Vstup do manželství bývá nejen nezapomenutelným okamžikem, ale také důležitým rozhodnutím, které mnohým změní smysl života. Nese sebou nová očekávání, ale také mnohé starosti. Nejednou se bohužel stává, že se z krásného a spokojeného vztahu stane po svatbě rutina s mnoha problémy, která časem vše zničí.

Radikálnější jedinci, kteří nechtějí nebo neumí takovou situaci řešit, volí rovnou rozvod. V dřívějších dobách věc téměř nemyslitelná, dnes záležitost, která je skoro na denním pořádku. Tomu bohužel nahrává i postoj mnohých slavných osobností prezentovaný v médiích, kdy slavní volí rozvod jako jednoduchý způsob, jak se bez námahy vymanit z problémů. Není se tedy čemu divit, že si z nich mnozí mladí manželé v podobné situaci "berou příklad", uvádí server Women´s Health.

Jiní vidí východisko v nevěře. Zatímco v roce 1991 se v celosvětovém průzkumu k nevěře v manželství přiznalo 15 procent mužů a 12 procent žen do 35 let, v roce 2006 to bylo již 20 procent mužů a 15 procent žen.

Podle odborníků se dají vytušit určité problémové situace, které, pokud se neřeší, mohou vyústit právě v nevěru jednoho či obou partnerů v nedlouhé době po vstupu do manželství, byť bylo dřívější soužití zcela bez problémů.

Manželství jako výsledek společného bydlení 

Společné soužití partnerů před svatbou je něčím, co se dříve moc nevidělo. Dnes jde naopak o téměř samozřejmou věc, kdy se mají partneři čas dobře poznat a vyzkoušet si, jak jim to spolu půjde. I v tom je ale podle odborníků háček. Jedná-li se o krátkodobé soužití v řádu několika měsíců před svatbou, není to dostatečná doba, aby partneři "okusili" možná příkoří, která společné soužití přináší.

Odborníci radí, pokud už se rozhodnou pro svatbu po několikaměsíčním bydlení v jedné domácnosti, aby nic neuspěchali a nechali si minimálně roční až 17měsíční zásnubní dobu, která prověří jejich stávající vztah.

V dlouhodobém soužití naopak hrozí situace, kdy jeden z partnerů (převážně jsou to ženy, případně rodiče jednoho či obou partnerů) začne společně strávenou dobu (jedná se o roky soužití) brát jako jakýsi předpoklad k tomu, že východiskem musí být svatba. Nenásilně a nenápadně pak začne tlačit partnera do hovorů o manželství. Ten pak mnohdy ve snaze uklidnit situaci podlehne. Nevěra následně bývá velmi rychlým řešením, jak utéct z něčeho, co vlastně jeden z páru (ještě) nechtěl.

Internetová "dostupnost sexu" nahrává nevěře

Internet vládne našim životům. Kdo umí alespoň trochu pracovat s počítačem, najde na internetu vše, co ho zajímá a baví. Třeba i to, co mu chybí v manželství. Je proto více než důležité umět v manželství mluvit o problémech, a to i v sexu. Začne-li mít jeden z partnerů pocit (většinou jsou to muži), že se sex dostal do zajetých kolejí, a jde někdy už jen o "splněnou povinnost" než sdílené intimnosti, začne hledat uspokojení právě třeba na internetu.

A od online nevěry k té reálné není až zas tak velký krok. Jak se jednou pokušení nevěry objeví, riziko "realizace" rapidně vzrůstá. Byť se vztah nezakládá jen na sexu, i o něm je třeba mluvit, v manželství možná o to víc.

Pro ženy vysněný cíl, pro muže období odpovědnosti

Pro nejednu ženu je vstup do manželství a založení rodiny krokem, s kterým v budoucnu automaticky počítá. To platí i pro většinu mužů, i když ti o tom moc nahlas nemluví.

Ženy jsou tak nějak "obeznámeny" s tím, že se budou jednou starat o domácnost, případně o potomky, takže když taková situace reálně nastane, jsou schopny se s ní vcelku obstojně vypořádat (i zde samozřejmě jsou výjimky). Muži ale na tom nebývají mnohdy stejně. Byť to na sobě nedají znát, manželství pro mnohé může být nadměrnou psychickou zátěží.

Ve vztahu před svatbou měli oba partneři jakousi volnost, po svatbě ale okolí tak nějak očekává, že především muž bude ten, který bude držet rodinu pohromadě a postará se o ni (po stránce bydlení, finanční atd.). Pokud se navíc stav v manželství najednou nevyvíjí tak, jak si partneři přejí, je to živná půda pro nevěru, která může pro někoho představovat nejjednodušší způsob, jak od uvedené odpovědnosti uniknout.

Je proto nejvhodnější, když se oba partneři budou schopni v manželství o vše dělit, stejně tak jako řešit problémy společně, pokud nastanou. Nesvalovat vinu na druhého, umět si i v těžkých chvílích udělat okamžik jen sami pro sebe. I v manželství pamatujte na to, že partner vedle vás je stále ten samý člověk, kterého jste si vybrali a zamilovali. Věnujte se jeden druhému a o vztah pečujte, jinak se z něj brzy stane rutina.

Manželstvím záletníka nezměníte

Až si mě vezme, tak se určitě změní. Tak tahle věta možná napadla nejednu ženu, která zažila partnerovu nevěru, ale stále doufá, že právě ona ho dokáže nějak změnit. Bohužel mnohdy nedokáže. Považuje-li partner již před svatbou věrnost za něco, co se nenosí (to platí i u žen), jen těžko s ním někdo něco zmůže, pokud on sám nebude chtít. Bude-li navíc do svatby donucen (z jakéhokoli důvodu), je více než pravděpodobné, že v nevěře uvidí jednoduché východisko, jak z nepříjemné situace utíkat.

Co z toho všeho plyne? Podle odborníků je základ v tom nebrat už od počátku manželství jako stav, který když se nepovede, můžete z něj jednoduše při prvních problémech odejít (rozvod), i když je to samozřejmě možné.

Rozhodně nerealizujte svatbu jen proto, že to chce někdo jiný (většinou rodiče). Jde o vaše rozhodnutí a případné následky budete muset řešit zase jenom vy.

Berte partnera jako sobě rovného, naučte se vzájemně sdílet a řešit pěkné i ty náročnější okamžiky v životě, respektujte jeden druhého, a naučte se dělat kompromisy. I přes tohle všechno vám nikdo dlouhé manželství bez nevěry nezaručí, ale je to dobrý začátek, jak se tomu přiblížit.