měkký kryt, který se rovněž podílí na minimalizaci vibrací a hluku.

Foto: Milan Lažanský, Právo

Co se samotné jízdy týče, opět jsem narazil na typické nastavení nových vozů Volvo. Ty se sice nehoupají a nerovnosti tak nějak cítíte, na druhé straně když přijde na opravdu rozbité okresky a polňačky, kde by měkčí tlumiče a silentbloky už odskakovaly a žvýkaly se, podvozek začne náramně kopírovat nerovnosti a poskytne posádce nevídaný komfort.

Toho si ceníte po celou dobu jízdy a kvůli odměřenému řízení nebo povedenému odhlučnění vás ani nenapadne hledat v XC40 nějakou domnělou sportovnost. V ostrém tempu se naklání, a i když drží stopu vcelku zdatně, věřte mi, nebaví vás to. Třeba také proto, že přední kola nemají tolik trakce na výjezdu ze zatáčky. Na druhé straně rychlé tempo zvládá... bezpečně. A tak nějak by to mělo být.

Závěr

Hodně záleží na tom, jak o XC40 smýšlíte. Já jej totiž po týdenní zkušenosti nemohu vnímat jako konkurenta třeba pro BMW X1. Tohle auto vsází hlavně na prostor a specifický styl, který se odráží všude od hranaté karoserie přes interiér až po všeobecný klid, který dodá posádce i řidiči.

Testovaná verze by mi upřímně úplně stačila. Nerad vynáším tak rozhodné soudy, ale pravděpodobně je to jeden z nejlepších tříválcových agregátů, se kterými jsem jezdil. Pokud rádi řadíte sami, s manuálem chybu neuděláte, k charakteru vozu se ale lépe hodí automat.

Díky tomu, že si vystačíte s méně výkonným motorem a přihodíte jen pár příplatků, tak cenu stlačíte pod 900 tisíc korun. To je sice pořád dost, avšak s tímto autem si nepořizujete nepoužitelného druhého prcka do rodiny, ale plnohodnotný vůz, který může docela zatopit i ve vlastní stáji, a sice několikrát zmiňovanému XC60. Alespoň že oba mohou zaujmout docela jiným stylem.

Volvo XC40 T3
Motor:1477 ccm, zážehový tříválec, turbo
Max. výkon:120 kW (163 k) při 5500 ot./min.
Max. točivý moment:265 Nm při 1850-3850 ot./min.
0–100 km/h:9,4 s
Nejvyšší rychlost:200 km/h
Průměrná spotřeba:6,2 l/100 km
Pohotovostní hmotnost:1645 kg
Délka x šířka x výška: 4425 x 1863 x 1652 mm
Základní objem zavazadelníku: 460 l
Poháněná náprava:přední
Cena základní verze:787 500 Kč (T3)
Cena testovaného vozu:
878 600 Kč
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků