V Ulici jste úplně od začátku, vlastně od prvního obrazu. Pamatujete si, jaký byl?

Ano, natáčel ho pan režisér Dušan Klein a byl to příjezd z dovolené s Terezou Brodskou, Petrem Vackem a Rudolfem Hrušínským. Byla to taková ta základní parta. Vjížděli jsme do Ulice a byla tam zrovna bouračka. To byl úplně první obraz celého seriálu.

Bylo to před čtrnácti lety, vám bylo také čtrnáct.

Ano, když mě vybrali. Patnáct, když jsme začali točit.

Co vedlo kluka na kraji puberty k tomu, aby nastoupil do nekonečného seriálu?

Nevím, byl jsem takový jantar. Rád jsem se předváděl, vystupoval na školních besídkách, chodil do dramaťáku Radar. Byl jsem hyperaktivní, energie jsem měl vždy přebytek. Klasické dítě s ADHD. Jen se tomu tak neříkalo.

 A jak se tomu říkalo?

Rapl nebo že se napil hopsinkové šťávy. To je hláška z Asterixe a Obelixe, víte? A slýchal jsem na svoji adresu i ostřejší výrazy.

Fotbalistu a pařmena Limberského si zahrál v seriálu Vyšehrad,kde mu byl hereckým parťákem Jakub Prachař.

Fotbalistu a pařmena Lavického si zahrál v seriálu Vyšehrad, kde mu byl hereckým parťákem Jakub Prachař.

FOTO: archiv Právo

I když jste měl energii na rozdávání, jak jste zvládal každodenní natáčení a školu dohromady?

Nebylo to úplně snadné, ale pro mě bylo natáčení vysvobozením ze školy. Myslel jsem si, že chodím na dobrou soukromou střední, byla zaměřená na fotku a film. Tomu jsem se chtěl věnovat. Zpětně ale vidím, že zas tak dobrá nebyla, spíš jednoduchá. Kdybych se věnoval studiu, měl bych samé jedničky.

Takže jste se mu moc nevěnoval.

Všichni jsme na to trošku dlabali. Nebyl jsem výjimka. Při nedávném domácím úklidu jsem našel index a v něm i omluvenky. Data omluvenek kvůli natáčení zabírala více než polovinu školního roku.

Nechyběla vám volnost, čas na pubertu?

Slýchám to i od rodičů. Že jsem přišel o důležité období. Vždy jsem se však bavil se staršími lidmi a doteď mám i starší kamarády, kromě pár vyvolených ze základky. S nimi komunikuju, ale jinak mám se svými vrstevníky trochu problém. Jsem mentálně lehce napřed. Má to svá pro i proti.

Vybíráte si nejen starší kamarády, ale měl jste i starší přítelkyni. O sedmnáct let.

No ano, ale to už je dávno. Bylo mi třiadvacet, a ona už měla děti. Vlastně všechny mé přítelkyně byly o něco starší, kromě jediné. Prostě si s takovými víc rozumím.

Když vám nechybí puberta, tak se asi vybouříte ve sportu. Kdy jste s ním začal?

Tam se vybouřím hodně. Mám pocit, že ho dělám odjakživa, jen jsem ho kvůli hraní na čas upozadil. Nevěnoval jsem se mu tolik, kolik bych chtěl. Ale proč se k němu nevrátit?

Věnujete se i zápasům MMA, který v sobě spojuje nejrůznější bojové styly. Není to příliš brutální sport?

Ne, je to super. Řeknu vám to takhle, velká zranění z těchto zápasů jsou ojedinělá. Daleko hůř si můžete ublížit, když jedete na lyžích. Tam si můžete rozsekat spoustu věcí v těle.

Na MMA zápas dohlíží rozhodčí. Pokud vidí, že nekontrolujete pohyb, včas zápas zastaví. Ano, utržím i rány, které bolí. Ale nikdo nedopustí, aby mi soupeř zlomil ruku a nohu zároveň, a ještě mi přivodil otřes mozku. Což se na lyžích nebo kole stát může.

Věnuje se boxu a loni se v pražské Lucerně utkal i se známými profíky.

Věnuje se boxu a loni se v pražské Lucerně utkal i se známými profíky.

FOTO: Czechfighters

MMA je záležitost posledních dvou desetiletí, ale počátky tohoto sportu sahají až do 7. století před naším letopočtem. Tehdy Řekové zavedli na olympijských hrách pankration, drsnou směs boxu a zápasu, ve kterém byly povolené všechny zápasnické techniky, včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie. Co se změnilo?

Tenhle sport se vyvíjel a teď už zdaleka není vše možné. Vychází se z filozofie, jaké to asi je, když jde karatista proti boxerovi, sumista proti vyznavači taekwonda. Je to směsice všech bojových sportů dohromady a má svá pravidla, která se vyvíjejí.

Zpočátku se mohly jiné věci než teď. Je to kvůli bezpečnosti, aby se bojovníci vyvarovali kopání do hlavy na zemi a jiným brutalitám.

Máte helmu?

Když trénuju, tak jo. Při zápase ne.

V jaké jste váhové kategorii?

Osmdesát čtyři kilo, takže středně těžká váha.

 Při boxu, kterému se také věnujete, jste si ale ruku zlomil. Jak se to semlelo?

Doteď nevím. Ani jestli to bylo při obraně, či útoku. Vím jen, že to bylo koncem druhého kola a už se mi nechtělo do toho moc mlátit.

Zlomená ruka je při boxu spíš výjimkou?

No stane se to, bývá to celkem běžné. Joshua (Anthony Oluwafemi Olaseni Joshua, britský profesionální boxer, současný šampion v těžké váze – pozn. red.) měl při jednom zápasu taky zlomenou ruku a spousta dalších.

V roli poručíka Lukáše Panenky v krimiseriálu Specialisté.

V roli poručíka Lukáše Panenky v krimiseriálu Specialisté.

FOTO: archiv TV Nova

To vám nevadí?

Nemyslím na to. Neřeším, co se mi může stát, chci udělat vše pro to, aby se mi nic nestalo.

S čím jdete do zápasu?

Zatím jsem jich nezažil moc, a tak jsem byl relativně nervózní. Nevěděl jsem pořádně, do čeho jdu. Hloupý ale nejsem a věděl jsem, že mám natrénováno. Takže jsem se musel popasovat s hlavou – jak si to v ní urovnám. Zda si řeknu, že to nezvládnu, nebo se naopak budu cítit jako vítěz.

Když jsem vlezl do ringu, napětí ze mě spadlo a zápas jsem si užil. Je to adrenalin a atmosféra v Lucerně byla úžasná. Však tam je svatostánek boxu.

Vnímáte v takové atmosféře bolest?

Lehce, vede adrenalin.

Co děláte, když utržíte monokl a druhý den točíte?

To se stane. Dá se to celkem v pohodě zalíčit. Na Specialisty jsem chodil s monokly pravidelně. Horší je otok. Anebo když mi vyhodili čelist. To sice nebylo viditelné, ale dost špatně se mi mluvilo.

Se zlomenou rukou jste hrál?

Ano, přiznali jsme ji. Scenáristé ji zakomponovali do scénáře.

A vaše odbarvené vlasy, které jste nosil kvůli roli pařmena a fotbalisty Lavického v seriálu Vyšehrad?

To už je dlouho, ale taky jsme je v Ulici přiznali. Něco pak řešila čepice. S blond vlasy byl problém, snažili jsme se s Vyšehradem trefit do díry, kdy netočím, abych mohl být blond a pak to vrátit zpět, ale někdy se to nepovedlo. Tak jsem často napochodoval na plac s jiným blond odstínem.

Barvení vlasů fakt nerozumím a docela vás ženy obdivuju, že se do toho pouštíte. Já měl pocit, že mi všechny vlasy vypadají.

Vaše pojetí fotbalisty Lavického, který vynikal zejména skandály, diváky pobavilo.

Chtěli jsme vytvořit dementního fotbalistu, složeného z několika skutečných, problémových, jednodušších a talentovaných. Měl to v noze, na hřišti ale moc nepředvedl, zato propadl penězům a slávě. Kolik takových je!

Prý chystáte i film?

Je napsaný. Ale letos se k němu nedostaneme, snad příští jaro.

Ujal byste se režie?

Ano, stejně jako v seriálu, kde jsem něco točil sám, jiné díly v tandemu s Martinem Koppem. Režii jsem se chtěl věnovat ještě dřív, než jsem začal hrát. Můj exhibicionismus se ve mně probudil brzo, ještě před castingem na Ulici.

Chystal jsem se na FAMU nebo na filmovou školu do Písku, ale pak jsem zlenivěl a studovat se mi už nechtělo. Chtěl jsem žít takový ten party life a myslel si, že vše ostatní přijde samo. Což už pominulo.

Jeho soupeřem v ringu byl boxer Štěpán Vrba.

Jeho soupeřem v ringu byl boxer Štěpán Vrba.

FOTO: Czechfighters

Prozradíte něco z vašich plánů?

Ty mám až do roku 2021. Uvidíme, co se vyplní. Je to jednoduché. Na podzim chci hraní omezit, toužím více po režírování. A to se s kamerou v tomto režimu skloubit nedá. Před listopadem se chci stáhnout, i v návaznosti na to, že v listopadu mám důležitý zápas MMA v O2 aréně.

V čem je výjimečný?

MMA je náročnější než box a bude to jeden z největších galavečerů u nás. Bude nabitý, protože by se měli utkat známí bojovníci Karlos Terminátor Vémola versus Attila Végh. A tam vystoupím i já.

Po Lucerně, kde to odnesla ruka, se musely přepisovat scénáře, a to už nechci riskovat. Takže si dám raději pauzu, protože nevím, kde budu mít nos či nohu. Rád bych někam odjel a po návratu se pustil do filmu Vyšehrad. Jo a v lednu ještě lezu s kamarádem na Kilimandžáro. To jsme už v roce 2020, a jak mé plány pokračují, už neprozradím.

„Lukáš Panenka, kterého hraji, je klasický vtipálek,“ říká o své postavě.

„Lukáš Panenka, kterého hraji, je klasický vtipálek,“ říká o své postavě.

FOTO: archiv TV Nova

Upravil jste si před zápasem denní režim?

Ano, mám speciální stravu, od 1. května jsem odložil i elektronickou cigaretu, do července však mám relativně volněji. Od srpna mi začíná ostrá fáze až do listopadu. Alkoholu se nenapiju vůbec, dvoufázový tréning mě čeká šestkrát týdně.

Znáte svého soupeře?

Osobně ne, ale vím, že je to Petr Benko. Zápas má tři kola po pěti minutách. Možná se vám to zdá rychlé, ale věřte, že když vlezete do klece, je to nekonečné.

Může se vám hodit na Seznamu: