"Všichni sedíme v uvolněné povolené pozici, všechno na těle máme v ohnutém postavení, máme předkloněnou hlavu, máme uvolněná, dopředu spadená ramena, máme kulatou páteř," popisuje primářka.

Nohy jsou pokrčené, ruce ohnuté v loktech. Postavení těla připomíná zabalení do klubíčka. Naopak při správném sedu má být člověk vzpřímený, mít mírně prohnutou bederní páteř, kyčelní klouby i kolena mít v úhlu o něco přesahujícím 90 stupňů. Hlava má být v napřímeném postavení, zasazená spíš dozadu a brada zatažená.

Pryč se stereotypem

"Dá se to naučit, ale je to velmi těžké, protože je to (špatný sed) stereotyp, který se velmi špatně opravuje," upozorňuje Korvasová.

Člověk prý na správnou pozici těla musí myslet nebo použít různé pomůcky. Veliký míč člověku nesprávný sed téměř nedovolí. Prospěšné je také si na opěradle židle podložit bederní páteř. Díky tomu se do lepší polohy dostanou i krční obratle.

Začít se má podle Korvasové posílením svalů trupu. Cviky posilující toto takzvané kořenové svalstvo vypadají na první pohled jednoduše, jako by vůbec o cvičení nešlo. Podle rehabilitačních pracovníků je však jejich správné zvládnutí obtížné a i když se při nich člověk skoro nehýbe, dají zabrat.

Korvasová doporučila zaplatit si na první hodiny cvičení trenéra nebo rehabilitační pracovnici. Správné cviky člověku ukáže a poradí mu, na co se soustředit. Odborná pomoc nemusí být přitom drahá. V onkologickém ústavu, který nabízí i rehabilitaci a cvičení pro veřejnost, stojí půlhodina léčebného tělocviku, skupinového cvičení, cvičení na míčích i na přístrojích po padesátikoruně.

Přesto však Korvasová všechny, kdo cvičí, i kdyby to dělali špatně, pochválila. Je jich prý daleko méně než těch, co nedělají vůbec nic.