Článek
Francie 3,6 milionu, Belgie 2,9 milionu, Španělsko 2,7 milionu tun. Dohromady 9,2 milionu tun ruského LNG putovalo do těchto tří zemí z celkových 9,89 milionu tun, jež odebraly unijní státy během prvního pololetí. Ruský LNG komplex Jamal na severozápadě Sibiře má kapacitu přibližně 17,4 milionu tun LNG ročně.
Vývoz LNG z Jamalu zajišťuje ruská soukromá společnost Novatek. Deník The Financial Times napsal, že podle odhadu německé lidskoprávní organizace Urgewald mohla Evropa za tyto dodávky zaplatit až šest miliard eur, čili 146 miliard korun.
Data ukazují na paradoxní situaci evropské energetiky. Více než čtyři roky po plné invazi Ruska na Ukrajinu zůstávají odběry z Evropské unie významným faktorem, který pomáhá udržovat v chodu jedno z klíčových ruských aktiv.
Zákaz dovozu ruského plynu do EU, včetně dodávek v rámci dlouhodobých kontraktů, totiž začne platit až příští rok v lednu. Rusko tak bude muset hledat nová odbytiště, především v Asii. To však nebude jednoduché.
Jamal se nachází v arktické oblasti a jeho export závisí na malé flotile speciálních ledoborcových tankerů třídy Arc7. Pro ty představují evropské přístavy nejrychlejší a nejefektivnější trasu.
Jak důležitá Evropa pro ruský projekt zůstává, ukazují i data o exportu. Zatímco dodávky do evropských zemí v prvním pololetí rostly, vývoz do Asie se meziročně propadl o 74 procent na přibližně 510 tisíc tun. Za poklesem stojí mimo jiné obavy části přepravců, pojišťoven a finančních institucí z dopadů evropských sankcí.
Celosvětová poptávka po LNG se do roku 2050 zvýší zhruba o 65 procent na téměř 700 milionů tun ročně. Hlavní podíl na tom bude mít Asie, kde vlády hledají alternativy s nižšími emisemi k uhlí a kde zvyšují poptávku po elektřině datová centra. Vyplývá to z červnového odhadu největšího obchodníka s LNG, britské společnosti Shell.
