„Kmenové buňky jsou pro své vlastnosti velkou nadějí pro regenerativní medicínu. Pokud bychom technologicky zvládli jejich využití, mohly by mít významné léčebné výstupy. Ovšem zatím o nich ještě víme příliš málo, než aby taková léčba mohla být lidem standardně nabízena,“ upozorňuje prof. Karel Smetana, přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze.

Zatím podle něj není vědecky dokázáno, že aplikace kmenových buněk s výjimkou kmenových buněk kostní dřeně přináší pacientovi užitek.

Přesto je tato léčba v mnohých zařízeních nabízena na komerční bázi jako účinná pomoc od bolestí hlavy, obnovy kloubních chrupavek přes omlazení organismu, lepší růst vlasů až po léčbu neurodegenerativních onemocnění apod. Zatímco v nemocných vzbuzuje často falešné naděje, odborné kruhy léčbu většinou zavrhují a považují spíše za výdělečný obchod.

„Dosud jediný prokazatelný úspěch má přitom transplantace kostní dřeně, kdy se nemocnému aplikují krvetvorné kmenové buňky dárce. Léčí se tak leukémie, selhání kostní dřeně, některá vrozená krevní onemocnění, těžké poruchy imunity a dědičné poruchy metabolismu,” vysvětluje prof. MUDr. Jan Starý, DrSc., přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol.

Aplikace kmenových buněk může i ublížit

V některých případech může být aplikace kmenových buněk pro pacienta škodlivá.

„Například – pokud si člověk nechá aplikovat do nemocného kloubu kmenové buňky, může zanedbat jinou léčbu či promeškat čas vhodný k operaci. Může mít však i mnohem horší následek. Tento nemocný může mít v organismu malý nádor, o němž neví, nádor neroste, pacient může žít v klidu mnoho dalších let. Ovšem v důsledku aplikace kmenových buněk se může nádor rozbujet a tento člověk těžce onemocní,” upozorňuje prof. Smetana.

„Dnes se nikde nesledují a nevedou žádné statistiky o tom, zda se u lidí po tzv. léčbě kmenovými buňkami třeba po pěti letech neobjeví zhoubné bujení,“ dodává profesor.

Medicína založená na důkazech versus obchod s nadějí

„Problematika kmenových buněk představuje střet a tříbení pohledů biomedicínských věd, klinické praxe, ale i zájmů komerčních. Občas se však dostává až za hranici obchodu s nadějí a manipulace s pacienty,“ upozorňuje děkan 1. LF UK prof. Aleksi Šedo.

Podle něj bohužel stále přibývá pracovišť, která jsou ochotna aplikovat nejrůznější „kmenové buňky“ téměř kamkoli jako léčbu čehokoli. Na internetu se denně prezentují firmy referencemi typu ´omládl jsem o deset let´, ´po letech mi opět narostly vlasy´ apod.

Přesně tato pracoviště přitom diskreditují tuto tématiku, jelikož neúčinnost jejich metod může časem vést k tomu, že léčba kmenovými buňkami může být navždy zavržena. Což by byla škoda. Výzkum by v tomto směru měl i nadále pokračovat.

„Věřím, že kmenové buňky budeme jednou využívat v regenerativní medicíně a třeba i k léčbě nádorů. Ale musíme toho o jejich fungování vědět mnohem více. Je to běh na hodně dlouhou trať,“ dodává prof. Smetana.

Kmenové buňky a transplantace kostní dřeně

Transplantace krvetvorných kmenových buněk se uplatňuje při léčbě leukémie, selhání kostní dřeně, u některých vrozených krevních onemocnění, těžkých poruch imunity a dědičných poruch metabolismu. Při transplantaci se využívají krvetvorné kmenové buňky kostní dřeně, periferní krve nebo placentární krve vhodného zdravého rodinného nebo nepříbuzného dárce. Je-li výkon proveden včas a nejsou-li přítomna další závažnější rizika, může se definitivně vyléčit a vrátit do plnohodnotného života 60 - 80 % pacientů.

„I když je tato aplikace nákladná a pro nemocné představuje určité riziko, nemá terapeutickou alternativu. Padesát let od první úspěšné transplantace krvetvorných kmenových buněk zachraňuje tato léčebná metoda každoročně desítky tisíc nemocných,“ upozorňuje prof. Jan Starý.

Ročně podstoupí transplantaci od rodinného či nepříbuzného dárce v Evropě 15 000 nemocných, z toho 20 % dětí. V České republice 250 pacientů, z toho 14 % dětí. „Těmito počty se řadíme mezi 15 evropských zemí s nejvyšším počtem transplantací na počet obyvatel. U dětí se daří vyléčit 60 - 70 % transplantovaných pro leukémii a více než 80 % pacientů s nenádorovým onemocněním. U dospělých jsou výsledky o něco horší z důvodu vyššího výskytu posttransplantačních komplikací,“ dodává prof. Starý.

V současnosti se rozvíjejí transplantace, které jsou shodné s pacientem pouze v polovině transplantačních znaků, čímž se zvyšuje naděje na nalezení dárce u pacientů s jejich vzácnou kombinací. Slouží také v situaci, kdy není pro vyhledání nepříbuzného dárce dostatek času pro progresi nemoci.