Podle katolické věrouky je však jejich narození nepřípustným zásahem do důstojnosti plození. Lékařský zákrok si prý neprávem přisvojuje plodivou funkci. Porušuje tak nejen manželská práva, ale i právo dítěte, které má být počato posvátným aktem manželského spojení.

Katolicky orientovaný sexuolog nebo lékař může manželům podávat léky, které jim pomohou v tom, aby se tato posvátná soulož mohla vůbec uskutečnit a vajíčko se v děloze dobře vyvíjelo. V žádném případě však nesmí Stvořitelovo dílo pohlavního styku nahradit odběrem vajíčka, jeho oplodněním a vsunutím do dělohy. Toto fušování do božího řemesla totiž zpochybňuje okamžik oduševnění zárodku.

S tímto oduševněním má však katolická církev trochu problém. Jeho přesný okamžik nebyl nikdy oficiálně vyhlášen. Nicméně církev za něj pokládá chvíli, kdy spermie splyne s vajíčkem. Představa, že by tato duše vznikla injekční stříkačkou, je pro věřící prostě nepřijatelná.

Člověka tvoří člověkem přesné vymezení mravní odpovědnosti

Ještě větší problém nastává ve chvíli objevení první duše ve vývoji lidstva. S historkou o uplácání Adama z bláta a Evy z Adamova žebra už dnes duchovní pastýř neuspěje ani v nejzapadlejší farnosti. V konfrontaci s archeologickými nálezy musí i dnešní církev chtě nechtě uznat prehistorické předchůdce dnešního člověka.

Nedávno jsem si o tom přečetl pěkný článek v loňském listopadovém čísle Teologických textů. Pan Ctirad V. Pospíšil v něm lituje, že odborná literatura dosud věnovala jen velmi malou pozornost problematice dokumentu věčné spásy neandrtálských lidí. Tak ty jeho starosti na mou hlavu! Už se těším, jak se budeme s lovci mamutů veselit v Ráji nebo naopak škvařit v Pekle.

A jak je to s tím prvním hříchem? Církev to vidí jasně. Člověka tvoří člověkem přesné vymezení mravní odpovědnosti. První provinění je zároveň prvním projevem lidské svobody rozhodování. Ta je prý teprve znakem lidství a nesmrtelné duše.

Stvořitel se rozhodl a vdechl potomkovi antropoidních opic nesmrtelnost

A dostáváme se zase k tomu umělému oplodnění. Jakou mravní odpovědnost má oplozené lidské vajíčko? Podle církevních teoretiků má jedinečnou a zcela neopakovatelnou genetickou strukturu. Ale stejné geny měl přece i praprapředek tohoto zárodku, kterému ta duše ještě nebyla vdechnuta.

Ve zmíněném článku cituje Ctirad V. Pospíšil také zesnulého papeže Jana Pavla II., který v posledním Mezinárodní teologické komise z roku 2004 hovoří o tzv. ontologickém skoku. Tato slavná a respektovaná církevní autorita připouští náhlý přechod od hominida k člověku s nesmrtelnou duší. Podle ní se Stvořitel jednoho krásného dne rozhodl a vdechl potomkovi antropoidních opic nesmrtelnost.

Sám Ctirad V. Pospíšil pak píše, že si osobně dost dobře nedovede představit, jak by mohl mít první člověk rodiče, kteří by byli jen zvířaty. Upřímně řečeno, já taky ne.