U plakátu svého ideálu krásy trávila tehdy třináctiletá Ali dlouhé hodiny a zkoumala každý detail své postavy, kterou chtěla „upravit“ podle svého vzoru. Diety ale nezabíraly tak, jak chtěla, a tak přešla na drastičtější způsob shazování nadbytečných kil – nucené zvracení.

Nutila se zvracet i několikrát denně, až se u ní plně rozvinula bulimie. Tento způsob „očištění“, jak to sama nyní nazývá, jí pomohl, ale za cenu vlastního zdraví. V době největší krize vážila pouhých 35 kilogramů, v důsledku neustálého zvracení a špatné stravy jí začaly vypadávat přední zuby, uvádí DailyRecord.

„Vzpomínám si, že při pohledu na plakát Posh Spice (přezdívka V. Beckhamové za působení ve skupině – pozn. red.) jsem si říkala, jak má krásné hubené nohy. Zatímco moje byly více vypracované a atletické,“ hovoří dnes o svých zážitcích dvaatřicetiletá matka dvou dětí.

Nejdříve dieta, pak přejídání a zvracení

„Nejdřív jsem vyřadila z jídelníčku sladkosti, postupně jsem odebírala víc a víc potravin. Když jsem se poprvé nuceně vyzvracela, zjistila jsem, že je to mnohem jednodušší způsob, jak zůstat hubená, než se jen omezovat v jídle. A tak jsem začala dělat to, že jsem šla do obchodu, koupila jsem si svou oblíbenou čokoládu a brambůrky, doslova jsem se jich přejedla, a než jsem došla domů, tak jsem se někde tajně vyzvracela,“ popsala způsob, jakým si málem zničila život.

„Nikdo o tom nevěděl, byla to jen moje záležitost. Sama jsem si řídila, kdy budu zvracet. Kvůli jídlu jsem měla pocit viny. Došlo to tak daleko, že jsem snědla dva banány a měla pocit, jako bych do sebe dostala bůhví co. Vymklo se to mé kontrole a já zvracela téměř pokaždé, když jsem dala cokoli do pusy,“ dodala.

„Dospělo to tak daleko, že jsem v sobě nic neudržela. Srdce mi bušilo jako o závod, byla jsem podchlazená a strašně unavená. Pád na dno byl nevyhnutelný. Poté, co jsem asi před deseti lety zvracela i vícekrát než desetkrát denně, jsem se zhroutila,“ popsala.

Do té doby ani její přítel Richard, dnes již manžel, nevěděl, co se svým zdravím provádí. Po celkovém kolapsu organismu, kdy byla hospitalizována a lékaři přišli na její stav, se od ní ale neodvrátil.

„Upřímně – byl v šoku, když jsem mu všechno řekla. Ani se mu nedivím.“ V nemocnici jí řekli, že potřebuje pomoc psychiatra. Na toho by ale musela nějakou dobu čekat, než by se dostala na řadu. A tak se Ali, zděšená, že by musela být do té doby někdy v léčebně, spolu s Richardem rozhodla, že začnou s její nemocí bojovat spolu, sami dva a po malých krůčcích.

Celý můj boj byl založen na tom, zbavit se strachu z jídla.

Richard ji znovu učil pomalu jíst, protože Ali zcela ztratila přehled o tom, co je a není zdravé, co může a co ne. V její hlavě bylo zafixováno, že nemůže nic. I na tom ale zapracovali spolu s dalšími odborníky a dobrovolníky, kteří pomáhají lidem s bulimií.

„Celý můj boj byl založen na tom, zbavit se strachu z jídla. A to se snažím vysvětlit i lidem, kterým pomáhám s tím, čím jsem si já sama prošla,“ uzavřela Ali svůj životní příběh, který, jak sama doufá, bude do budoucna plný už jen pozitivních zážitků.