Posléze přichází rodina a s ní odpovědnost zabezpečit ji. Muži tedy zůstávají v práci i přes čas a věnují se jí podstatně intenzívněji. Přichází stres. Vyvolávají ho požadavky na výkon v práci, ale také nedostatek volného času a nedostatek odpočinku na regeneraci.

Ženy jsou na začátku každého vztahu jejich účinným pomocníkem a parťákem při rehabilitaci. Dokonce je mnohdy motivují k většímu vypětí sil. Odměnou jim totiž bývá obdiv, relaxací vášnivý a kreativní sex, odpočinkem večeře připravená s láskou, nebo jiný společný program. Postupem času se však situace začíná měnit. Obdivu je méně, program se přizpůsobuje zájmu ženy a sex ztrácí svou vášeň i kreativitu.

Zpočátku si toho muži ani nevšimnou, až posléze zjistí, že doma začíná nová šichta. Není odpočinek, není obdiv, naopak začíná diktát. Ze zabezpečení rodiny se stává samozřejmost. Muž by si měl odpočinout tak, že bude pečovat o domácnost a o své děti. Manželka je unavená a vyčerpaná, protože „všechno zůstalo na ni“.

Sex za odměnu

V téhle chvíli nastává další fáze, která se jmenuje „Dnes ne“. Odmítání sexu vede muže k další frustraci a tak nejprve žadoní, pak přistoupí na hru sex za odměnu. Konstatoval to ostatně i jeden průzkum. Zkoumal, proč se ženy milují. Tři čtvrtiny z těch, které se ho zúčastnily, přiznaly, že důvodem byla i odměna za vykonané domácí práce.

Jenže milé dámy, není odměna jako odměna. Ženy poučené médii o tom, jak by měl „skutečný“ sex probíhat, nastolují diktát i v posteli. Muži se pak dovídají, že to dělají špatně, nedokáží svou partnerku uspokojit, soulož trvá příliš dlouho, do postele se dostatečně neoholili a nenavoněli, sex s nimi je nudný a vytratila se z něj láska atd.

Psychická kastrace mužů je umocňována tlakem jejich partnerek, které dokážou vydělat stejně jako oni, nebo i víc.

Počet erektilních dysfunkcí (ED) ve statistikách narůstá. Třicátníky trápí přibližně ve 30 % případů, čtyřicátníky ve 40 % a padesátníky v 50 %. Nutno přiznat, že ED nemá pouze psychické důvody, bývá také vizitkou celkového zdraví mužů. Mužské výkony jsou však ve všech ohledech zpochybňovány. Psychická kastrace mužů je umocňována tlakem jejich partnerek, které dokážou vydělat stejně jako oni, nebo i víc.

Také zvládají několik věcí najednou a v domácnosti, i při výchově dětí udělají z jejich pohledu vždy vše lépe než on. Samotné zastanou práci, rodinu, domácnost, péči o dům, o zahradu a dokonce i o příbuzné. Muž prostě nemá šanci, protože ať dělá, co dělá, nikdy toho není dost.

Není divu, že pak vstane a jde do práce bez energie. Peníze ho přestávají motivovat, neboť tuší, že jich z pohledu ženy stejně nebude dostatek a v případě rozvodu o většinu z nich přijde. Tito muži jsou pak smutní. Stoupá u nich množství vypitého alkoholu i vykouřených cigaret. A farmaceutickým firmám rostou čísla nových uživatelů antidepresiv.

Muž neprojevuje své city slovy, ale činy.

Ženy se navíc chtějí bavit, nebaví je to, aby doma po práci řešily problémy mužů. Touží po výkonných, úspěšných, milujících, zábavných a pečujících alfa samcích, kteří budou žít pro ně, tedy jejich životem. Nespokojenost, hádky a psychická kastrace nedohání muže jen k nevěře. Ta ostatně nic neřeší, protože dnešní poučený muž ví, co ho čeká za pár měsíců či let. Proto brání své mužství jediným způsobem, který mu zbyl: odpíráním soulože. Setkávám se v ordinaci stále častěji s ženami, které přivedou své muže, abych jim je opravila, neboť se s nimi nemilují.

Jsem žena a vím, jaké nároky klademe samy na sebe. Chceme být dobré manželky, matky i milenky. Muž však není prostředek k uspokojování našich přání a společenských nároků. Je to náš partner, který možná více než my potřebuje pochvalu, obdiv, laskavost, lásku a porozumění. A malé tajemství nakonec: Muž neprojevuje své city slovy, ale činy. Neříká své ženě: miluji tě, ale miluje ji tělesně. A tak si kladu otázku, kde se stala chyba, když se denně setkávám s muži, kteří o lásce jen mluví?