Hlavní obsah

Na další Černobyl nedojde, ve Fukušimě nemá co hořet, tvrdí Drábová

Právo, Alexandr Petrželka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru pro Právo, který proběhl v pondělí 14. března, vylučuje, že by situace v japonských jaderných elektrárnách mohla vyústit do katastrofy podobné událostem v Černobylu.

Článek

Jak vidíte stav ve Fukušimě po druhé explozi? Jak k ní vůbec mohlo dojít?

Podle vysvětlení, které máme z Japonska a o kterém si myslím, že je racionální, je to dáno tím, že tamní reaktory byly nějakou dobu bez chlazení. Když se k nim pak znovu podařilo přivést vodu, na krátkou dobu byly palivové články touto chladicí vodou pokryty. Vyvinul se přitom vodík. Když ho odtlakovávali, došlo k výbuchu.

Lze z hlediska bezpečnosti srovnat Fukušimu s Temelínem?

Jsou srovnatelné. U nás máme tlakovodní reaktor, Fukušima I má reaktor varný, jeden ze dvou nejstarších v Japonsku. Ale bezpečnost není jen otázkou zařízení, roli hraje i projekt, technologie, personál. Dá se říci, že všechny současné provozované reaktory jsou na velmi srovnatelné úrovni. Samozřejmě – jeden je v některých parametrech lepší, jiný zase v jiných. Ale obecně jsou všechny na stejné úrovni.

V čem je rozdíl mezi reaktory v Černobylu a ve Fukušimě?

Japonské reaktory využívají jako chladivo i jako moderátor vodu, kdežto v Černobylu sloužil jako moderátor grafit. V tom je první zásadní rozdíl. Když z reaktoru ve Fukušimě voda uteče, jaderná reakce se zastaví. To v reaktoru černobylského typu moderace probíhá pořád dál, voda nevoda. Druhým důvodem, proč měl Černobyl tak velké následky, byl dlouhotrvající požár hořlavého grafitu, zatímco ve Fukušimě nemá co hořet. A ještě jeden dost podstatný rozdíl – Japonci mají kolem reaktoru dvě ochranné obálky, Černobyl neměl žádnou.

Nemusíme se tedy v Japonsku obávat nejhoršího? Třeba že dojde k totální explozi reaktoru a šíření radioaktivního mraku?

Oni dělají všechno, aby reaktory udržovali zalité vodou. Protože už neměli jinou možnost, používají k tomu vodu z moře, což znamená, že si to zařízení z větší části pro další případný provoz zničí. K nějakému rozprášení aktivní zóny, jak se to stalo v Černobylu... – já si prostě nedovedu představit, jakým mechanismem by k tomu mělo dojít.

Shrnu: opakování černobylského scénáře tedy není podle vás reálné?

To určitě ne.

Může nynější havárie v Japonsku ovlivnit celosvětovou budoucnost jaderné energetiky?

Moc možností nemáme a debaty to jistě rozvíří, ale je strašně brzo. Nemám křišťálovou kouli, abych to dokázala odhadnout. Ještě ani nedokážeme s rozumnou pravděpodobností říci, jak to v Japonsku vlastně dopadne. Když se tamní situace nebude horšit, pak se podle mého potvrdí, že i takhle extrémní situace lze zvládnout. Zatím je to technicky nepříjemné, ale k vážnému ohrožení okolí nedošlo. Pokud to Japonci nezvládnou – a oni mají na to, aby to zvládli – a situace se tam zhorší, tak to jistě bude důvod pro řadu otázek, zda má tahle technologie vůbec nárok na to, aby byla zvažována jako součást energetického mixu.

Dana Drábová

Jaderná fyzička Dana Drábová je absolventka Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.

V roce 1995 nastoupila do Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a od roku 1999 je jeho předsedkyní.

Loni v září se stala za ČR členkou Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám