Ten první důvod je úplně jednoduchý. Muži bývají v průměru větší než ženy. Je logické, že větší člověk spálí při stejné fyzické námaze větší množství energie než ten menší.  

Tělo většiny mužů má také méně tělesného tuku a více svalů. To znamená, že mají vyšší bazální metabolismus respektive bazální energetický výdej než ženy. Ten hraje klíčovou roli při redukci váhy (tvoří totiž 65 % našeho celkového energetického výdeje a počítá se do něj rovněž energie vydaná ve spánku).

Program na přežití

Jsou tu i další důvody. Ženy, kterým na jejich vzhledu záleží víc než většině mužů, přicházejí do kurzů hubnutí a mají za sebou řadu experimentů se shazováním kil. Jejich organismus bývá často přepnutý na úsporný metabolismus, který jim v dobách lidského pravěku umožňoval přežít v situacích, kdy neměly dostatek potravy.

Dnes tento metabolismus ukazuje lidem spíš své stinné stránky. Zpomaluje spalování a například cukry z ovoce, které by organismus normálně využil, má tendenci ukládat do zásob tělesného tuku.

Nikdy nehladovět

Žena s metabolismem v úsporném režimu pak musí jíst opravdu málo, aby zhubla. Jenže po určité době se její organismus přizpůsobí i tomuto sníženému počtu kalorií, takže musí jíst ještě méně a tak dál. To je jeden z důvodů, proč bychom při hubnutí neměli hladovět. Při hladovění se úsporný režim většinou spouští.

Ženy pak někdy musí jíst méně než 4000 kJ (průměrný příjem pro udržení váhy je 6-12 000 kJ). Ale i tak se nadbytečných kil zbavují pomaleji. To je demotivující.

Spousta z nich to nevydrží a hubnutí vzdá. Obvykle by potřebovaly pomoc odborníka, který by se spolu s nimi snažil fungování jejich metabolismu zase znormalizovat. Jednou z cest je to, že se snaží jíst po malých dávkách, ale častěji (minimálně pětkrát denně). Hubnout by měly velmi pomalu. Navíc přidat spíš pokud jde o výdej, tedy pohyb, spíš než jen snižovat příjem, tedy porce jídla. Organismus má pak menší sklon ukládat do zásob. Ne vždy to ale v praxi funguje takhle bezproblémově.

Stop pivu a uzeninám

Muži to mají jednodušší i proto, že v kurzech hubnutí absolvuje většina z nich svůj první pokus o eliminaci nadváhy. Proto jim stačí mírně snížit příjem kalorií a shazují kila poměrně lehce. Jejich tělo ještě nepřepnulo na úsporný režim na přežití jako u většiny žen, které svůj organismus už vybláznily několika neúspěšnými pokusy o štíhlou postavu. Čím pomaleji hubnou, tím méně se vystavují riziku ženských problémů. Spousta z nich je úspěšná i tehdy, když jí méně o pouhých 500 kJ denně (to je zhruba jeden smetanový jogurt nebo velký rohlík) a pozvolna shazuje.

"Podle našich zkušeností stačí většině mužů, když se začnou víc hýbat, přestanou jíst uzeniny a pít nápoje se spoustou kalorií jako je kola, slazené limonády, pivo a vůbec alkohol," říká doktorka Málková. "Pokud to vydrží, hubne naprostá většina z nich pozvolna a bez problémů na svou přirozenou váhu."

Pánové raději cvičí

Existují však i rozdíly mentální. Přesněji řečeno rozdíly v tom, jak se zbavovat nadváhy.

"Když se řekne hubnout, představí si většina mužů cvičení a většina žen dietu," říká doktorka Málková. "Pro muže je pohyb větší samozřejmostí. A daleko víc než ženy bývají obvykle ochotní cvičit, sportovat nebo se aktivně hýbat. Alespoň v průměru."

Na druhou stranu se podle ní daleko méně ochotně vzdávají svých oblíbených jídel a pochoutek. U žen tomu bývá naopak. Správnému jídelníčku a přípravě méně kalorických jídel dokážou věnovat mnohem větší úsilí než pohybu.

Muži také často mívají jasnější motiv, proč zhubnout. Nejednou proto, že jim hrozí vážné zdravotní potíže, nebo s nadváhou špatně zvládají své koníčky anebo se vsadili s kamarády a jejich ješitnost jim nedovolí vzdát sázku.

Někomu to jde těžko

Pokud jde o zdravotní rizika, je méně rizikové ukládání tuku na bocích, zadku a stehnech, které je typické pro ženy. Naopak vyšší riziko představuje ukládání tuku kolem břicha, typické pro muže. Mužům proto hrozí víc cukrovka, infarkt, mrtvice atd.

Na druhou stranu, mužský typ obezity obvykle lépe reaguje na cvičení. Naopak řada žen ztrácí váhu v partiích, kde o to moc nestojí: obličej, hrudník, prsa apod. Od pasu dolů, tedy na hýždích a stehnech, zůstávají stejné. MUDr. René Vlasák z Centra preventivní medicíny v Praze se snaží pomoci i pacientkám, které tyto potíže trápí výrazněji nebo k nim mají vrozenou dispozici.

Poukazuje na to, že pro ně bývá typický sklon k pomalému metabolismu. Vyžadují trochu jiný jídelníček, pohybový program a terapii. Obvykle je u nich potřeba stimulovat také lymfatický systém. Jeho nedokonalá funkce bývá jednou z příčin jejich výraznějšího obrysu ve tvaru hrušky. Také velice často trpí otoky dolních končetin (rozlišujeme tři typy: lymfedém, flebedém a lipedém). Typu otoků je nutné přizpůsobit léčbu.

Těmto ženám přináší větší efekt cílená léčba a posilování problematických partií spíš než hladovění nebo dřina cvičení (více na www.prevence2000.cz , obezitologický program).

Spočítejte si to
Svůj bazální metabolismus, tedy bazální energetický výdej si můžeme spočítat podle určitého vzorce. Pro muže platí: 66,0 + (13,7 x hmotnost v kg) + (5,0 x výška v cm) - (6,8 x  věk v rocích) = výsledek v kilokaloriích/ 24 hodin. A pro ženy: 655,0 + (9,6 x hmotnost v kg) + (1,85 x výška v cm) - (4,7 x věk v rocích) = výsledek v kilokaloriích spálených za 24 hodin. Takže třeba 80 kilovému muži, který měří 180 cm a je mu 40 let, vychází vzorec: 66,0 + (13,7 x 80) + (5,0 x 180) - (6,8 x 40) = 66 + 1096 +900 - 272 = 1792 kilokalorií a to je 7518 kj. To je však jen teorie. Mezi lidmi totiž existují velké individuální rozdíly. Někdo má pak ve skutečnosti bazální metabolismus nižší než je výpočet, třeba 6500 kj a někdo vyšší, klidně i přes 12 000 kj.