Proto, když se přihlásí bolest zad, je určitě na místě vyšetření na rehabilitaci, nebo návštěva fyzioterapeuta. Následné konzultace s psychologem by člověk neměl házet za hlavu, protože za bolestmi zad mohou stát již zmíněné psychické problémy. Léky, které dočasně odpomohou od bolesti, bychom měli užívat jen krátkodobě. Každopádně, hrsti analgetik dlouhodobě nic neřeší.

Podle definice Světové zdravotnické organizace je bolest „nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost, spojená s akutním nebo potencionálním poškozením tkání a je vždy subjektivní“. Akutní bolest by měla trvat méně než tři měsíce a slouží jako signál – podobně jako u horečky dostáváme jednoduché upozornění, že ‘něco není v pořádku‘. Umíme většinou dobře rozpoznat místo, odkud pochází, a jsme schopni ji vyřešit tím, že odstraníme její příčinu. Oproti tomu chronická bolest je vlastně nemocí sama o sobě, trvá déle než tři až šest měsíců, velmi nám vadí a někdy se nesmírně obtížně léčí – na jejím vzniku se totiž často podílí i psychika.

Stres je původcem téměř poloviny onemocnění zad

„Může za to stres. Nemocní jsou celkově více napnutí a ještě ke všemu se málo pohybují, spíše sedí. Svaly zad se stáhnou, a to už bolí. Přijdou do ordinace, kde se jim snaží pomoci od bolesti, ale někdy nepátrají po její příčině – na psychické trable si většinou nikdo ani nevzpomene,“ říká  MUDr. Richard Rokyta, přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK.

Hlavní příčinou je změna životního stylu. Zádové svalstvo, které je silně ochablé, pravidelně neprocvičujeme. Většinu pracovního dne, někteří z nás i ve volném čase,  prosedíme u počítačů. Než sezení, je z hlediska vzniku bolestí zad, lepší chůze či ležení.

Bylo například zjištěno, že sedícímu člověku, který sáhne po zvonícím telefonu v kanceláři, se pohne jinak velmi tuhé skloubení mezi hrudní kostí a žebry, což vyvolá natočení a změnu polohy kloubu na opačné straně, mezi žebrem a obratlem. Vzniká bolest, která se dále šíří mezi obratli, říká se tomu „řetězení“. Bolí nás především stažení hlubokých zádových svalů, které reagují na dlouhodobě nesprávnou polohu a napětí. Jinou příčinou mohou být velmi časté degenerativní změny na páteři a výhřezy plotének.

Důležité je pravidelné cvičení

Většina lidí, kteří trpí bolestí zad, dostane od svých lékařů doporučení, aby pravidelně cvičili sérii speciálních cviků na posílení svalového korzetu. To ovšem dlouhodobě a pravidelně téměř nikdo nedokáže.

Pro rozvoj onemocnění je klíčový stres, při léčbě, která by měla být co nejvíce komplexní, hraje návštěva psychologa či psychoterapeuta určitě nezastupitelnou roli. Jen málokomu je však doporučena, praktičtí lékaři to rutinně nedělají. Ti dnes při léčení bolavých zad leckdy nepostupují úplně správně. Měli by udělat alespoň základní rentgen páteře, který výborně odhalí případná degenerativní onemocnění – pokud jsou prokázána, měl by být nemocný odeslán na neurochirurgii či ortopedii.

Pokud je ale bolest ještě snesitelná a nejde o degeneraci, je dobré navštívit fyzioterapii, kde speciálními hmaty pomohou bolavé místo odblokovat. Hned poté je třeba začít pravidelně cvičit a následně konzultovat svoje obtíže s psychologem nebo s psychoterapeutem. Při pobytu na pracovišti je velmi důležité měnit polohy sezení nebo se nebát klidně na chvíli projít.

Stažené svaly je třeba uvolnit

Základem léčby bolestí zad v situacích, kdy samotná trakce nepomůže nebo není kvůli bolesti aktuálně proveditelná, by mělo být především odblokování bolestivého stažení zádových svalů pomocí léků. Ne všechny jsou ale pro tyto stavy optimální, určitě není moc vhodné nechat si postižené místo jen „opíchnout“ lokálními anestetiky či konzumovat hrsti „klasických“ analgetik (například ibuprofenu). Tyto léky by navíc kvůli nebezpečí krvácení ze žaludečních a dvanáctníkových vředů vůbec neměli užívat senioři. Léky na bolest nemocným jen na chvíli uleví, rozhodně však neléčí příčiny onemocnění.

„K odblokování bolestí zad jsou nejvhodnější centrální myorelaxancia, která uvolňují napětí kosterních svalů, každé ale úplně jinak. Tato léčiva jsou doporučována nejvýše na dva týdny – svaly nesmí moc ochabnout. Měl by je určitě předepisovat už praktický lékař, je ale třeba dobře vybírat. S jedinou výjimkou – a tou je látka tolperison – totiž způsobují únavu a mají silné tlumící účinky. Tato látka uvolňuje přes řídící centra v prodloužené míše napětí stěny cév, přivádějících okysličenou krev ke křečovitě staženým svalům. Ty díky tomu dostávají více kyslíku a lépe se uvolňují. Nepůsobí ale na mozkovou kůru, vůbec tedy celkově netlumí,“ vysvětluje MUDr. Rokyta.

Dalším lékem z této skupiny je tetrazepam, který patří mezi známé a často zneužívané benzodiazepiny, jež sice uvolňují napětí (vždyť se rutinně používají i v psychiatrii), dobře se po nich ale spí. Mefenoxalon zase snižuje napětí kosterních svalů tlumením přenosu vzruchu na nervových spojích na úrovni páteřní míchy, což vede k únavě.