Záření, které vychází ze zmíněných spotřebičů, určitě není žádným smogem, prostředí nezamořuje a naše zdraví nepoškozuje. „Jediný prokazatelný vliv, který má na náš organismus, je nanejvýš mírné ohřátí tkání, a to jen u přístrojů s vysokou frekvencí,“ vysvětluje Ing. Lukáš Jelínek, Ph. D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro neionizující záření Státního zdravotního ústavu v Praze.

„K němu určitě nedochází u počítačů nebo domácích spotřebičů. Všechny ostatní negativní vlivy, které jsou zkoumány už několik desítek let, se nikdy nepodařilo vědecky přesvědčivě prokázat.

Zahoďte mobily, hrozí rakovinou?

Hodně se psalo například o tom, že mobily mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů v oblasti hlavy. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, respektive její pracovní skupina pro radiofrekvenční elektromagnetická pole a mobilní telefony, ho dokonce na základě výzkumu švédského onkologa Dr. Lennarta Hardella zařadila jako možný karcinogen. Tohle rozhodnutí vzbudilo v odborných kruzích pozdvižení.

Neexistuje žádný vědecky prokazatelný mechanismus, jak by elektromagnetické záření z mobilů mohlo vyvolat rakovinu.

Vědci vytýkali doktoru Hardellovi řadu věcí. V první řadě konflikt zájmů. Připadlo jim podivné, že v komisi prosazoval toto rozhodnutí o karcinogenitě na základě výsledků vlastního výzkumu. Řada jich spontánně napadla i způsob jednání a hlasování. Někteří z něj na protest odešli.

Také mu dokázali, že se ve své studii dopustil metodických chyb, a zpochybnili její závěry. Hlavně poukazovali na to, že jsou v rozporu se skutečností. „Hardell totiž předpověděl prudký nárůst nádorů v oblasti hlavy v souvislosti s masovým užíváním mobilů,“ říká Ing. Lukáš Jelínek. „Ale k ničemu takovému nedošlo, ačkoliv podle Hardella už v současnosti dávno dojít mělo.“

Technologie se používá už 50 let

V odborném časopise Bioelectromagnetics vyšel rozsáhlý článek, ve kterém byla otištěna souhrnná analýza řady epidemiologických studií. Ale ani tato studie vytvořená z výsledků mnoha výzkumů nezaznamenala nárůst rakoviny mozku nebo zhoubných nádorů v oblasti hlavy u lidí v důsledku používání mobilů a zařízení využívajících radiofrekvenční energii, k nimž se řadí i wi-fi, tedy přístroje pro bezdrátové spojení.

Podobný byl také závěr studie Interphone, které se zúčastnily skupiny odborníků ze 13 evropských zemí. Tlumočila ho koordinátorka projektu, profesorka Maria Feychting: „Zatím nic nesvědčí o tom, že by používání mobilních telefonů mělo vliv na riziko vzniku nádorů mozku.“

Podle Ing. Lukáše Jelínka je škoda, že závěry těchto seriózních studií nezískaly ani zdaleka takovou pozornost medií jako nejrůznější poplašné zprávy o škodlivosti notebooků, handsfree, mobilů, wi-fi a dalších přístrojů. Vlny těchto zpráv se podle něj opakují s každou novou technologií už zhruba 50 let. Bez ohledu na to, že podstata elektromagnetických polí, která využívají, zůstává stejná.

Zazvonil mobil a on omdlel

Na internetu koluje příběh čtyřiapadesátiletého Pera Segerbäcka. Na návštěvě u souseda ztratil vědomí poté, co zazvonil mužův mobil. Pak se prý ukázalo, že jinak zdravý Švéd, který pracoval jako telekomunikační inženýr, trpí elektrohypersenzitivitou (EHS), tedy přecitlivělostí na vlnění z elektronických přístrojů. Musel kvůli tomu opustit město i své zaměstnání a nedobrovolně odejít do divoké přírody, aby se negativnímu vlivu záření vyhnul.

S domněnkou, že elektromagnetické pole může u vnímavých jedinců vyvolat EHS a následně řadu zdravotních problémů, přišel už v osmdesátých letech švédský profesor Ulf Bergqvist. „Snažil se tím vysvětlit například vyrážky a svědění kůže, jež se objevily u specialistů obsluhujících monitory počítačů,“ vysvětluje ing. Jelínek.

Podezření se potom rozšířilo na další zařízení, která využívají elektromagnetické záření, a hlavně na mobily. Podstatně se zvětšil i repertoár zdravotních potíží, které měly vyvolávat. Ať už to byla nespavost, únava, bolesti hlavy, ztráta chuti k jídlu, zhoršení paměti a také schopnosti se soustředit, ale i snížení imunity a tak dál.

Šlo o psychosomatické potíže

Tři švédští psychiatři označili už v polovině devadesátých let tyto problémy za psychosomatický syndrom. Při něm se špatně prožívané emoce a psychické problémy začnou somatizovat, to znamená, že se projevují jako nejrůznější tělesné potíže. Světová zdravotnická organizace proto časem nahradila diagnózu EHS neutrálním odborným názvem idiopatická environmentální nesnášenlivost.

Že jde skutečně o psychosomatické potíže, potvrdil například i experiment rakouských lékařů, dr. M. Landgreba a dr. U. Fricka. Řekli lidem, kteří se považovali za elektrohypersenzitivní, že je vystaví působení elektromagnetického záření, ačkoliv to neudělali. Přesto se u těchto lidí objevila reakce v té části mozku, která ohlašuje bolest, jak ukázala magnetická rezonance.

Tyto výzkumy je v žádném případě neměly zesměšnit jako blázny, kteří si vymýšlejí nesmysly. Naopak, měly jim pomoci. Jakmile totiž lékaři správně stanovili diagnózu, mohli postižené lidi efektivně léčit. Což pro ně bylo a je rozumnější řešení než utíkat před zářením elektromagnetických polí do divočiny.