Hlavní obsah
Podle většiny žen má smysl MDŽ oslavovat. Foto: Profimedia.cz

MDŽ slaví dvě třetiny Češek, jsou rády, když si na ně vzpomenou i muži

Je to již 110 let, kdy ženy v Evropě začaly v rámci boje za své volební právo slavit Den žen. Od té doby uplynulo mnoho času, věci se ve značné části světa změnily k lepšímu, přesto je stále spousta důvodů, proč tento den slavit. Češky MDŽ slaví rády a vždy je moc potěší, když si na ně lidé v okolí vzpomenou – ať už kolega v práci, partner či další představitelky něžnějšího pohlaví.

Podle většiny žen má smysl MDŽ oslavovat. Foto: Profimedia.cz
MDŽ slaví dvě třetiny Češek, jsou rády, když si na ně vzpomenou i muži

Jak ukázal průzkum značky Lóreal Paris, 70% Češek je rádo, že mají svůj svátek, přičemž podle většiny z nich má smysl tento den oslavovat. Oslava by se ale měla týkat především jich samotných, a ne slavení jako takového, jak tomu bylo v dobách komunismu, na což nejčastěji vzpomínají ženy starší 55 let.

V té době se totiž žena oslavovala především jako pracující bojovnice za socialismus a mír a slavit tento den bylo pro muže v podstatě povinností. Květinu tak od muže získala téměř každá manželka, maminka, sestra a kolegyně. Oslavy jako takové si ale užívali zejména muži. Jednalo se o bujaré mejdany plné alkoholu.

Dnes se i z tohoto důvodu 8. března žádné takové oslavy nepořádají. Většinu žen potěší květina či drobný dárek, ale radost jim udělá i jen samotná gratulace. Mladší generace přitom v této souvislosti nespoléhá vždy jen na muže, mnohé z nich si dělají radosti samy navzájem a společně oslavují své ženství.

Jak získávaly ženy volební právo v jednotlivých zemích světa

Ačkoli boj za zrovnoprávnění žen (nejen ve volbách) začal v 19. století v Británii a Spojených státech, ani jedna z těchto zemí nebyla mezi prvními, jež volební právo na národní úrovni uznaly. Prvním územím na světě, kde získaly ženy volební právo, se stala v roce 1838 britská korunní kolonie Pitcairnovy ostrovy, a na celonárodní úrovni tak učinil jako první v roce 1893 Nový Zéland, následován Austrálií v roce 1902.

 

Evropským průkopníkem a třetím na světě v uznání volebního práva žen se stalo v roce 1906 Finsko. Do konce první světové války jeho příkladu následovala ani ne dvacítka zemí včetně Británie (1918), kde ale mohly zprvu volit jen ženy starší 30 let (na 21 let byla věková hranice snížena v roce 1928). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho měly ženy v některých státech Unie.

 

V islámském světě prolomil hráz předsudků turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk, který s řadou dalších reforem přiznal ženám právo volit (1930) a být volen (1934). Předstihl tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) či Lichtenštejnska (1984).

Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy soud v Lausanne nařídil švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo v roce 1971.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků