Spánek bez rozdílu potřebujeme všichni. Někdo spí rád a dlouho, jinému k načerpání sil stačí kratší doba. Zhruba deset procent rodičů a jejich dospívajících potomků se setká s tím, že se spánek stane příčinou mnoha nepříjemností a rodinných konfliktů. Důvodem je to, že jeho nástup začne přicházet později, než je běžné, a dospívající potomek začne pravidelně ponocovat.

Většina dospívající a dospělé populace chodí spát v době mezi 22.– 24. hodinou. To ovšem neplatí pro jedince trpící syndromem zpožděné spánkové fáze. Ti nejsou v tuto dobu schopni usnout, na spánek je pro ně příliš brzy.

„Nástup spánku u těchto mladých přichází o několik hodin později, například mezi druhou až čtvrtou hodinou ranní,“ popisuje MUDr. Iva Příhodová ze spánkové laboratoře Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Některým mladým začne denní rytmus posunutý déle do noci vyhovovat.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Zpoždění spánkové fáze se neobjevuje náhle, ale vzniká postupně a nenápadně. Učení dlouho do noci, hraní her na počítači nebo společenské akce začínající kolem půlnoci a končící nad ránem bývají prvotními impulsy v rozvoji této poruchy.

„Některým mladým začne denní rytmus posunutý déle do noci vyhovovat, a začnou chodit spát pozdě i tehdy, kdy k tomu nemají žádný důvod, chodit pozdě spát se stane součástí jejich životního stylu,“ doplňuje lékařka.

Příčin, proč tato spánková porucha vzniká, je více. Vedle cíleného ponocování v počátcích rozvoje problému sehrává podstatnou roli i skutečnost, že v dospívání dochází k posunutí vylučování hormonu melatoninu, který je zodpovědný za nástup spánku. K tomu může dojít jak na základě vrozených dispozic, které nelze ovlivnit, tak i uměle tím, že je mladý člověk dlouho do noci vystaven působení umělého světla, které vylučování melatoninu blokuje.

Velmi těžká rána

Problémů, které se následně pojí se syndromem zpožděné spánkové fáze, je mnoho. Kromě toho, že neschopnost usnout ve večerních hodinách začne dřív či později obtěžovat zbytek rodiny mladistvého, se vyskytují i další potíže, mnohem závažnější. „Vzhledem k tomu, že postižení skutečně neumějí usnout v běžnou večerní dobu a usínají s velkým zpožděním, dostanou se během chvíle do situace, že nejsou schopni se ráno probudit a vstát. Tím se otevírá prostor pro další potíže,“ doplňuje lékařka.

Probuzení takto postiženého jedince se v poměrně krátké době stane záležitostí ostatních členů rodiny, kteří ho musejí opakovaně budit a dohlížet na to, zda skutečně vstal. Vedle těchto potíží se velmi často dostaví i problémy ve škole. Ty nejprve souvisejí s nepozorností a vysokou únavou během vyučování, hraničící často i s usínáním během výuky, a jsou způsobeny dlouhodobým deficitem spánku.

K tomu se v mnoha případech později přidají absence způsobené tím, že se postižený ráno nedokázal přimět ke vstávání a odchodu do školy. Nakupení těchto problémů nezřídka končící i opuštěním školy a nedostudováním.

Nadměrná spavost během dne

Mladý člověk se kvůli svému dennímu rytmu během chvíle dostane do situace, kdy jeho hlavním společenským problémem je nejen nespavost večer, ale především nadměrná spavost během dne.

„Vzniklé situace velmi často nesou hůře rodiče mladistvých než oni samotní. Rodiče pak kontaktují spánkové laboratoře a hledají pomoc, ovšem ta může být velmi složitá. Části mladých totiž začne tento způsob života vyhovovat a odmítají se léčit. U některých pacientů dochází i k tomu, že mají spánek posunutý natolik, že nejsou schopni v běžné ordinační době ani dorazit na vyšetření, protože se budí až ve večerních hodinách.

V části případů zhoršuje komplikaci i to, že syndrom často doplňují deprese a úzkostné poruchy, přičemž není úplně jasné, který z problémů je hlavní příčinou potíží. Zda deprese vedou k nespavosti, či zda v důsledku spánkového deficitu nastupují psychické problémy,“ popisuje MUDr. Příhodová. Výsledkem stavu je napjatá situace a nervozita v rodině, která vede k pokřivení rodinných vztahů a problémům ve vzájemné komunikaci.

Jak se naučit usínat

Pokud si rodiče všimnou, že jejich dospívající dítě začne chodit pozdě spát, měli by zhodnotit, zda jde skutečně jen o nárazové epizody, nebo zda jde už o začínající problém, který se bude postupně jen upevňovat a prohlubovat. „Pro syndrom zpožděné spánkové fáze je typické, že postižení chodí spát pravidelně v určitou dobu, která se příliš nemění, typické je i to, že spánkový deficit dohánějí spaním o víkendu a ve volných dnech, kdy vstávají kolem poledních až odpoledních hodin,“ uvádí lékařka.

Pokud se situace začne vymykat normálu, je vhodné problém konzultovat s praktickým lékařem, případně neurologem. Ten by měl zhodnotit, zda skutečně jde o počínající zdravotní problém, a v případě potřeby by měl navrhnout řešení. „Na místě je určitě zvážit, zda nejde například o problémy se štítnou žlázou, případně o narkolepsii, tedy nadměrnou spavost,“ doplňuje lékařka.

Je-li diagnostikovaný syndrom zpoždění spánkové fáze, je možné problém začít řešit. Léčba potíží spočívá ve dvou krocích. „Postiženému je doporučeno stanovit si denní režim, aby došlo k přestavení jeho vnitřních biologických hodin tak, aby byl schopný usínat v dřívější dobu. Pokud se to podaří, je nutné takto nastavený režim velmi přísně dodržovat,“ popisuje lékařka.

Druhým krokem terapie je snaha o regulaci nástupu spánku a probuzení, které souvisejí se spánkovým hormonem melatoninem. „Večerní usnutí je možné podpořit podáváním uměle vyrobeného hormonu melatoninu. A naopak ráno, kdy je třeba, aby se člověk probral, je třeba produkci melatoninu zastavit. K tomu pomůže intenzivní osvit pomocí světla lamp, které mají svítivost minimálně 4000 luxů,“ popisuje lékařka.

Vzhledem k tomu, že syndrom často doprovázejí i psychické potíže, je součástí léčby i psychologická, případně psychiatrická péče. „U části postižených však léčba zcela selhává, a to tehdy, najdou-li ve svém postižení životní styl. Pak je veškerá snaha o pomoc zbytečná,“ říká lékařka.