"Andrologie je poměrně mladý medicínský obor, zvláště v České republice. Zahrnuje řadu chirurgických i nechirurgických metod léčby. Bohužel je často na androloga nazíráno tak, že je to lékař, který se zabývá odběrem spermií. To je však omyl,“ vysvětluje androlog Karel Kočí ze serveru Lekari-online.cz.

Androlog se zabývá hned několika odbornostmi, což vyžaduje i mezioborovou spolupráci. Nejblíže k tomuto oboru má urolog, který ze své praxe nejlépe zná anatomii a fyziologii mužského pohlavního ústrojí a který ví, co se v muži vlastně děje. Dále jsou to odborníci jako sexuolog, endokrinolog, genetik či gynekolog.

Nejčastější důvody k návštěvě androloga

Za andrologem tedy nejčastěji chodí muži, jež trápí poruchy erekce, ejakulace, ztráta libida, mužská neplodnost či nejrůznější vrozené vývojové vady genitálu.

Bohužel stále velké procento mužů si nedokáže přiznat, že nějaký problém mají, a tak návštěvu odborníka neustále odkládají. Je to otázka jejich ega a pocitu ohrožení ve své mužnosti.

"Pozoruji zásadní rozdíl, když mi přijde do ordinace Američan, který už od dveří říká, že má problémy s erekcí, a když přijde Čech, z kterého dvacet minut páčím, proč vlastně přišel. U nás jsme poznamenáni čtyřiceti lety totality, neumíme o svém sexuálním problému mluvit. U mladší generace je to trochu lepší, než u mužů středního a staršího věku," vysvětluje Kočí.

A tak k lékařům dochází spíše více mladých mužů, než muži po padesátce, kteří léčbu skutečně potřebují.

"Mladí muži za mnou dochází především kvůli prvním sexuálním selháváním, kvůli čemuž si přestali věřit. Je to spíš problém pro sexuologa, nicméně efektivnější než dlouhodobá psychoterapie se jeví krátkodobé podávání léků podporujících erekci. Muže, který je ze svého problému ve velkém stresu, je třeba přesvědčit, že je schopen normálního sexuálního života. Když si to několikrát vyzkouší s léky, začne si věřit a medikaci přestane potřebovat," dodává Kočí.

Mužskou neplodnost nelze podceňovat

Mužská neplodnost může mít různé příčiny. Někdy se jedná o vrozené poruchy na genetickém základě, kde dojde při vývoji plodu k výpadku genu, který řídí tvorbu spermií.

"V takovém případě jsme sice schopni částečně pomoci, ale naše možnosti léčby jsou omezené podle závažnosti postižení. Jiným typem vrozené poruchy jsou strukturální anomálie varlete, které v mnoha případech dovedeme úspěšně vyřešit. Ze získaných poruch jsou to stavy po zánětech, úrazech nebo operacích.

U těch často vznikají poruchy transportu spermií v důsledku neprůchodnosti vývodných semenných cest. K poškození spermiogeneze může dojít i působením některých chemikálií, léků nebo vlivem záření," upozorňuje Kočí.

Úspěšnost léčby samozřejmě závisí na typu poruchy. V nejtěžších případech, kdy nejsou v semeni vůbec žádné spermie, je lze získat mikrochirurgickým odběrem v 64 %, u méně závažných poruch se dosahuje až 100% úspěšnosti.

Vždy je lepší se svěřit specialistovi

Podle Kočího je největší problém při řešení těchto problémů, že nemocní navštěvují nesprávné odborníky.

"Mám ve své ordinaci řadu případů, které by se daly vyřešit nechirurgicky, ale rutinně se operují. Jedná se např. o případy, kdy v semeni nejsou žádné spermie. U řady mužů se to dá správnou farmakologickou léčbou zvrátit. Je smutné, že řada pracovišť přistupuje automaticky k operaci, i když to není nutné a dá se to vyřešit pro pacienta daleko jednodušší a méně zatěžující cestou.

Dalším příkladem jsou paraplegici, tedy muži ochrnutí po úrazu míchy, u nichž se dá vyvolat vymizelý výron semene vibrační stimulací. Během třiceti vteřin tak můžeme získat ejakulát obsahující pět, deset i více miliónů spermií bez jakékoliv zátěže pacienta. Je to metoda, o které se většinou buď vůbec neví, nebo se neprovádí.

Pro řadu lékařů je totiž jediným řešením pacienta operovat. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že se operací získá jen omezený počet spermií, který umožňuje dosáhnout oplodnění partnerky pouze laboratorní metodou a který navíc vyžaduje její hormonální stimulaci.

V porovnání s tím jsem schopen získat vibrační stimulací takové množství spermií, které se dá použít na spontánní oplodnění nebo inseminaci. Problém je tedy v tom, že se cílená léčba často vůbec neprovádí a redukuje se na chirurgický odběr spermií," upozorňuje Kočí.

Operativní zákroky na penisu

Andrologové se často setkávají s plastickou indurací penisu, tedy s onemocněním, kdy dochází k vytváření chrupavčitých destiček v obalu topořivého tělesa s následným zahnutím penisu při erekci.

Podle statistik se jedná o 1-3% zákroků. "Muži se často mylně domnívají, že se jedná o zhoubný nádorči o přirozený důsledek stárnutí. Léčba je dosti svízelná, ale v řadě případů dosahujeme dobrých výsledků," tvrdí Kočí.

Další častou operací penisu je tzv. penilní endoprotéza, která v určité době byla jedinou možností, jak účinně pomoci mužům s poruchou erekce.

"Problém je v tom, že tato metoda je ireverzibilní a v případě selhání protézy už nelze použít žádnou jinou formu léčby. Samozřejmě, pokud dojde k mechanickým komplikacím, lze protézu vyměnit, ale jestliže například vznikne rozsáhlý zánět, již není možné zavést nový implantát.

Existují pracoviště, která i dnes tuto metodu prosazují, ale já tento názor nezastávám, právě vzhledem ke zmiňované nevratnosti. Myslím si, že filosofie implantovat do těla nejrůznější prostředky jen pro to, abychom byli krásnější a výkonnější, není tou nejlepší cestou.

Sám jsem od implantací penilních protéz již před lety ustoupil a domnívám se, že až na ojedinělé výjimky se dají tyto problémy řešit jinak - méně invazivně, méně rizikově a méně nákladně," dodává Kočí.