Server s odkazem na vojenské zdroje napsal, že USA a Rusko spolupracují od prosincové tajné dohody prezidentů Baracka ObamyVladimira Putina. Cílem je ukončit válku v Sýrii.

Základem má být rozdělení sfér vojenského vlivu, přičemž dělící linií je podle izraelského serveru řeka Eufrat. Američané mají mít pod kontrolou oblast na východ od ní.

To znamená, že Rusové podporující režim Bašára Asada mají mít pod kontrolou jižní, střední i západní část Sýrie i s klíčovými městy Damašek, Dar'á, Homs, Hamá, Latákíja či Aleppo (Halab), kde v současnosti probíhá mohutná ofenzíva. [celá zpráva]

V oblasti v gesci Američanů jsou například kurdská města na severu jako Hasaka, Kámišlí a Kobani či bašty Islámského státu Rakka a Dajr az-Zaur. USA by tak měly pod kontrolou oblast sahající až k hranici s Irákem, přes kterou volně proudí džihádisté.

Také by to znamenalo, že syrsko-turecké pohraničí na severu je rozdělené mezi Rusy a Američany.

Ministři zahraničních věcí Ruska a USA Sergej Lavrov (vlevo) a John Kerry

Ministři zahraničních věcí Ruska a USA Sergej Lavrov (vlevo) a John Kerry

FOTO: Michael Dalder, Reuters

Čtvrteční dohoda v Mnichově podle izraelského serveru tento pakt formálně zakotvila, což by mohla potvrzovat slova ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova o „kvalitativním“ posunu ve vojenské spolupráci USA s jeho zemí.

Mnichovskou dohodou se podle serveru mimo jiné poodkryly nejen představy mocností ohledně Sýrie, ale také se vyjevilo ponechávání Turecka na vedlejší koleji. Ankara útočí na kurdské síly na severu Sýrie a s novou vlnou uprchlíků od Halabu znovu hlasitě volá po vytvoření bezpečnostního nárazníkového pásma.

Dohodu v Mnichově podepsali zástupci 17 zemí včetně znesvářených Saúdské Arábie a Íránu. Dává jakousi naději na začátek příměří v Sýrii do týdne. [celá zpráva]

I šéf americké diplomacie John Kerry se ale k této ambici staví opatrně. Vůbec poprvé ve své kariéře mezinárodní dokument označil za zatím jenom slova na papíře, která je třeba naplnit konkrétními činy.

Podle Debkafile budou boje pokračovat. O dohodu jednak nestojí radikálové v čele s Islámským státem a Frontou an-Nusra, a také se dá očekávat zesílení vojenských aktivit USA v součinnosti s Ruskem, a to jak ve vzduchu, tak na zemi. A vzhledem k tomu, že bojovníci fronty jsou součástí širších povstaleckých koalicí, lze očekávat, že se Rusové a jejich spojenci z Íránu a libanonského hnutí Hizballáh nebudou frakčními rozdíly zabývat a budou pokračovat v útocích na všechny nepřátele Asadova režimu.