Článek
„Rusko čtyři století směřovalo na Východ a další čtyři na Západ. Ani tam, ani tam však nezakořenilo,“ napsal Surkov.
Kulturní a geopolitická sounáležitost Ruska připomíná podle něj „bludnou identitu člověka narozeného ve smíšeném manželství“.
Surkov, jenž v prezidentském úřadu začal působit ještě před nástupem Putina do Kremlu, pak upozornil na význam roku 2014, kdy si Rusko připojilo Krym. „Tehdy skončilo epické putování Ruska na Západ, četné a bezvýsledné pokusy stát se částí západní civilizace a spříznit se s ,dobrou rodinou‘ evropských národů,“ konstatoval.
Nemyslí si přitom, že by se Rusko mělo „vrhnout na Východ“, protože „tam už bylo“.
Válka i obchod
„Od roku 14 (2014) začíná neurčitě dlouhá doba, epocha 14+, v níž nás čeká sto (dvě stě? tři sta?) roků samoty,“ parafrázoval Surkov název románu Gabriela Garcíi Márqueze.
„Jaká asi bude ta samota, jež nás čeká?“ ptá se. Odpověď však nenabízí. Dodává jen, že „samota neznamená izolaci“.
„Rusko nepochybně bude obchodovat, přitahovat investice, vyměňovat si znalosti či válčit,“ vysvětluje s tím, že „válka je také způsob komunikace“. „Bude konkurovat i spolupracovat, budit strach i nenávist, zvídavost, sympatii i obdiv. Bez falešných cílů a bez sebepopírání,“ dodává.
Surkov, který je z rusko-čečenského manželství a dětství strávil v Čečensku, pracoval kdysi pro nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského.
Začínal přitom v jeho ochrance a nakonec působil v bance Menatep. Málem se prý stal spolumajitelem Jukosu, kvůli kterému ovšem Chodorkovskij strávil deset let ve vězení.
Působil jako lobbista a byl i místopředsedou ruské vlády. V současné době zastupuje Rusko při vyjednávání podmínek ukončení konfliktu na Donbasu.