Která z hereček si dovolí tolik potomků?

Ale dovolí. Veronika Žilková, Zdeňka Žádníková, Lenka Vlasáková, Táňa Vilhelmová, Aňa Geislerová. Je nás docela dost. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu.

Jako jedináček jsem bývala často sama. V dětství jsem toužila po sourozenci. Asi proto jsem si teď podvědomě doma vytvořila větší základnu.

Děti jste měla v dlouhých intervalech. Vždycky jste vypiplala miminko, mohla jste mít klid, ale přišlo další a začínal stejný kolotoč.

Když se narodil Lucián, bylo mi dvaadvacet let. S Filipem (otcem Luciána je herec Filip Blažek – pozn. red.) jsme byli příliš mladí, ale dítě jsme si moc přáli. I když nám to nakonec ve vztahu nevyšlo, byl tady skvělý syn.

Pak jsme s Tomášem měli Štěpána, to už mně bylo jednatřicet. Po roce a půl k nám do rodiny přibyla sedmiletá Sára, kterou jsme si osvojili. No, a v mých osmatřiceti přišla na svět Lara.

Můžete se s tak velkou rodinou soustředit na práci?

Nejvíc jsem pracovala hned po porodu, když byly děti úplně malé. Měla jsem na hlídání paní, dvě babičky plus manžela.

Když se narodila Lara, točil se seriál Gympl, to jsem byla denně na place a zvládli jsme to. Teď pomáhají i starší sourozenci. Ještě si pět let počkám a pak ten život po padesátce rozjedu naplno.

A co kariéra?

Na tu si nestěžuji. V jednání jsou teď dva televizní seriály. Jinak mám představení v Divadle Bez zábradlí – Mnoho povyku pro nic, a v Kalichu – Dvě noci na Karlštejně. Hodně dabuji. Ale na další hezkou filmovou roli se zatím jen těším.

Lucie obklopená svou rodinou – zleva Lara, Sára, Štěpán, Lucián a manžel Tomáš Matonoha.

Lucie obklopená svou rodinou – zleva Lara, Sára, Štěpán, Lucián a manžel Tomáš Matonoha

FOTO: Monika Navrátilová

Hezkou? V drsném filmu Sametoví vrazi jste dala zabít svého manžela. Pak jste před lety v seriálu Ulice coby movitá vdova svedla Adriana Jastrabana (Bedřich Liška). Ten je teď zase tak pozitivní, že byste se tam asi měla vrátit.

Ano, přesně tohle mi řekla jedna návštěvnice v divadle. Že on v tom seriálu vlastně nemá co hrát. Tehdy jsem byla já bohatá dáma a on bez peněz. A ta paní z divadla vymyslela, že bych teď já mohla být chudá a Bedřich bohatý, tak bych přišla s prosbou o pomoc. To je docela vtipné.

Zase byste ho svedla?

Proč ne?

Váš manžel Tomáš je z Brna. Vnímáte rozdíl mezi Čechem a Moravanem?

Pokud máte na mysli lidi z metropolí, tak tolik ne, ale u lidí z jižní Moravy rozdíl vidím. Velký. My tady jsme všichni zrychlení, uspěchaní, vystresovaní, oni jsou pohodoví, milí, mají spoustu času. Jak říkají Řekové – slunko svítí, olivy zrají, co víc si můžeme přát!

Proč si váš muž udržuje brněnský dialekt? Schválně?

Má ho rád. Při práci si akcent ohlídá, ale doma někdy ujede. Nám to ani nepřijde, na Moravu často jezdíme za příbuznými. Brno jsem si oblíbila. Nikdo tam nechvátá, jak říkala naše babička Marie.

Tomáš Prahu úplně nemusí, ale já za ni jako rodačka kopu. Václavák je pro mě sice příliš hektický, ale Nový Svět na Hradě, Petřín, Malou Stranu, Staré Město miluji.

V drsném filmu Sametoví vrazi s Michalem Dlouhým.

V drsném filmu Sametoví vrazi s Michalem Dlouhým

FOTO: archiv ČT

Pátrali jste někdy po tom, co to znamená matonoha?

Asi před šestnácti lety mě obsadila do filmové povídky Irena Pavlásková a já se zeptala, kdo mi bude hrát partnera. Řekla – Ňákej Mátonoha. Divila jsem se, jaká Noha? Mátlonoha? A smály jsme se tomu.

A představte si, moje děti se jmenují po něm. Nejmladší Lara měla původně být Matylda, ale změnili jsme to. Matylda Matonohová by bylo příliš dlouhé. Tomáš nesnáší, když jeho jméno někdo vyslovuje dlouze. Přitom polovina lidí to tak dělá. Matonohů je víc, než jsem myslela. Co to ale znamená, nevím, to jsme nikdy nezjišťovali.

Už druhým rokem bydlíte na okraji Prahy. Jak se tam cítíte?

Když jsme se přestěhovali na Bílou Horu, dlouho jsem si zvykala. Přece jen jsem společenská, mám ráda centrum, kavárny, restaurace, kluby. Ale zase si tam užijeme víc přírody, blízko je letohrádek Hvězda.

Teď už jsem se rozkoukala a probouzí se ve mně organizační talent. V květnu jsem například uspořádala setkání sousedů. Chtěla bych tak založit tradici.

Jaká jste byla jako holka?

Vyrůstala jsem v Praze na Letné. Vždycky jsem vedla partu kamarádek. Nebyla jsem abnormálně zlobivá, spíš neposlušná a hodně upovídaná. Vyrušovala jsem ve škole a pořád jsem organizovala nějaké akce, třeba taneční vystoupení. Samozřejmě jsme lítaly každé odpoledne na Letenské pláni.

Jak vás v životě ovlivnili rodiče?

Ani jeden nedělal nic uměleckého. Oba jsou technici. Maminka Jiřina by neřekla ani větu, kdyby měla jít na jeviště. Ale po ní mám organizační schopnosti, starala se například o provoz budov na ČVUT.

S Milanem Šteindlerem se potkala v seriálu Gympl s (r)učením omezeným, kde hrála učitelku matematiky a fyziky.

S Milanem Šteindlerem se potkala v seriálu Gympl s (r)učením omezeným, kde hrála učitelku matematiky a fyziky.

FOTO: archiv TV Nova

Co dělají vaše děti?

Luciánovi je dvaadvacet, Sáře dvacet. Oba se už odstěhovali. Lucián je ajťák, studuje ČVUT, herec z něj nebude. Sára maturuje na hotelové škole, bydlí u přítele. Společně se Sárou jsme v Divadle Karla Hackera v Kobylisích založily divadelní klub. Pečeme, vaříme, dovážíme víno. Mám z toho obrovskou radost.

Stojím tam za pultem, nehraju a je roztomilé, jak na to lidi reagují. Často si mě fotografují za barem.

Štěpánkovi je třináct, dostal se do puberty. Přestal se mnou tak trochu komunikovat, ale to už znám. Šetří slovy. A Lara končí první třídu. Ta je proti bráchům zodpovědná, těší se do školy, dělá si sama úkoly – ona je za odměnu.

Zdědil některý z potomků, tedy kromě Luciána, herecké sklony?

Nejvíc právě Lara. Táhne ji to na jeviště, ráda mluví na mikrofon nebo do kamery, zpívá, tancuje, vůbec se nestydí. Štěpána herectví nezajímá, ten je sportovec. Závodí v motokárách a má rád snowboarding. S tátou jezdí na hory.

Všem dětem je ale úplně jedno, že jsme herci, nijak naši profesi neprožívají. Jsou zvyklí odmalička. Lara se třeba dívá na seriál Horákovi, který si oblíbila, a nijak nekomentuje, když mě tam vidí.

Jste také patronkou Dětského domova Domino v Plzni a podporujete organizaci Dejme dětem šanci, která se zaměřuje hlavně na mládež po odchodu z dětských domovů.

Ano, právě z Domina jsme si před třinácti lety vzali domů Sáru. A s organizací Dejme dětem šanci jezdím na různé akce, prodáváme v divadle adventní kalendáře, děláme aukce. Na netu www.dejmedetemsanci.cz se každý může seznámit s dětmi z dětského domova a zjistit, jakými způsoby je lze podporovat.

Určitě máte nějaké plány, než přijde ta velká filmová role!

Mám spoustu plánů. Cestování, zvířata a přírodu. Pouštím si hodně dokumenty. To je věc, která by mě bavila. Jet někam na čtvrt roku se štábem a natáčet. Ale budu trpělivá, Lara je zatím příliš malá.

Ve společnosti herců (zleva) Tomáše Matonohy, Miroslava Táborského, Pavla Lišky a Pavla Nečase si zahrála v seriálu Vinaři.

Ve společnosti herců (zleva) Tomáše Matonohy, Miroslava Táborského, Pavla Lišky a Pavla Nečase si zahrála v seriálu Vinaři.

FOTO: archiv TV Prima

A pak mě baví naše kavárničení, vaření, vínečka, tak se porozhlížím po větších prostorech. Myslím, že bychom to se Sárou a rodinou zvládly. A ještě jsme s Tomášem nevzdali domek u moře v Chorvatsku nebo v Itálii. Třeba na Sicílii se prodávají domy za jedno euro.

Jsou to polorozpadlé kamenné domy, které chrání UNESCO. Sice ve vesnici, daleko od moře a kupec je musí do tří let opravit. Dá zálohu 130 tisíc, a když se v té lhůtě dům stane obyvatelným, peníze se mu vrátí. Zájem mají hlavně Rakušané a Švýcaři. Tomáš se také na jeden dům, který si našel na internetu, pojede podívat.

Kam vyrazíte vy?

Na červenec jsme si už pronajali pro celou rodinu dům na ostrově Mljet v Chorvatsku. A v srpnu se vydáme s partou na ostrov Susak, kde není ani silnice. Auta se nechávají na pevnině a na ostrov nás dopraví loď. No a pak máme ještě chalupu ve středních Čechách, kde jsme také velmi rádi.

Může se vám hodit na Zboží.cz: