Článek
„Čtvrtina Čechů má přímé zkušenosti s domácím násilím, avšak velká část z nich si v takových případech neví vůbec rady,” komentuje výsledky průzkumu společnosti STEM/MARK Jana Smetánková, spoluzakladatelka neziskové organizace Čas Robinsonů. Ta spouští kampaň na osvětu, prevenci a pomoc obětem domácího násilí.
Téměř třetina českých žen (29 %) se setkala s domácím násilím přímo nebo jako očitý svědek. Zprostředkovanou zkušenost má dalších 29 % žen. Necelá polovina žen i mužů (42 %) však přiznala, že by si v dané chvíli nevěděla rady, co si počít, a 59 % lidí se domnívá, že je v České republice osvěta a prevence naprosto nedostatečná. Bohužel jen informovanost může zásadně ovlivnit práh tolerance a vést ke správnému rozpoznání závažného a mnohdy také doživotního problému.
Hranice pro mnohé jedince neexistují
Co je a co ještě není domácí násilí, řada lidí nedokáže přesně odlišit. I kvůli tomu mnoho týraných lidí váhá se svěřením se komukoliv dalšímu. Chování partnera často omlouvají a vinu svádějí na sebe. Z výzkumu ovšem vyplynulo, že ačkoliv je fyzické napadání jasnou známkou domácího násilí, až 7 % lidí jej za domácí násilí nepovažuje. Na druhou stranu naprostá většina lidí (93 %) je přesvědčena o opaku, že jednoznačně o domácí násilí jde.
„Stejně závažné je i psychické násilí, ústní napadání, ponižování či kontrolování telefonu, bránění přístupu ke společným financím a další,” říká Smetánková.
| Nejrizikovější skupiny |
|---|
| V loňském roce poskytlo osmnáct intervenčních center v ČR pomoc celkem 4695 obětem fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického, ale i sociálního násilí. Podle Asociace intervenčních center ČR tvoří nejrizikovější skupinu manželské a partnerské páry ve věku od 27 - 40 let. |
„Bylo by chybou si myslet, že má domácí násilí své hranice. I proto jsem se rozhodla proti němu bojovat doslova napříč světadíly,“ říká spisovatelka Pavlína O`Toole, autorka románu Čas Robinsonů, který se stal impulsem pro vznik iniciativy proti domácímu násilí. „Je pozoruhodné, jak může být něco tak zjevného, jako je násilí v rámci partnerského vztahu donekonečna odpouštěno či dokonce přehlíženo. Je nutné, abychom o tomto tabu začali otevřeně hovořit,” dodává.
Násilí nejen v rodinách, ale i ve školách
Více než polovina (59 %) studentů se ve svém okolí setkala s nějakou formou násilí. Polovina z nich zažívá násilí ve škole, 32 % doma a stejný počet v partnerském vztahu. Mezi formami násilí, se kterými se studenti setkali, vedou facky a pohlavky (45 %), pomlouvání a shazování (43 %) a citové vydírání (38 %). Vyplývá to z výzkumu neziskové organizace proFem o.p.s., který vznikl za podpory projektu AVON proti domácímu násilí.
Asociace pracovníků intervenčních center ČR (APIC) spouští v těchto dnech projekt zacílený na zlepšení praxe při prevenci, identifikaci a potírání domácího násilí prostřednictvím profesní specializace.
„Prostřednictvím celostátní kampaně s názvem MLČENÍ BOLÍ, chceme rozbourat mýty a prolomit tabu kolem domácího násilí. Našim cílem je informovat laickou veřejnost o poslání intervenčních center a zároveň rozpoutat mezioborovou diskuzi na téma zkvalitnění pomoci lidem ohrožených domácím násilím v ČR,“ uvedla předsedkyně APIC Martina Vojtíšková.
Součástí projektu je rozsáhlý sociologický výzkum mezi odborníky a uživateli služeb určených ohroženým osobám, zaměřený na mapování možností řešení případů domácího násilí. APIC také připravuje výukové aplikace určené pracovníkům institucí zainteresovaných na problému a chystá vydání populárně naučné knihy o domácím násilí v České republice.