Hlavní obsah
Přijetí výzvy suchý únor může být demonstrací zdravého životního stylu, ale také jen pokryteckým sebeklamem. Foto: Profimedia.cz

Suchý únor jako příležitost prověřit si vlastní vztah k alkoholu

Alkohol je pro mnohé z nás berličkou, která nám zlepšuje náladu a mnohdy pomáhá lépe zvládat stresové situace. Zdánlivě se tedy jedná o pomocníka, který nám ale z dlouhodobého hlediska může spíš ublížit, stejně jako je tomu u všech ostatních drog. Bohužel tím, že je alkohol společensky tolerovaná droga, jeho rizika si uvědomuje jen málokdo. Suchý únor je tak jedinečnou příležitostí prověřit si, jak na tom s alkoholem jsme.

Přijetí výzvy suchý únor může být demonstrací zdravého životního stylu, ale také jen pokryteckým sebeklamem. Foto: Profimedia.cz
Suchý únor jako příležitost prověřit si vlastní vztah k alkoholu

Přijetí výzvy suchý únor může být demonstrací zdravého životního stylu, ale také jen pokryteckým sebeklamem. Zejména lidé, kteří konzumují alkohol nárazově, totiž zvládnou vydržet měsíc bez něj vcelku v pohodě, ovšem hned při následující příležitosti se zpijí do němoty. Jejich pomyslná záklopka v ten okamžik nezafunguje.

„To, že někdo dokáže měsíc abstinovat, ještě neznamená, že nemusí mít problém. Stejně tak neúspěch měsíční abstinence z člověka ještě nedělá alkoholika,“ upozorňuje Josef Šedivý, terapeut a vedoucí pražského Drogového informačního centra Sananim.

Během měsíčního detoxu od alkoholu si ale můžeme utvořit odstup a následně lépe zanalyzovat, jakou roli v našich životech alkohol hraje. Zda nám chutná, či díky němu nevědomky řešíme problémy, které si jinak odmítáme přiznat.

„Člověk si najednou může začít všímat, jak se jeho přátelství s vrstevníky smrsklo na setkávání v hospodě a vyprávění opileckých historek, může mít dojem, že si s ostatními najednou nemá co říci, do toho začne přemýšlet nad tím, kam se jeho život posunul,“ upozorňuje Šedivý s tím, že někomu pomůže, když má na zdolání takové výzvy parťáka, ještě lépe, pokud ho najde v terapeutovi.

Každodenní versus nárazoví milovníci alkoholu

Bohužel problém s alkoholem si lidé málokdy přiznávají. Každodenní pijáci se uklidňují tím, že si dají jen 1–2 sklenky a rozhodně tak nejsou opilí, aby byli ohroženi závislostí. Nárazoví alkoholici se zase sami před sebou omlouvají tím, že nepotřebují alkohol denně.

„Pravda je ale taková, že alkoholik, který je schopen mezi jednotlivými alkoholovými excesy i několik týdnů abstinovat, je ohrožen stejně jako člověk, který popíjí každodenně. Po alkoholovém tahu přichází silný abstinenční syndrom, a to nejen tělesný, ale zejména psychický. Úzkost často bývá tak nesnesitelná, že se dotyčný raději napije dál a exces se protáhne i do několika dní. Intervaly mezi jednotlivými excesy se přitom v průběhu času zkracují,“ vysvětluje psycholožka a vedoucí terapeutka pražského Centra psychologické a psychiatrické péče AdiCare Marie Funke.

U každodenního popíjení není důležité vypité množství, riziko spočívá právě v pravidelnosti. Bohužel tím, že dotyčný obvykle nevypije větší množství, po kterém by mu bylo hned či následující den špatně, nemá důvod se další den alkoholu vzdát.

Zároveň se těmto pijákům daří svou náklonnost k alkoholu tajit, zvlášť řeší-li sklenkou alkoholu nějaké své vnitřní trápení, což se často děje u žen. Po nějaké době nicméně u všech těchto lidí roste tolerance vůči alkoholu a počet vypitých skleniček se začne nenápadně zvyšovat.

Typologie alkoholiků

Excesivní alkoholismus – jednou za čas se konzumace alkoholu neplánovaně změní v alkoholový tah, po němž následuje silná úzkost, pocity viny a předsevzetí, že se něco podobného již nebude opakovat. Obvykle začíná exces úplně nevinně, třeba tím, že si zajdeme s kolegy na pivo po práci.

Zatímco ostatní odejdou po několika skleničkách domů, excesivnímu alkoholikovi se situace zcela vymkne z rukou. Ztratí schopnost kontroly a skončí třeba až ráno v nějakém non-stop baru. Takový tah mívá někdy i dramatický průběh, je doprovázen např. ztrátou dokladů, agresí, nechtěným sexem či prostě ostudou. Mezi jednotlivými excesy je pak ale závislý schopen pít zcela kontrolovaně, či dokonce abstinovat.

Kvartální alkoholismus – je podobný excesivnímu pití. Kvartální alkoholici jsou však schopni delšího (často několikaměsíčního) bezproblémového období. Samotný tah pak bývá dramatičtější, trvá např. i několik dní. Závislost se časem rovněž prohlubuje tím, že se „období klidu“ postupně zkracují.

Problémový, konfliktní alkoholismus – pro konfliktní pijáky jsou typické nestandardní okolnosti konzumace alkoholu. Příkladem může být situace, kdy se žena pohádá s partnerem, který práskne dveřmi a odejde z bytu. I když se to stalo již mnohokrát a partner se vždy vrátil, vyvolá v ní tato situace masivní úzkost. Není schopna svůj psychický stav zvládnout jinými prostředky, impulsivně si tak otevře lahev vína a hltavě ji vypije.

„Často od klientů slýcháme, že si např. ani neuvědomí chuť alkoholického nápoje nebo to, zda pili víno bílé, či červené. Společným jmenovatelem tohoto nebezpečného vzorce chování je neschopnost zvládnout nějakou negativní okolnost (nejčastěji konflikt). Konfliktní alkoholici si vytvoří na návykové látce silnou psychickou závislost. Alkohol jejich úzkost vyvolanou stresovou situací krátkodobě utlumí. Zároveň však postupně snižuje odolnost vůči stresovým zátěžím obecně a práh jejich citlivosti začne časem klesat,“ upozorňuje Marie Funke.

Sebemedikační alkoholismus – je to vlastně druh problémového alkoholismu.  Závislý používá alkohol v podstatě jako lék na potlačení úzkosti, kterou v něm vyvolává např. vystoupení na veřejnosti, společenské akce nebo i jízda některými dopravními prostředky.

Tyto aktivity je schopen absolvovat pouze v podnapilém stavu, jinak pociťuje nesnesitelné psychické napětí, které je často doprovázeno nadměrným pocením, bušením srdce nebo pocity na omdlení.

Pravidelný, udržující alkoholismus tato závislost vzniká plíživě, a to tehdy, pokud začneme pít určitým ritualizovaným způsobem. Takovým obvyklým rituálem může být příchod z práce, potřeba vypnout a odměnit se za celodenní námahu.

Každodenní pijáci často konzumují alkohol o samotě, přičemž postupně zvyšují dávky. Postupně se dostávají do izolace, trpí nejen psychickou, ale i fyzickou závislostí.

„Někteří tvrdí, že bez alkoholu neusnou. Je pravda, že někomu může alkohol pomoci usnout, nicméně takto navozený spánek není kvalitní a nepřináší dostatečnou psychickou relaxaci. Není proto náhodou, že večerní pijáci často trpí psychickou únavou a jejich mentální výkonnost se snižuje. Hrozí jim i vážná somatická poškození, protože kvůli pravidelné konzumaci nedopřávají svým játrům čas na regeneraci,“ varuje Funke.

Zdroj: Centrum psychologické a psychiatrické péče AdiCare


yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků