Co si pod názvem emoční nebo emocionální inteligence představit? K čemu je nám dobrá a jak s ní zacházet? Lze ji zvýšit, prohloubit nebo se ji naučit? A proč vlastně?

Jak se cítíš zlato?

Věčně omílaná otázka hollywoodských slaďáků má reálný základ ve snaze vcítit se do pocitů svých protějšků. Ať už jsou důvody jakékoli, cíl je vždy stejný. Zjistit, na co ten druhý právě myslí, po čem touží, jak mu je a v jakém je rozpoložení. K tomu poslouží právě ona zmiňovaná emoční inteligence. Ta je definována jako schopnost zvládání vlastních emocí a umění vcítit se do emocí ostatních.

Některé učebnice psychologie uvádějí, že tvoří až 20 % z celkových dovedností člověka. Ať už je to pravda, či nikoli, zřejmé je, že právě tato schopnost nám usnadní jednání a spolužití s ostatními lidmi i nám samým se sebou.

Rozpoznat náladu, emoce a celkové naladění ostatních lidí nám pomůže v úspěšném jednání a chování. Je jedno, zda se týká kojence, partnera, kolegy či klienta. Vcítění do jeho nálady je základ našeho úspěchu a jeho spokojenosti.

Této schopnosti se dá samozřejmě i zneužít. Stačí vzpomenout na veleúspěšné prodejce zázračných zdravotních pomůcek, nejrůznější kartářky či protřelé pojišťovací poradce. Zkušený majitel vysoké emoční inteligence totiž moc dobře ví, jak zacházet s frustrovaným, nešťastným jedincem, co mu vnutit či prodat, u koho vzbudit klamnou naději a koho vystrašit.

Vztekání dovoleno

S vlastními emocemi je to podobné. Pokud je zaplašíme a ovládneme, jsme okolím přijímáni jako příjemní a bezkonfliktní lidé. O tom, že budeme oblíbenější než věčně nazlobení, uřvaní a brunátní kolegové, není třeba pochybovat. Jenže, kdo z nás bude zdravější a dožije se vyššího věku?

Podle rozsáhlé studie amerického psychologa Petera Saloveye z Yaleovy univerzity je daleko lepší vztek ventilovat než ho trvale ignorovat. Výsledky této studie hovoří jasně. Plný průchod zlosti má sice negativní účinky na naše zdraví, vylučují se stresové hormony a dokonce se zvyšuje i riziko srdečního infarktu.

Ale potlačení vzteku s sebou nese důsledky daleko horší. Zvýšené riziko rakoviny, deprese a trvale ubývající paměť. Navíc proces potlačení emoce ubírá sílu k řešení aktuálního dění kolem nás. No, vyberte si. Asi i zde platí osvědčené - všeho s mírou.

Až tedy budete v pokušení polknout hořkou pilulku urážky, potupy či nespravedlnosti a nasadit opět neutrální úsměv, vzpomeňte na výše zmíněnou studii a popadněte nejbližší vázu, talíř nebo si alespoň od plic zanadávejte. Míra úlevy, která se dostaví, jistě přesáhne způsobené škody. A to stojí za to, nemyslíte?

Hraj si, maluj, cvič

Schopnost sám sebe motivovat je další z celkem pěti složek emoční inteligence a znamená schopnost zapojit city do našich snah k získání vědomostí a dovedností. Laicky řečeno: prostě dělejte v co největší míře to, co děláte rádi, v čem jste dobří, v čem vynikáte.

Je typické a časté, že člověk směřuje svoji činnost k pravému opaku. To, co jde lehce a radostně, nepovažuje za důležité a přehlíží to. Neváží si toho, co není vydřené. Naopak činnost, která mu tak úplně nejde, trénuje do omrzení - či lépe řečeno až do zmrtvění. Když je u cíle a nenáviděnou dovednost jakž takž se zatnutými zuby zvládne, má pocit, že teprve nyní na sebe může být hrdý.

Zvlášť typický je tento jev pro školní výuku. Často se vůbec nehledá, v čem je dítě dobré, v jakém oboru by mohlo vyniknout. V čem by se mohlo a mělo rozvíjet. Edukační proces jen slídí po jeho slabinách a za ně je pak trestá. Všichni dohromady potom tvoří průměrné stádo průměrných jedinců. Vyhrává pouze ten, kdo se nenechá zlomit a jde si za svým, navzdory všemu a všem. Bohužel často se sníženou známkou z chování. To je zpětně zřejmé z mnoha životopisů slavných skladatelů, malířů, spisovatelů, režisérů…

Řešení se nabízí samo a bylo již řečeno. Dělejme, co nás baví - ti šťastnější již v pracovním procesu, ti ostatní alespoň coby koníčka, zálibu. Přinese nám to radost, uspokojení, pocit naplnění. A to není málo.

S kamarádkou na procházku

Nebojte, nemusí se jednat zrovna o vysokohorskou túru. Titulek měl jen naznačit, že k emoční inteligenci neoddělitelně patří pěstování mezilidských vztahů, jejich rozvíjení a upevňování. Vztahy s druhými lidmi ve velké míře závisejí na naší schopnosti vcítit se do pocitů našich protějšků a podle toho korigovat vlastní jednání. Těžko si udržíme přátelství, když nebudeme ochotni kamaráda vyslechnout, natož mu pomoci.

Současná doba příliš mezilidským vztahům nepřeje, a možná právě proto se tolik lidí cítí osaměle a frustrovaně. Virtuální realita a potlach na netu skutečné setkání s přáteli nenahradí, což příliš pozdě poznají počítačoví nadšenci.

Jedna ze studií univerzity v Torontu měla za cíl zkoumat pocit štěstí u respondentů, kteří byli rozděleni do skupin. První skupina se rekrutovala z řad bezdomovců, nemajetných a často i nemocných, s velkými existenciálními problémy. Druhou skupinu tvořily matky samoživitelky, které pečovaly o víc než dvě děti a neměly od svých expartnerů žádnou finanční podporu. Třetí skupina byla finančně zabezpečená, s hezkým bydlením a žádným viditelným problémem.

Překvapivě nejšťastnější byli bezdomovci. Navzdory všemu totiž žili v komunitě, měli oporu ostatních a o problémy se i s ostatními dělili. Matky samoživitelky sice čerpaly štěstí z dětí, ale byly často osamělé, protože neměly čas pěstovat přátelství.

A ti nejbohatší neměli čas vůbec na nic a cítili se, jak sami tvrdili - pod psa. Prostě svěřit se kamarádce je nad deset doktorů, ale to my ženy už víme dávno i bez výzkumů.

Přemýšlej o sobě, buď na sebe hodná

O skutečnosti, že ženy jsou samy k sobě zbytečně kritické až nespravedlivé, není třeba pochybovat. Na druhou stranu - přemýšlení o sobě, zpětné hodnocení vlastního chování a korigování toho zdánlivě chybného jsou velice potřebné schopnosti a patří rovněž ke složkám emoční inteligence. Čím je tato inteligence vyšší, tím lepší má člověk schopnost vyvarovat se opakovaných chyb. Naučí se předcházet kolizím vzniklým vinou jeho špatné nálady či neschopnosti rozklíčovat pohnutky ostatních.

Jednoduchým příkladem, hovořícím za všechno, může být obyčejná všední manželská komunikace. Manžel přichází z práce s rýmou. Empatická manželka s vysokou emoční inteligencí okamžitě rozpozná, že mu má jít z cesty a chovat se, jako by její životní láska právě umírala. Samozřejmostí bude čaj, aspirin, vitamín, teplá deka a chutná krmě, zřejmě jeho poslední v tomto životě.

Naopak nezkušená družka mávne rukou a pronese zcela pravdivě, že ona právě přechodila zápal plic a obstarala kupu dětí a domácnost, aniž by si troufla čerpat nemocenskou.

Která z nich se bude těšit z harmonického manželství, je nabíledni. Čímž byla zodpovězena i ta nejdůležitější otázka, k čemu nám vlastně ta zatracená emoční inteligence vlastně slouží…

Emoční inteligence není jediným druhem inteligence

Pokud vy nebo váš potomek neumíte dobře počítat, můžete být nadáni tzv. jazykově-verbální inteligencí. Už její název napoví, že lidé nadprůměrně nadaní tímto druhem inteligence si snadno osvojují jazyky, dobře a lehce se vyjadřují.

Ani zvukově-hudební inteligence není k zahození, pokud toužíte po kariéře skladatele, zpěváka nebo třeba dirigenta.

Méně známá je vizuálně-prostorová inteligence, která v sobě zahrnuje vnímání a rozlišování tvarů, velikosti, vzdálenosti a prostoru. Častá je u sochařů, architektů, ale i námořníků nebo taxikářů.

Tělesně-pohybová inteligence je důležitá nejen u sportovců, ale i tanečníků, herců a mimů.

Všech druhů inteligence se dá využít nejen při volbě profese, ale i u regresní terapie nebo v kriminalistice. Tam, kde si svědek nevzpomene na tvář nebo postavu pachatele, může si zapamatovat určitý zvuk, pach nebo druh pohybu. I v každodenním životě můžeme svých schopností využít k doplnění té ze složek, které se nám nedostává v míře, jakou bychom vítali. Příkladem může být výuka jazyků. K zapamatování může pomoci puštěná hudba nebo třeba specifický pohyb. Podle toho, jakou složkou inteligence disponujeme.