Budu se opakovat, ale mnohé věci jsou s vědeckými pokroky chápány v novém světle a i proto musím bezodkladně analyzovat situaci v naší předsíni. Absolutně přímo souvisí totiž s existencí obou našich dětí. Ne že by je to zajímalo, a mají recht!

Ještě před pár měsíci vypadala ta nemalá místnost jako většina těch u vás doma. Snad jen pračka fikaně ukrytá ve velké vestavěné skříni není úplně obvyklým řešením, ale jinak standardní obydlí v mezích normálnosti. Po narození druhé dcery v březnu letošního roku se ovšem začala pomalinku a o to zákeřněji měnit. Nebylo nijak těžké lokalizovat epicentrum nákazy. Jde o množícíc se kupovité útvary v přímé blízkosti zmiňované pračky a opodál stojícího koše na prádlo, který už tragicky nestačí.

Obvykle nepropadám hysterii jen tak pro nic za nic. Trvá mi to i dlouhé sekundy. Navíc ještě před pár týdny by si nikdo ničeho ani nevšiml a to už se TO dělo. Dnes už není pochyb, že jsme byli zatraceně neviditelnou červí dírou vcucnuti a vyflusnuti v paralelní předsíni, kde určující veličinou není ani výška, ani šířka, ani docházející toaleťák na WC, ale množství hromad prádla. Ty se dělí na poddruhy špinavé nevyprané, právě se peroucí, už vyprané nevyžehlené, vyprané právě žehlené, čisté vyžehlené a čisté právě se špinící. Ty i ty mají zásadní vliv na rychlost plynutí času. Čím více hromad, tím rychlejší plynutí a stárnutí. Je to cynicky se utahující smyčka, z níž se nelze vysmeknout. Jeden den jste v pohodě a hup, už je z vás pradlena.

Chci zpátky do světa, kde stačí jedny kraťasy a jedno tričko na mnoho dní! Chci být vcucnut a vyflusnut zpátky v naší bývalé předsíni jen s trošilinkou prádla! Ode dne, kdy se NĚCO změnilo, není času nazbyt. Manželka ho většinu tráví vynuceným, monotónním vztahem s bubnem pračky, o čudlících programů ani nemluvě...

Pokoušel jsem se jí pomoci, ale bezúspěšně. Ač mé návrhy měly zdravé, chlapské jádro! Ne že bych pral já, ale není přeci nutné zbavovat se ihned každého flíčku, každé kapky potu. Zbytečnost! Žehlení? Tak nesmyslná úchylka! Beztak do deseti minut po oblečení se z voňavé, vyžehlené části oděvu stane špinavá věc. A to není řeč o mém prádle, jasné?! Mluvím tady, sakra, o dětském šatníku. Všech těch roztomilých hadřících, co v nich chvilku vypadají děti jako andílci. Navrhoval jsem prát třeba jen jeden den v týdnu jako kdysi, po zbylé dny nosit oblečky až do úplného zašpinění. Nějaká polovičatost, pff. Holkám nějaké to bahno nebo zmrzlina na mikince přeci vůbec nevadí, ne?

Má směle podaná pomocná ruka nebyla přijata a náš dočasný domov je prozvučen permanentním hukotem pračky dál.

Aby bylo jasno, tohle triko, co právě mám na sobě, nesundám, jak bude týden dlouhý, a basta! Hned jdu do lednice pro meloun a pěkně si ho na just obtisknu přímo na hruď a zaliji to kafem!