Se střídáním pohlaví podle toho, jak to vyžaduje situace, se můžeme vzácně setkat u některých ryb. Samci si u nich brání velmi agresivně své teritorium. Mladé ryby by se proti nim nedokázaly prosadit nebo by riskovaly život. Proto mají nejprve samičí pohlaví. Teprve až vyrostou, vyvine se u nich pohlaví samčí.

Zvláštním případem rozmnožování hermafroditů je oplození sebe sama. Vyskytuje se vzácně u organismů, pro které je obtížné sehnat partnera k páření kvůli neobvyklému způsobu života. Příkladem mohou být někteří parazité, třeba tasemnice bezbranná.

Člověk však ničeho takového není schopný. Pravda, občas se i příroda splete a u některých lidí se pak objeví základy ženských i mužských orgánů současně. Většinou však funguje jenom jeden z nich nebo žádný. Že tyto lidi čeká složitý osud, to snad není třeba rozvádět. Jednoznačně jde ale o případy raritní, rozhodně ne běžné.

Lékaři shromáždili spoustu poznatků o tom, proč u některých lidí dochází k těmto a dalším podobným poruchám. I když jde o vzácné případy, dodnes je studují a snaží se těmto pacientům pomoci v rámci svých možností. Část z těchto lidí trpí poruchami vývoje pohlavních orgánů. Jejich problémy obvykle způsobí genetické nebo jiné biologické příčiny.

Zatím nelze dosáhnout naprosto ideální změny pohlaví

Existuje také malá skupina lidí, kterou trápí duševní nesoulad se svým biologickým pohlavím. Cítí se být ženami v mužském těle nebo naopak. Pokud se tento nesoulad vyvine v průběhu dospívání v jednoznačný pocit, že přísluší k opačnému pohlaví, mluvíme o transsexualitě.

Lékaři tuto sexuální poruchu zkoumají už několik desetiletí. V praxi se prosadil poměrně složitý, ale slušně fungující systém diagnostiky a terapeutické podpory jedinců, kteří vyžadují zásadní změnu pohlaví.

Pokud se pro ni postižený člověk rozhodne, je potřeba ho upozornit na řadu věcí. Třeba na to, že zatím neumíme dosáhnout ideální změny tělesných vlastností ženy na tělesné vlastnosti muže, nebo naopak.

I nejmodernější hormonální a chirurgické postupy dokážou zvolené pohlaví jen více či méně napodobit. Koneckonců většina z nás ví, že pohladit muže je podstatně jiný pocit než pohladit ženu. Vlastnosti pokožky jsou totiž u obou pohlaví rozdílné.

Změna pohlaví je složitá i z řady dalších důvodů. Tím spíš se zdá být nepochopitelné, s jakou lehkostí prosadily lobbistické skupiny v některých státech to, aby si kdokoliv mohl změnit své pohlaví bez zásadního terapeutického postupu. Prostě jen tak, v úředních dokladech, kdy se mu zachce.

Biologický muž se jednoho dne rozhodne, že se necítí být mužem a stane se ženou. Nebo biologickou ženu přestane bavit být ženou a stane se mužem.

Nesmyslná právní úprava změny pohlaví bez terapeutického postupu

Právní úprava, která něco takového umožňuje, existuje už v celé řadě zemí Evropy a Ameriky. Ale nejen tam. Jedním z průkopnických států byla třeba Austrálie.

Český parlament se má přijetím takového zákona o změně pohlaví brzy zabývat. Je klidně možné, že ho schválí. Když zasedají naši zákonodárci, nemůžeme si být ničím jisti.

Vím, co trápí lidi, kteří mají problémy se svou sexuální rolí. Tím, že jim úředně změníme pohlaví v oficiálních dokumentech, nic nevyřešíme.

Nemyslím, že je to krok správným směrem. Podobné modernistické výstřelky bychom měli vnímat s odstupem, ostražitě a domýšlet jejich praktické důsledky.

Snažím se pomáhat ženám a mužům, kterým ztrpčují život nejrůznější sexuální potíže, několik desítek let.

Vím, co trápí lidi, kteří mají problémy se svou sexuální rolí. Tím, že jim úředně změníme pohlaví v oficiálních dokumentech, nic nevyřešíme. Spíš naopak.

Co si třeba počne v praktickém životě žena, která před lékařem odhalí na gynekologickém stole svůj pohlavní úd? A co bude dělat muž, kterému bude urolog marně hledat penis, varlata nebo prostatu?

Proto bychom si vážně měli položit otázku, jestli si opravdu přejeme, aby si lidé mohli libovolně volit svou sexuální příslušnost. A to třeba už v dětství. Nezpůsobí nám to spoustu bláznivých a zbytečných potíží? Nepotřebovali bychom řešit spíš jiné, důležitější problémy?

Jedna z nejnovějších studií o sexuálních rolích popisuje 35 sexuálních identit, tedy totožností.

Nepřekvapilo by mě, kdyby někteří biologičtí muži vážně uvažovali o tom, že budou úspěšně působit v ženských sportech. A to nemluvím o případech, ke kterým už došlo.

Muži, kteří si úředně zvolili ženské pohlaví, úspěšně znásilnili ženy třeba ve vězení nebo v jiných kolektivech. O spoustě dalších problémů, které může vyvolat přijetí podobného zákona, ani nemluvě.

Pokrok sice nelze zastavit, ale je tohle pokrok?

Nejde spíš o dekadenci připomínající tu, která provázela agónii Římské říše? Je to další rána lidské sexuální přirozenosti, která má jasný cíl: zpochybnit základní rozdíly mezi mužem i ženou a narušit normální fungování lidských společností.

Různí dušezpytci a sociologové diskutují v posledních letech také o tom, že dvě pohlaví jsou tak nějak málo. Jedna z nejnovějších studií o sexuálních rolích popisuje 35 sexuálních identit, tedy totožností. Nechybějí mezi nimi ani asexuálové a jiné podobné menšiny.

V nejrůznější literatuře, která nepracuje vždycky s vědecky ověřenými daty, prý můžeme nalézt i víc než stovku takových „sexuálních identit“. A významný americký sexuolog nás nedávno poučil o tom, že máme být připraveni na život ve společnosti, kde pohlaví bude fluidní, tedy proměnlivou vlastností. Už se těším na „fluidní“ nemocnice, věznice i toalety.