Článek
Samson pomocí infrakamer sledoval spánkové návyky 19 druhů opic. Pozorováním jejich pohybu zjišťoval, kdy orangutani upadnou do REM fáze spánku, ve které lidé sní. Z výsledků vyplynulo, že lidé spí nejméně ze všech primátů na planetě. V porovnání s malými druhy primátů, kteří spí až 17 hodin denně, spí lidé zhruba sedm hodin.
Menší druhy přitom spí více během dne a to v kratších intervalech a vědci zjistili, že doba strávená spaním se u druhů primátů obecně shoduje s jejich fyzickou velikostí a také s dalšími faktory. Jedinou velkou výjimkou je člověk. Spíme totiž znatelně méně, než by se v porovnání s poznatky o jiných primátech dalo očekávat.
Během spánku čas od času upadáme do REM fáze a sníme. V této fází trávíme asi 22 procent spánku, což je největší podíl mezi všemi primáty. Řada výzkumů považuje REM fázi za prospěšnou pro mozek. Mnozí vědci tvrdí, že uklízí myšlenkové smetí, další zase prohlašují, že převádí naše nové vzpomínky a prožitky do dlouhodobé paměti.
Opustili větve
Pro naše opičí předchůdce ale nebylo lehké REM fázi dosáhnout. Spali na větvích a noci pro ně nebyly nijak snadné. Když se takto pokoušejí spát opice, tak je budí vítr, stromoví hadi či strkající se druhové.
Fosilní nálezy naznačují, že před 20 milióny let předchůdci lidí a další opice změnili spací návyky, protože se stali pro větve příliš velkými. "Myslím, že můžeme s jistotou říci, že člověk vzpřímený spal na zemi," řekl Samson.
Raní lidé zřejmě spali okolo ohňů ve velkých tlupách, aby byli schopni odehnat predátory. Výsledkem podle Samsona a Nunna bylo to, že zvýšila šance na lepší noční spánek. Lidé tak dokázali dosáhnout hlubšího spánku a prožít delší dobu v REM fázi
Od té doby, co lidé rychleji dosáhnou REM fáze, potřebují ke spánku kratší dobu než všichni ostatní primáti. Dostali tak denně navíc několik hodin, které mohli věnovat výrobě nových nástrojů či sdílení zážitků a příběhů.