Hlavní obsah
Ester Ledecká Foto: Ondřej Pýcha pro Mattel

Ester Ledecká si jede svoje. Navzdory všemu a všem

Žádný sportovec před ní nepředvedl na zimních olympijských hrách takovou univerzálnost. Jen Ester Ledecká vyhrála na lyžích i snowboardu. A přitom tvrdí, že na sport ani moc talentu nemá. Ačkoli nemohla dokončit sezonu a koronavir naboural všechny plány, česká šampionka je už zase ve svém živlu.

Ester Ledecká Foto: Ondřej Pýcha pro Mattel
Ester Ledecká si jede svoje. Navzdory všemu a všem

 

Nedávno se v Rakousku spouštěla po sjezdovkách a mezi tréninky zvesela vyprávěla pro Magazín Práva o svých hudebních vlohách, odporu k nakupování i vrozené soutěživosti.

Je za námi dvouměsíční nouzový stav. Po jak dlouhé době jste se mohla vrátit na sjezdovky?

Po čtrnácti dnech. Do 13. března jsem snowboardovala v Seefeldu, dalších pět dní měla úplné volno a pak začala trénovat doma. Prvního dubna jsem dostala souhlas k tréninku a odjela na sníh na Červenohorské sedlo, což je mimochodem úžasný areál. Krásné sjezdovky a rolbař, kterého by jim záviděli všude na světě! Neskutečný borec. Nikde není líp upravená sjezdovka, a že už jsem jich pár zažila…

Na Sedle jsem byla do 15. dubna a pak mi kluci vytipovali, kde jsou ještě fleky sněhu v ČR, a já vyrazila. Zaplatila si rolbu, rolbaře, naložila skútr a jelo se. Takhle jsem lyžovala do 30. dubna, což je většinou termín, kdy se normálně vracím ze zimní sezony domů.

Takže období, kdy jste nemohla na sníh, bylo pro vás snesitelné?

Já tu pauzu od sněhu měla krátkou, ta opravdová přijde teprve s létem. Mívám vždycky nejdelší volno ze všech lyžařek a snowboardistek na světě. Čtvrt roku jsem u vody, dělám letní sporty a užívám si tepla.

Změna pro vás tedy byla jen v tom, že jste se musela na chvíli zastavit?

Nezastavila jsem se ani na minutu. Jen jsem se přizpůsobila situaci a upravila si plán.

Kde jste tedy nouzový stav trávila?

V Praze. Šestnáct dní jsem nevyšla z bytu. Hned po návratu z cest po závodech v Itálii a trénincích ve Švýcarsku a Rakousku jsem byla v preventivní zdravotní izolaci, a když se situace začala zlepšovat, dostala jsem povolení lyžovat v Česku. Ale já jsem zvyklá na izolaci celý život. Když se vrátím do Prahy během sezony, třeba na Vánoce, nemůžu si dovolit jít do kina, na nákupy nebo na vánoční trhy, protože nevím, kdo tam na mě co prskne. Musím být zodpovědná. Živím sportem nejen sebe, ale taky celý tým lidí, kteří jsou na mém zdraví přímo závislí.

Měla jste alespoň čas zařídit si a vyšperkovat svůj byt?

To ano. Pověsila jsem obrazy, naučila se, kterým vypínačem se rozsvěcí a zhasíná které světlo, narovnala si konečně poháry a medaile do polic a tak… Žiju už sedm let ve svém bytě, ale trávím v něm tak málo času, že jsem si na něj vlastně zvykala.

V karanténě jste se zkoušela i pod vedením svého táty Janka naučit písničky na kytaru. Jak vám to šlo?

Dřív jsem hrála na klavír, jenže brácha Jonáš mi koupil před pěti lety elektrickou kytaru, na kterou jsem začala hrát. Ale pak mi ji podepsal Bryan Adams, a to víte, to je, jako by vám ji podepsal bůh, na tu už nikdo nesmí ani sáhnout. Tak jsem si ji pověsila na zeď a hrát zase přestala. A tak mi dal Jonáš k Vánocům další kytaru, akustiku. Unikátní nástroj. A já si na ni hraju tak sama pro sebe.

Letos oblékla i červený dres pro vedoucí závodnici Světového poháru ve sjezdu.

Foto: SLCR

Janek za mnou přišel na kafe a slyšel, že si doma brnkám. No a protože zjistil, že na to jdu trochu od lesa, poradil mi nějaký ty kytarový riffy. K narozkám jsem pak od něj dostala ladičku, kapodastr a hraju si… Moc velký pokroky nedělám, protože kromě sportů ani na kytaru nemám talent, ale snažím se něco naučit. Baví mě to.

To je vtipné, když zrovna vy řeknete, že na sporty nemáte talent…

To teda vůbec není vtipný! To je spíš smutný, já s tím musím žít… (směje se) Zeptejte se kohokoliv, kdo mě opravdu zná. Teď jsem se například při tenisu učila sbírat balon ze země raketou. Takový ten jednoduchý elegantní grif, kterým si podáte tenisák ze země.

Když už se rozhodnu něco zvládnout, tak se to nakonec vždycky nějak naučím.

Trenér (Tomáš Bank) mi to ukázal a já několikrát zabila tenisák do země, místo aby mi lehce nadskočil a já si ho už jen šikovně odpinkla a chytla. A Tomáš řekl jen: „Hm, zajímavý.“ S intonací ve stylu, jak je vůbec možný, že tahle holka má dvě zlatý medaile z olympiády. Není někde něco špatně? (úsměv) Takových příkladů mám tisíce. Ale víte, v čem je můj fígl?

Pochlubte se.

Když už se rozhodnu něco zvládnout, tak se to nakonec vždycky nějak naučím. Trvá to dlouho, ale naučím se to. Kdybyste mě viděli na kurtu dneska, tak víte, že už jsem sebrala tenisák se zručností jako pětiletá holčička, a za půl roku nebo za rok se na balon ani nepodívám a vystřelím si ho do ruky, kdy se mi zachce.

Je naopak něco, o čem byste řekla, že na to máte talent?

Jsem mistr světa v improvizaci. Okamžitě se přizpůsobím situaci. Odmala jsem musela řešit všemožný tlaky, jako jestli je normální jezdit na lyžích i na snowboardu, jestli mě nominují na ty nebo ty závody. Prostě mám vždycky plán B, C a D a jedu si to svoje navzdory všemu a všem…

Když máte čas, u čeho si zaručeně odpočinete? Dokážete si třeba jen lehnout na gauč k televizi?

Nemám moc ráda volno, vyžaduju režim, pak jsem spokojená. Ale to víte, že si ráda pustím Harryho Pottera klidně po sto dvacáté osmé… A taky ráda dlouho spím. Když mě nevzbudí budík, to je nejlepší. V Rakousku jsem ale vstávala každý den ve 3.39! Uf…

Proč tak strašně brzy? Vlastně ještě v noci…

Protože trénuju ještě před tím, než pustí vleky a než se opře letní slunce do sněhu. Jezdím na skútru a užívám si tvrdou trať. Nehledě na to, že mám ráda klid na trénink. Když pak dorazí 72 týmů na sjezdovku, tak já už zase spím…

Jak by vypadal váš ideální den, kdyby byl úplně bez sportu?

To by nebyl ideální den.

Ester Ledecká se díky svým úspěchům stala tváří několika globálních firem.

Foto: Richard Mille – Renaud Corlouer

Co třeba nákupy oblečení? Máte je ráda, nebo spíš vítáte, když máte sponzorské oblečení a nemusíte to řešit?

Nesnáším nakupování a nesnáším si zkoušet oblečení! Proto jsem šťastná, že sponzory mám a že si mě oblíknou od hlavy k patě a já to nemusím vůbec řešit. Zjistila jsem, že čím lepší sportovní výsledky mám, tím líp jsem oblečená. Tak se snažím a moc si toho vážím. Nákupy jsou pro mě opravdu za trest.

Když jste v cizině, zajdete si třeba ráda na dobré jídlo do vyhlášené restaurace?

Asi jsem pořád ještě v takovém tom dětském věku, kdy je pro mě jídlo jenom ztrátou času… Vyhovují mi švédský stoly anebo kuchař, který mě vidí ve dveřích a už dává jídlo na stůl. Po takových restauracích se pídím.

Vaříte si někdy?

Ano, zmrzlinu. Dostala jsem od Ježíška zmrzlinovač.

Nepiju vůbec. Mně to prostě nechutná. A oslavy? Ty věčně odkládám.

Jaké jídlo máte nejraději?

Čokoládu.

Lidé si často oblíbí některá jídla už jako malí a pak jim to zůstane. Například kakao a domácí koblihy od babičky. Co vy?

Taky. Šlo to v tomto pořadí: zmrzlina, čokoláda, parmezán, krevety, avokádo.

Pořád jste zapřisáhlá abstinentka, nebo jste si už na nějaký úspěch i kapkou alkoholu připila?

Nepiju vůbec. Mně to prostě nechutná. A oslavy? Ty věčně odkládám. Zatím jsem neoslavila ani juniorský mistrovství světa… Mě to moc nebaví. Baví mě závodit. Všechno mezi startem a cílem je ten největší mejdan.

„Asi jsem pořád ještě v takovém tom dětském věku, kdy je pro mě jídlo jenom ztrátou času… Vyhovují mi švédský stoly anebo kuchař, který mě vidí ve dveřích a už dává jídlo na stůl.“

Foto: Ondřej Pýcha pro Sport Invest

Stihla jste během karantény dohnat všechny resty ve škole?

Vloni jsem udělala státnice, ale ve studiu pokračuju. Mám individuální studijní plán, který akceptuje moje pracovní vytížení a hlavně to, že jsem pořád na cestách. Díky tomu to vlastně stíhám. Nějaký seminárky jsem teď odevzdala, udělala dvě zkoušky a pomalu se chystám na psaní diplomky.

Hodí se vám studium Vysoké školy finanční a správní v praktickém životě, abyste měla přehled o financích a svých výdělcích?

O svých financích jsem měla přehled už dávno před tím, než jsem začala studovat vejšku. Postupně se zvětšující tým, který musím zaplatit, mě nutí soustavně kontrolovat, jak si vlastně stojím a jak šikovně balancuju mezi příjmy a výdaji. Zaměstnávám samozřejmě i daňové poradce, účetní, právníky… Školu dělám hlavně proto, abych si vyčistila hlavu a přemýšlela taky nad něčím jiným než nad tím, abych byla na lyžích nebo na snowboardu v cíli nejdřív ze všech.

Umím prohrávat. To bylo to první, co jsem se naučila. Mám v tom velké zkušenosti.

Často zmiňujete, že závodíte pořád. I v tom, kdo první vyjde schody. Tuto soutěživost jste v sobě měla odmala?

S tím jsem se narodila.

Jak jste snášela porážky? Byla jste typ, který musel závodit znovu, dokud nevyhrál?

Víte, sice nejsem moc talentovaná, ale hrozně mě baví učit se nové věci, nové sporty a zdokonalovat se v nich navzdory všem překážkám a řečem, že to nedokážu a že to není možný. Umím prohrávat. To bylo to první, co jsem se naučila. Mám v tom velké zkušenosti. Ale umím i vyhrát a nezbláznit se z toho.

Baví vás všechny sporty, nebo jen ty akčnější? Tomáš Bank vás jako vášnivý hráč lákal na golf…

Golf je taková hra pro šikovný lenochy. (úsměv) Já mám ráda takové sporty, kde je aspoň trochu aerobní zátěže, třeba tenis. Miluju plážový volejbal, to je dobrá hra. Baví mě kdeco, ale nic se nevyrovná tomu, když se řítíte stotřicítkou z kopce dolů. To je úplně jiný druh adrenalinu.

Adrenalin vás baví i mimo sjezdovky? Lákají vás horské dráhy nebo bungee jumping?

Ano, oboje. A taky bych chtěla pilotovat stíhačku.

Co rychlost za volantem? Také ji máte ráda a pocítila jste to i na pokutách?

Ano, baví mě moc. A ano, pocítila…

Ve svém trenérském týmu jste měla vždy samé muže. Je to shoda okolností, nebo je pro ně snadnější zvládnout ten celoroční zápřah?

Je to dané tím, že si vybírám do týmu ty nejlepší z nejlepších. A prostě nadržuju klukům.

Tým Ester Ledecké: zleva servisman Miloš Machytka, trenér Tomáš Bank, fyzioterapeut Michal Lešák a druhý kouč Ondřej Bank.

Foto: SLCR

Hlavně se servismanem a fyzioterapeutem trávíte většinu roku, máte recept, jak se vyhnout ponorkové nemoci?

Mám. Obklopujte se chytrými lidmi se smyslem pro humor.

Často si zpestřujete společné chvíle sázkami, jako to bylo teď v zimě s Tomášem Bankem? Kdy naposled jste nějakou sázku prohrála?

Do sázky jdu, jenom když jsem si jistá, takže si nepamatuju, kdy jsem naposledy nějakou prohrála.

Na sociálních sítích vás sleduje v součtu 320 tisíc lidí. Je nějaká osobnost, kterou naopak sledujete s chutí vy?

Těch je celá řada, ale nesleduju je na sociálních sítích.

Za poslední roky s fanoušky komunikujete mnohem víc. Začalo vás to bavit, nebo jste spíš poznala, že je to v dnešní době nezbytné?

Za poslední roky? To jste mě rozesmáli. Všichni experti, kteří se věnují sociálním sítím, mi nadávají a říkají, jak to flákám! Ale je fakt, že teď mi bylo líto fanoušků, kteří nemohli sportovat ani sportu fandit, tak jsem jim nechala nasdílet všechny své lyžařské a snowboardové závody z uplynulé sezony.

Sociální sítě dokážou hlavně mladé hodně ovlivnit. Cítíte určitou zodpovědnost, když na nich něco zveřejňujete?

Já sociální sítě moc neprožívám. Jsem přesvědčena, že je daleko důležitější, aby za vámi byla vidět vaše práce, než všechny ty pavlačový drby a navoněná bída…

Za rok a půl jsou na programu v Pekingu další olympijské hry. Už jste v týmu vyhodnotili, jestli bude olympiáda opět zakázaným slovem, abyste sebe a svůj tým nedostávala pod tlak? Janek tehdy proto o hrách v Pchjongčchangu mluvil jako o korejském přáteláčku…

Olympiáda je pořád zakázaným slovem! Je to daleko, ale co třeba „čínský přáteláček“? (smích)

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků