Podle pořádajících organizací česká zdravotnická zařízení nekladou při nekomplikovaných porodech důraz na prožitek a pohodu. I když se přístup k rodičkám v některých porodnicích zlidštil, stále se většina zařízení odvolává na stanoviska a doporučení ministerstva zdravotnictví a odborných společností a nebere ohled na přání matek a na jejich práva. 

Podle Ivany Königsmarkové z Unie porodních asistentek jsou ženy v porodnicích oholeny a dostávají klystýr, ačkoli Světová zdravotnická organizace (WHO) zastává názor, že k rutinnímu holení není důvod, a klystýr WHO označila dokonce za škodlivý. Porod je často vyvoláván uměle, ačkoli jen v malém procentu případů je tento postup opodstatněný. Za neúčelné považuje Königsmarková také omezování jídla a pití. 

Anestetika podle Königsmarkové porod zpomalují a mohou vyvolat řadu zdravotních potíží jak u rodičky, tak v organismu dítěte. Mnozí lékaři však tento postup považují za vhodnou úlevu pro rodičku. WHO připomíná, že existuje mnoho přirozených technik, jak utlumit vnímání bolesti, a že léky by neměly nahrazovat osobní pozornost personálu. 

Doma ročně porodí 200 až 800 žen

Zastánkyním přirozeného porodu se nelíbí ani to, že lékaři často nastřihnou hráz a tvrdí, že tak zabrání jejímu spontánnímu natržení. Podle WHO neexistují spolehlivé důkazy, že nástřih má příznivé účinky. 

Podle předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petry Sovové si ženy ve většině zemí EU mohou vybrat ze široké nabídky péče v těhotenství a během porodu. Mohou také rodit v porodních domech nebo doma. V Česku je sice porodní dům připraven, ale legislativa neumožňuje porodním asistentkám, aby v něm samostatně vedly porod. I v Česku roste počet žen, které se rozhodly porodit doma a zaplatit si porodní asistentku, jejíž péči zdravotní pojišťovny nehradí. Podle odhadu hnutí rodí v ČR doma ročně 200 až 800 žen. Polovina domácích porodů proběhne bez náležité odborné pomoci. 

Lékař by měl respektovat přání rodičky i když s ním zcela nesouhlasí

Porodník Pavel Velebil z Ústavu pro péči o matku a dítě řekl, že WHO se snaží "podporovat to, co je prokázané a co je vhodné dělat, a ponechává také prostor pro to, co není prokázané a co je potřebné dále zkoumat". Velebil chápe, že nemocniční prostředí je svým způsobem nepřirozené a může být pro někoho stresující. Ústav se dlouhodobě snaží intervenovat při porodu pouze v případě potřeby. Podotkl, že se lékaři o řadě zákroků radí s rodičkou a respektují její rozhodnutí, i když s ním třeba vnitřně nesouhlasí, samozřejmě, pokud tím není ohrožen život ženy či dítěte. 

V případě nástřihu existují různá odborná stanoviska. Jejich užívání podle Velebila podporují především urogynekologové, kteří se později setkávají s komplikacemi u žen, u nichž tento zákrok proveden nebyl. 

Zpráva o rodičce za rok 2005, kterou zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), uvádí, že 87 procent rodiček nemělo v těhotenství žádnou závažnější zdravotní komplikací. Nejčastější komplikací byl hrozící předčasný porod u tří procent žen a vysoký tlak u jednoho procenta rodiček. Mezi porodními komplikacemi bylo nejčastější poranění hráze nebo čípku, a to u 17 procent rodiček.

Od roku 1990 se počet císařských řezů zdvojnásobil

V posledních letech jsou zhruba 90 procentům rodiček při porodu podávány léky. Slouží zejména k posílení činnosti děložního svalstva. Míra užívání jednotlivých skupin léků při porodu se od roku 2000 příliš nemění, kromě podávání antibiotik. Ty dostalo v roce 2001 při porodu 14 procent rodiček, v roce 2005 to bylo již 25 procent rodiček. Tento vývoj pravděpodobně souvisí také s nárůstem podílu porodů císařským řezem. 

V roce 2005 rodilo 100.500 žen, ÚZIS zaznamenal 17 procent porodů císařským řezem. Od roku 1990 se podíl těchto zákroků zhruba zdvojnásobil.