Fakt, že manžel či manželka mají mimomanželský vztah, je zpráva, jež způsobí velký psychický šok, který odborníci označují jako nadlimitní životní zátěž.

„Člověk je zasažen v plném proudu zdánlivě normálního života. Odpovědí pak bývá výrazná stresová reakce s celou řadou psychosomatických projevů, mezi které mohou patřit poruchy termoregulace, tedy pocení nebo zimnice, třes či pláč. Podvedeného – častěji jsou jimi ženy – se zmocní vnitřní napětí, úzkost a strach. Informace o nevěře mnohdy i ochromí schopnost reálného uvažování,“ vysvětluje psycholožka a sexuoložka PhDr. Laura Janáčková ze serveru ipav.cz.

K popsaným problémům je nutné také připočítat potíže se spánkem a časté jsou i změny v příjmu potravy. „Nutkavé myšlenky a nezodpovězené otázky ztěžují usínání a jsou příčinou častého probouzení se během noci a nedostatečně hlubokého spánku. Část jedinců vlivem stresu nemůže jíst a postihují je i pocity na zvracení. Část naopak k jídlu utíká jako ke své jistotě a přejídá se,“ dodává odbornice.

Reakcí na nevěru však může být i druhý extrém, a to naprostá pasivita provázená nechutí k jakékoli činnosti.

Reakcí na nevěru však může být i druhý extrém, a to naprostá pasivita provázená nechutí k jakékoli činnosti.

FOTO: fotobanka Profimedia

Bezprostředně poté, co se člověk dozví o nevěře svého partnera, začne propadat do stereotypního bezmyšlenkového chování, pro které je typické zautomatizování běžných činností – například řízení auta, vykonávání domácích prací i častých úkonů, jež vyžaduje zaměstnání.

„Automatické chování v běžném životě je projevem velkého psychického vypětí a nese s sebou i zvýšené riziko úrazu, například říznutí se nožem, spálení se žehličkou, kulmou nebo v případě řízení auta vyšší nehodovost. Člověk vystavený tomuto stresu více chybuje, časté jsou také pocity, které ho neustále nutí k sebekontrole, například k opakovanému kontrolování toho, zda člověk zamkl byt, vypnul vodu, zhasl a podobně.

Trvalé napětí, úzkost a celá řada psychosomatických příznaků u podvedeného vzbuzují obavy o jeho fyzické zdraví a vyvolávají pocit ohrožení,“ dodává Janáčková.

Velké psychické zemětřesení

S odstupem času začne partner nevěrníka zpracovávat informaci o tom, že byl podveden. Cílem tohoto zpracování je podvědomá potřeba zjistit důvod, proč k nevěře došlo, a najít viníka vzniklé situace. Postižený velmi často vyslovuje otázky typu – Kdo za to může? V čem je moje vina? Proč se to stalo? „Nevěra nejen že velmi naruší jistotu vztahu, ale vnese nestabilitu i do ekonomického zabezpečení celého systému rodiny. Podvedený se pokouší zhodnotit vzniklou situaci a hledá viníka. Nejistota snižuje sebevědomí a vede k sebeobviňování,“ uvádí psycholožka.

Zjištění nevěry může u části podvedených partnerů vyvolat agresivitu, která může být vedena nejen proti záletnému partnerovi, ale často i vůči vlastním potomkům a celému nejbližšímu okolí.

Postižený velmi často vyslovuje otázky typu – Kdo za to může? V čem je moje vina? Proč se to stalo?

Postižený velmi často vyslovuje otázky typu – Kdo za to může? V čem je moje vina? Proč se to stalo?

FOTO: fotobanka Profimedia

 

„Agresivita je obranným mechanismem člověka, kdy formou nejčastěji slovního útoku dochází k uvolnění vnitřního napětí. Reakcí na nevěru však může být i druhý extrém, a to naprostá pasivita provázená nechutí k jakékoli činnosti. V tomto případě se často setkáváme s depresivním laděním postiženého. Ani jeden z obranných mechanismů však nijak nepomůže situaci vyřešit, ba naopak mnohdy komplikuje vztahy s okolím,“ říká Laura Janáčková.

Změna v myšlení

S odstupem času se organismus začne bránit stresu a pocity smutku, lítosti a vzteku nahradí nový stav, kterým jsou pocity domnělého vytěsňování, kdy jedinec začne bagatelizovat danou situaci.

„V tento moment si člověk začne namlouvat, že se vlastně nic neděje, že život pokračuje v naprosté pohodě dál. Zároveň s tímto vytěsňováním se jedinec stává aktivnější. Více komunikuje s přáteli, vyhledává společnost a nové aktivity. Vše na oko vypadá, jako by se člověk s problémem vypořádal. Ovšem v tuto chvíli jde jen o zdání. Přestože jedinec vyhledává mnoho aktivit, téměř žádná z nich mu nepřinese skutečné vnitřní uspokojení,“ dodává odbornice.

Video

Jak zacházet s nevěrou: fenomén dnešní doby

Zároveň s nástupem aktivity se velmi často objevují i další změny v chování. „Zvyšuje se množství vykouřených cigaret za den, zvýší se konzumace alkoholu a setkáváme se i s náhodným sexem. Bohužel ale všechny tyto aktivity jsou bez efektu zapomnění a očekávané úlevy,“ upřesňuje Laura Janáčková.

Nejlepším lékem je čas

Partnerovu nevěru si člověk neumí vysvětlit a zdůvodnit. V tomto případě platí, že nejlepším lékem je čas. „Racionální vysvětlení a pochopení příčin nevěry nepomáhá.

Přestože statistiky dokazují, že nevěra potká až tři čtvrtiny manželství, přestože evoluční sexuologie upozorňuje na touhu mužů po větší variabilitě partnerek, není možné na povel snížit psychické utrpení, které je nevěrou způsobeno, ani není možné těmito argumenty utlumit emocionální zasažení, jež způsobila,“ říká psycholožka.

Známkou toho, že se člověk vyrovnal s problémem, je pomalý návrat k normálnímu životu a adaptace na novou situaci. „Pro ženy, které prožijí partnerovu nevěru, je typické, že první známkou, že se blýská na lepší časy, je jejich touha po změně. Mění účes, image a velmi často obměňují šatník, případně drží diety, začnou navštěvovat posilovny a mají snahu se zdokonalit, často se navracejí ke svým dávno zapomenutým koníčkům a zálibám. Součástí adaptace je i zvýšení pracovního výkonu,“ říká psycholožka.

Vyrovnat se s partnerovou nevěrou může trvat i rok.

FOTO: fotobanka Profimedia

Doba, kterou člověk potřebuje k tomu, aby se vnitřně vyrovnal s nevěrou, je individuální a je ovlivněna mnoha faktory – například délkou společného života, intenzitou vztahu, tím, zda v rodině jsou či nejsou společné děti, ekonomickou situací a dalšími faktory.

„Obecně lze ale říci, že nejkritičtější jsou pro podvedeného první tři měsíce po zjištění nevěry a následně období jednoho roku, během nějž dochází k více či méně úspěšným pokusům o adaptaci,“ uzavírá psycholožka.