Nezbytností je podle Tomáše Trče, ortopeda z pražské nemocnice v Motole, také přílba a chrániče kolenou, loktů i zápěstí. Častým zraněním bývají odřeniny, pohmožděniny a zlomeniny a někdy také uštípnuté zuby - po pádech na obličej.

Milovníci kolečkových bruslí by se proto měli naučit padat. Jedním z míst, kde si to mohou zkusit, je Akademik sport centrum Univerzity Palackého v Olomouci. Tady se zájemci učí na žíněnkách převádět pád do kotoulů.

"Nejvíce si člověk ublíží, když po pádu na zem letí natvrdo přímo proti překážce," sdělil Jiří Vaculík ze sport centra. "Pádu je lepší se nevzpírat a radši spadnout dřív, jinak si člověk zlomí ruce. Děti to dělají automaticky. Pokud vjedete na nerovnosti, třeba na kamínky, nebo vás například cyklista vytlačí do trávy, je dobré zkusit přenést energii jízdy do běhu."

Fandové kolečkových bruslí jezdí často po asfaltových cyklistických stezkách. A ve městech také po chodnících. Někdy tak ohrožují chodce. Nejnebezpečnější je ale kličkování mezi pomalu jedoucími auty, kterým si například řada kurýrů snaží zrychlit cestu městem.