Kdo by nechtěl být sám se sebou oprávněně spokojený, snášet dobře kritiku druhých a také, v neposlední řadě, umět říkat ne, a to bez výčitek svědomí. Takových vyrovnaných jedinců se asi najde pomálu, pokud vůbec.

Obvyklejší, a také společensky přijatelnější, je lehké sebepodceňování vydávané za skromnost a také snaha o oblíbenost vykoupená sebezapřením a někdy notnou dávkou sebemrskačství.

Jak se dopracovat ke zlatému grálu spokojenosti a vyrovnanosti se sebou samým? Odměnou za správnou odpověď by jistě byla udělená Nobelova cena. My se spokojíme s pouhopouhým zamyšlením nad oblastmi, které naše nedostatečné, nebo naopak přebujelé sebevědomí může zdevastovat nejvíc.

Pracovní vztahy

Tady není na nějaké podceňování čas ani prostor. Nízké sebevědomí často vede k odkládání náročných úkolů kvůli obavám z chyb a neúspěchů, k neschopnosti projevit své vlohy, případně přílišnému puntičkářství a pomalosti.

To zdravě sebevědomý úderník má vystaráno. Dovede si vše zorganizovat, umí určit priority a zvládne díky aktivně vyplněnému volnému času daleko víc než nesmělý kolega, který nedostatek sebedůvěry vykupuje úzkostlivou pečlivostí a důkladností a nervuje ho každé nové zadání. Náš sebevědomý úderník za své úspěchy už jen čeká (pravda, mnohdy marně) na povýšení, prémie, nebo dokonce pochvalu. Vyklepaný pečlivka by rád totéž, má ovšem problém – jeho úsilí v praxi málokdo ocení.

Místo výzkumů, kterých existuje nepočítaně, nabízíme možnost malého zamyšlení. Kterého kolegu máte v práci nejraději? Tichošlápka v koutě, který ochotně uvaří kávu a seznámí vás s nejnovějšími drby? Nebo paličatého hlučného rebela, věčně jednou nohou na odchodu? Či tu seriózní bytost, úzkostlivě dodržující štábní kulturu? A k jakému typu se řadíte vy? Není načase trochu rozvířit stojaté vody a změnit zaběhnuté vzorce? Vzhůru do toho, letošní rok změnám nadmíru přeje!

Vztahy s dětmi, vnoučaty a rodiči

I zde platí všeho s mírou. Nadměrné opečovávání všech vyjmenovaných může mít příčinu v nízkém sebevědomí pečovatele.

„Jen aby mě měli rádi, nezlobili se, byli všichni spokojení!“ říká si uštvaná provozovatelka mama hotelu se sebedůvěrou na bodě mrazu. To její sama se sebou spokojená kamarádka už lenošivá dítka dávno vyhnala z domu, rodičům najala pečovatelku a vnoučata poslala do nějakého sofistikovaného vzdělávacího kroužku. Užívá si klidu a její úsměv září široko daleko.

Jako omluvu za malou dávku ironie vás seznámíme s jedním optimistickým výzkumem, tentokrát z polské Varšavy. Zdejší fakulta psychosociálních studií zkoumala vliv vzhledu na sebevědomí respondentek. Předpokladem bylo, že pokud všechny zúčastněné dámy projdou pod taktovkou odborníků jakýmsi zkrášlením, zahrnujícím změnu účesu, líčení a stylu oblékání, budou se cítit přirozeně sebevědomější a spokojenější. Tedy – nabydou ztracenou sebedůvěru.

Výsledky vědcům zcela zamíchaly pořadím s jejich očekáváními. Nový vzhled sebedůvěru nepřinesl. Překvapivě nejlépe se cítily ty účastnice, které se dokázaly vzepřít a výzkum v půli opustily. Pocit, že o sobě rozhodly samy, byl důležitější než nová trvalá!

Partnerské vtahy

Určitě není sporu o tvrzení, že partnerské či mezilidské vztahy ovlivňují náš život na­prosto fatálně. K čemu je kariéra, úspěch a finanční profit, pokud je soukromý život v troskách a partner na útěku?

Kolikrát se ve snaze udržet ho a chovat se „správně“ stáváme věčně ustupujícími trpiteli a pečovateli, nebo naopak buldoky, kteří zatnou zuby a nepustí svou vytyčenou linii, která podle nás vede ke světlým zítřkům ve vztahu. Správná porce sebedůvěry nám pomůže vyjádřit pocity a nečekat, až se někdo z blízkých dovtípí, co si zrovna myslíme. Ani zbytečné žárlení, závislost na přítomnosti toho druhého nebo věčné urážení se není tím pravým, co udrží láskyplný a vyrovnaný vztah.

Dle malé dotazníkové akce mezi vysokoškoláky v anglickém Manchesteru je třetí nejčastější příčinou rozchodu právě přílišná závislost jednoho z partnerů na svém protějšku. „Prostě se dusím!“ výstižně vyjádřil jeden z právě se rozešlých respondentů. Asi bude potřeba víc kyslíku, volnosti a svobody pro partnera mučeného věčnými otázkami, příkazy a úkoly. Nebo naopak naším zjevným utrpením ve stylu: Podívej, co mi děláš!

Jak je to s finančním úspěchem

Bylo by pokrytecké nepřiznat, že mimo vztahy je pro náš spokojený život důležité i finanční zabezpečení. Pokud se chystáte zvolat: „Čím víc, tím lépe!“ nebudete daleko od pravdy. Jistě totiž nemyslíte milióny či miliardy, i když by určitě byly také příjemné. Ale, jak už víme, sebedůvěra pramení mimo jiné i ze schopnosti stanovit si reálné cíle. A vyhrát nebo poctivě vydělat pár miliard, patří spíš do sekce sci-fi než do reálného života.

Nicméně dle všeobecně uznávané sociologické studie (platné dokonce globálně ve světovém měřítku) je příjem zaručující ­ finanční spokojenost stanoven nad ekvivalent 100 tisíc korun měsíčně. Jak k této cifře vědci došli, netušíme, ale ani neprotestujeme.

Bude tedy bohatší člověk s vysokou sebedůvěrou než ten, který se podceňuje a nevěří si? Kladná odpověď není tak úplně správná. Bez vědomí svých schopností a šancí není možný jakýkoli úspěch, natož v oblasti získávání finančních prostředků. Ale mírná nedůvěra ve vlastní osobu ochrání od zbrklých rozhodnutí nebo bláznivého riskování. A tak daleko větším nebezpečím, číhajícím na mnohého hysterióna, je přehnaná sebedůvěra vedoucí k nereálnému očekávání úspěchu.

Touto přehnanou sebedůvěrou jsou vysvětlovány mnohé krachující podnikatelské projekty, nebo dokonce i války. Sociální psycholog Scott Plous tvrdí, že žádný jiný problém v úsudku a rozhodování se nevyskytuje tak často a nemá potenciálně katastrofičtější následky než právě nadměrná sebedůvěra. Ostatně právě ta byla zmiňována jako příčina jaderné katastrofy v Černobylu, výbuchu raketoplánu Challenger i globální finanční krize v roce 2007. Možná je tedy lepší to s tím sebevědomím i sebedůvěrou příliš nepřehánět…

Zbývá zodpovědět jednu, ale zásadní otázku. Jak svoji sebedůvěru vybudovat, posílit, udržet a hlavně ji už neztratit? Možná si stačí uvědomit, z čeho naše sebevědomí, ať už malé a nedostatečné, nebo zdánlivě silné a stabilní, pramení.

Nejčastěji se odvíjí od našich vlastních zkušeností. Nová a dosud nepoznaná činnost s sebou nese obavy a nedůvěru. Pokud skončí úspěchem, plodí další úspěch, větší a trvalejší. Dobrým návodem k získání zdravé sebedůvěry je pamatovat si úspěchy z minulosti a nehroutit se z neúspěchů. Protože právě ty nás mohou posunout k těm úspěšným!

Co řekli o sebevědomí slavní
Brad Pitt – Tento hollywoodský krasavec se netají tím, že odmalička trpěl komplexem méněcennosti. Nevěřil si ani v dobách své největší slávy: „Každé ráno se probouzím s obavami, co mi přinese dnešek. Neselžu? Obstojím? Neudělám někde ostudu? Večer si oddychnu a další den se děje totéž. Stále dokola…“
Brad Pitt

Brad Pitt

FOTO: Reuters

Halle Berryová v jednom rozhovoru přiznala: „Coby malá holčička jsem byla ošklivá a děti se mi posmívaly. Trpím cukrovkou a musím dodržovat přísný režim, což mě dost limituje. Je zřejmé, že něco takového člověku na sebevědomí nepřidá. Teď už svoje strachy umím zvládat, ale trvalo to dlouho, až moc dlouho!“
Halle Berryová

Halle Berryová

FOTO: Profimedia.cz

Kate Mossová – Světoznámá modelka svádí životní propady, řeší svoje věčné sebepodceňování a nízkou sebedůvěru. Tvrdí, že kdyby ji rodiče dostatečně milovali i s jejími chybami, nemusela problémy řešit utápěním se v alkoholu a drogách.
Kate Mossová

Kate Mossová

FOTO: Profimedia.cz

Catherine Deneuveová – Krasavice a idol mnoha mužů si rovněž dlouho nevěřila: „Stále jsem nad scénářem přemítala, jak se tvářit, jak budu vypadat a zda se zalíbím režisérovi. Potom mi moje starší kolegyně poradila, ať jsem prostě jen svá. Tahle jednoduchá rada mi pomohla nejen v profesním, ale i soukromém životě.“
Catherine Deneuveová

Catherine Deneuveová

FOTO: Jan Handrejch, Právo