Článek
„Nosila jsem extra vysoké jehlové podpatky každý den už od dob, kdy jsem byla teenager, ale i později,“ říká Angela a dodává, že je pak nosila vždy, když chtěla vypadat elegantně.
První podezření na artritidu v pravém koleni měla ve svých třiceti letech. Ovšem ani to ji nepřesvědčilo, aby se své závislosti na „jehlách“ vzdala. Místo toho zatnula zuby a užívala léky na bolest. Jenomže před čtyřmi roky už nešlo bolest přehlížet.
Problém jí dělalo i nakupování v supermarketu, kdy se musela držet pevně nákupního košíku, a tak začala nosit tenisky. „Přátelé mě povzbuzovali, že mi pohodlné a sportovní boty sluší, aby mě namotivovali k uzdravení, ale ve skutečnosti byla bolest horší a horší.“ Testy ukázaly, že v levém koleni téměř vymizely chrupavky a že bude potřebovat titanovou kolenní náhradu, což vyžaduje náročnou operaci a dlouhou rekonvalescenci.
Ovšem po operaci, která se uskutečnila v roce 2011, se vše změnilo a Angela už zase může hrát badminton a chodit cvičit. „Stýská se mi po podpatcích a závidím kamarádkám, které je pořád mohou nosit,“ říká a dodává, že hned další operací, která byla způsobena její závislostí na botách, bylo chirurgické narovnání vbočeného palce na noze.
| V nedávném průzkumu mezi 1200 ženami 93 % z nich uvedlo, že se v podpatcích cítí ženštější a svůdnější. |
Jedenašedesátiletá Susan Owensová nosila, stejně jako Angela, podpatky už od puberty. V roce 2010 ji ochromila urputná bolest kolene. „Zprvu jsem si bolest vysvětlovala stárnutím, ale časem už nepomáhaly léky a artritické bolesti mě budily i ze spaní.“
Půl roku poté lékař podal Susan steroidové injekce do kolene, ale Susan, jako učitelka ve školce, se nemohla k dětem téměř ani sklonit, natož si k nim třeba kleknout.
„Začala jsem přibírat, přestala jsem být aktivní a cítila jsem se staře a nevkusně.“ A tak podstoupila operaci, při které jí lékaři na obou nohách odstranili poškozené chrupavky a pravý kolenní kloub nahradili umělým. Susan po dvou měsících opět jezdila na kole, tancovala a i dnes si občas ráda nazuje podpatky, i když jen velmi nízké.
Vysoké podpatky = vysoké sebevědomí
Angelin i Susanin případ může být odstrašujícím příkladem pro ty ženy, které nosí vysoké podpatky téměř denně. Většina žen si je přitom dobře vědoma toho, že obouvání bot s vysokými podpatky nemá pro jejich zdraví žádné pozitivní přínosy, spíše naopak. I přes možná rizika ale svou vášeň nijak neomezují. Chtějí si přidat centimetry, nebo sebevědomí, protože většině mužů se vysoké podpatky líbí.
„Stání na bříškách prstů je proti přirozenosti těla. Svaly a klouby v celém těle to musí samozřejmě kompenzovat a udržet těžiště i tělo ve vzpřímené poloze. Nošení vysokých podpatků má na svědomí i mučivé bolesti zad, kyčlí a dokonce i problémy s krční páteří,“ dodává fyzioterapeut Tim Allardyce.
Nošení vysokých podpatků deformuje klenbu i prsty, vede k bolesti nohou a zkracování lýtkových svalů i achilovky, a nejen to. Tím, že žena chodí na špičkách, způsobuje, že se tělo začne automaticky naklánět dopředu. Nevědomky se tedy snaží vyrovnávat pohybem vzad, čímž trpí kolena, kyčle a hlavně bedra.
Nová studie z USA dokonce varuje, že podpatky vyvíjejí tlak na kolenní klouby a chrupavky, a tělo v tomto případě funguje jako vestavěný tlumič nárazů, což zvyšuje riziko osteoartrózy. Proto některé ženy časem potřebují invazivní zákrok v podobě kolenní náhrady.
Studie ze Stanfordské univerzity zkoumala ženy, které chodily v botách bez podpatku, s polovičním či třetinovým podpatkem. Vědci při ní zjistili, že na vysokých podpatcích velmi trpí kolena, která jsou v nepřirozené poloze, a tím se následně zvyšuje riziko osteoartrózy. Fyzioterapeut Tim Allardyce není tímto poznatkem překvapen a pro Dailymail říká, že na své klinice problémy spojené s nošením vysokých podpatků řeší velmi často.