Opuštěný, ale zachráněný milenec mi pak poslal ještě pár dopisů a také fotografii své milované. V němém úžasu jsem nad ní zkoprněl. K nejkrásnější dívce měla stejně daleko jako třeba já k herci Horstu Buchholzovi, když hrál jednoho z hrdinů ve slavném filmu Sedm statečných. Tím nechci říct, že to byla šereda. Ne. Byla to obyčejná dívka, jakých každý den potkáte tucty.

Co asi způsobí, že někdo zaplane náhlou láskou a dokáže v milovaném člověkovi vidět tu nejnádhernější bytost na světě? Jaké síly nás ovládnou při skálopevném rozhodnutí, že jsme našli toho jediného pravého? Chemicky je to jasné. V mozku se vylučuje fenylethylamin (PEA), hormon zamilovanosti. Jaký signál však jeho spuštění způsobí, to stále zůstává záhadou. S největší pravděpodobností to bude především zrak. Teprve ve druhé řadě přichází v úvahu sluch a čich. Chuť a hmat zůstávají v záloze, až do stadia bližšího tělesného kontaktu.

Z fotografie té údajné krasavice toho o příčinách vojákova vzplanutí vyčteme pramálo. Mohlo ho oslnit třeba nějaké nepatrné gesto, zvláštní lesk v očích, případně pramínek vlasů padající do čela. Nebo pohyb hlavy, způsob chůze či atypicky umístěné mateřské znaménko. Sluchem pak mohl registrovat sympatickou hlasovou modulaci, podobně jako nějakou půvabnou vadu výslovnosti: mírné šišlání, případně ráčkování.

Všechny ty podněty mohl vnímat podvědomě. To platí zejména o vjemech čichových. Ačkoli je třeba vojenský pes k čichání daleko více způsobilý, může i jeho pán, aniž si to uvědomí, být pod vlivem takzvaných feromonů. Tedy pachových látek, které, když mezi lidmi přeskočí příslovečná jiskra, do sebe zapadnou jako klíč do zámku. Jakmile se tím klíčem otočí, začnou do mozku stříkat ty pravé hormony lásky. Ne každý klíč se hodí do každého zámku. Naštěstí. Někdo ten správný klíč hledá setsakramentsky dlouho. Smutné je, když ho nenajde do smrti.

Už starověká báje vypráví o tom, že člověk byl kdysi stvořen jako jediná dvojbytost: jako muž-žena, muž-muž nebo žena-žena. Zpupnost proti bohům způsobila její násilné rozdělení. Takže nyní všichni bloudíme světem jako pouhé půlbytosti a pracně hledáme tu druhou chybějící polovinu. Naše smysly jsou při tom naším jediným vodítkem.

Jak už jsem řekl, na zbývající dva smysly, hmat a chuť, obvykle přijde řada později. Zajímavé je, že u osob zrakově postižených bývá hmat prvním spouštěčem zamilovanosti. A jak je to s chutí? Uplatní se zejména při polibcích. Ale nejen při nich. Současná renesance orálního sexu jako by dala nový význam klasickému verši: "Já bych tě láskou sněd". Nebo jste od mladých lidí nikdy neslyšeli, že je ten jejich partner prostě k sežrání?