Barvy na nás působí stejně tak jako mnohé jiné smyslové podněty. Mohou nás stimulovat, podněcovat, tlumit i uklidňovat.

„Barvy v podstatě mohou mít na psychiku člověka jakýkoli účinek. Síla a kvalita tohoto účinku je u každého člověka jiná a závisí na mnoha dalších okolnostech. Například umělecky založený člověk vnímá účinek barvy silněji a dokáže i zaregistrovat více odstínů jednotlivých barev. Tím na něj barvy působí výrazněji,“ vysvětluje psycholog Karel Humhal.

Syté odstíny barev v člověku zvyšují pocit napětí, tóny červených barev mohou vyvolávat silné vášně až agresivitu, zelené tóny připomínající přírodu uklidňují a modré v člověku navozují pocit něhy a důvěry.

Odstíny napoví mnohé o povaze

I když si to člověk plně neuvědomuje, to, v jak barevném prostředí se nachází, ho silně ovlivňuje. „Lidé působení barev vnímají podprahově, tedy bez přesného udání důvodu. Člověk neumí říci, proč se v jednom prostředí cítí lépe než ve druhém, jen to pocitově vnímá,“ vysvětluje Karel Humhal.

Každá z barev barevného spektra odpovídá určité náladě a charakteru. To, po jaké barvě či odstínu sáhneme, tak dokáže o člověku mnohé říci.

Lidé otevření a přátelští mají rádi veselé jásavé barvy, naproti tomu lidé uzavření do sebe a samotáři často sahají po tmavších barvách a odstínech.

„Součástí osobnosti každého člověka je dynamická složka osobnosti, označovaná obecně jako temperament. Ten souvisí například s vůlí a motivací člověka. A právě s touto částí lidské psychiky jsou barvy hodně spojovány. Výběr barev mluví i o aktuálním stavu psychiky a o momentálních psychických potřebách člověka.

Pro kresby duševně nemocných lidí je většinou typický barevný nesoulad, velké kontrasty a neobvyklé kombinace. Lidé zamilovaní dávají přednost odstínům oranžovofialovým. Depresivní jedinci často volí černou, tmavě modrou nebo tmavě zelenou barvu,“ dodává psycholog.

Agatha Ruiz de la Prada

Děti milují výrazné teplé odstíny žluté, oranžové a jasně červené.

FOTO: Profimedia

Děti milují žlutou a červenou

Přesto, že člověk většinu života má svou oblíbenou barvu a málokdy ji vymění za jinou, platí i to, že se vztah k odstínům a barvám mění s věkem.

„S postupujícími roky života u člověka klesá barvocit. Starší lidé proto mají raději tmavší a méně křiklavé barvy. Ve výrazných teplých odstínech žluté, oranžové a jasně červené si libují děti a rády se jimi obklopují,“ dodává psycholog.

Pokud někdo během života začne měnit své oblíbené barvy či kombinace, a nejde jen o projev módních trendů, může to znamenat začátek nějaké psychické poruchy.

„Lidé obvykle z ničeho nic barvy nemění. V psychologické praxi se ale stává, že zcela odlišné série barev zvolené v krátké době za sebou ukazují na nevyváženost psychiky,“ říká psycholog Karel Humhal.

Sází na ně i reklama

Působením barev na lidskou psychiku se zabývá celá řada studií určených pro reklamu.
Cílem těchto studií je zjistit, jak které barvy na člověka působí, které barevné odstíny jsou vhodné k upoutání pozornosti, jaké tóny jsou v populaci právě oblíbené a podstatná je i viditelnost jednotlivých barev.

Pro správný dopad reklamy je důležité i to, jak jednotlivé odstíny vnímají ženy, muži a děti. Pokud je reklama zaměřená na děti, je spot nasycen výraznými, často se měnícími barvami.
S ženskostí je v reklamě často spojována růžová a odstíny červené.

Na základě těchto výzkumů tak v reklamě málokdy hraje důležitou roli šedá barva, která je spojována s tajemnem.

Nezvyklé spojení starorůžové s modrou a tyrkysovou dýchá krásným počasím a bezstarostnou náladou. Obzvlášť vynikne v zapadajícím slunci. St. Martins, 2400 Kč

Pokud někdo během života začne měnit své oblíbené barvy či kombinace, a nejde jen o projev módních trendů, může to znamenat začátek nějaké psychické poruchy.

FOTO: Archiv firmy St. Martins

Proč je svět barevný

To, že člověk může svět vnímat jako plný barev je umožněno třemi okolnostmi.
První z nich je světlo – tedy jeho množství a jeho úhel dopadající na pozorovaný předmět. S množstvím a intenzitou dopadajícího světla se barva předmětu mění.

Druhou okolností je povrch předmětu. Některé materiály barevné spektrum odrážejí lépe, jiné hůře. Jakou barvu bude mít předmět určí tedy to, jakou část spektra předmět pohltí a jakou odrazí.

To, co z barvy dělá barvu, je i schopnost oka a jeho buněk zvaných čípky povrchem odraženou část spektra zachytit a vyhodnotit. Pokud má jedinec poškozené buňky zajišťující barevné vidění – vidí svět černobíle.