Eva Burešová: Je fajn být mladá máma

Do pražského karlínského hudebního divadla, kde hraje hlavní roli v muzikálu Sagvana Tofiho Čas růží, přišla s malým zpožděním. Svého syna dosud kojí a skloubit povinnosti maminky s uměleckou profesí někdy není snadné.

„Muzikál Čas růží, kde vystupuji v roli Anety, je sestavený z písní Karla Gotta,“ přibližuje muzikálová herečka svou práci, „a hraju v něm moc ráda. Na konkurzu mě do něj vybrali, i když jsem se dobelhala na poslední chvíli se zlomenou nohou. Byla jsem pěkně nervózní, protože mi korepetitorka skladbu hodila níž, než jsme se domluvily. Navíc byl přítomný sám Karel Gott, stále milý a usměvavý, a já roli nakonec získala. Březnovou premiéru jsem vloni nestihla, protože jsem už byla ve vysokém stupni těhotenství. O to víc si teď představení užívám. I když patřím k mladší generaci, která nebyla při začátcích kariéry pana Gotta, oceňuji, že v něm jsou dodnes krásné písně, třeba Cesta rájem.“

Dodává, že rok 2016 před nástupem do muzikálu měla náročný. Chytla neštovice, které jako dítě neprodělala.

„Šest týdnů jsem trávila v karanténě. A sotva jsem po dlouhé době vyšla ven, uklouzla jsem a zlomila si dost komplikovaně nohu. Naštěstí se to zhojilo i bez operace, která mi hrozila.“

Muzikální sklony projevovala odmalička. Debutovala v dětské opeře Kolotoč v Národním domě v Ostravě, kde se narodila. První muzikálovou příležitost získala v trojroli Gity, Džamily a služtičky v muzikálu Baron Prášil.

Později začala zpívat a tančit v karlínském divadle, se kterým spolupracuje doposud. Objevila se v muzikálech Vražda za oponou či Lucie. V současné době ji můžeme vidět v hlavních rolích muzikálů Jesus Christ Superstar, Dracula a Čas růží.

Před sedmi lety se přihlásila do talentové pěvecké soutěže, kde ji vítězství minulo jen těsně. Probojovala se však až do finále. Všiml si jí tam muzikant a herec Ondřej Brzobohatý a nabídl Evě roli v seriálu Gympl s (r)učením omezeným, který právě točil.

„Hledali tehdy zpívající herečku a já jsem dodnes Ondrovi vděčná, že mě oslovil. Mnoho lidí si řekne Hm, pěkné, když je něco zaujme, ale on podnikl praktický a konkrétní krok,“ oceňuje mladá herečka a zpěvačka.

Nyní se objevuje na televizních obrazovkách jako zdravotní sestřička Petra v seriálu Modrý kód. Sní o studiu medicíny, na něž si úporně šetří. Rodina ji ale o peníze připraví. Natáčet v prostředí nemocnice Evu moc baví, ale na rozdíl od své hrdinky si na podporu rodiny stěžovat nemůže. Vyrůstala mezi hudebníky, táta František je muzikant a máma Georgina zpěvačka.

„Zpívat jsem začala dřív než mluvit,“ žertuje. „Naši mě k hudbě vedli nenásilně, doma ji pouštěli ke každé příležitosti. Otec do mých šestnácti let pracoval v zahraničí a já za ním často jezdila. Jako holce mi přišlo přirozené cupitat po pódiu, takže brzy bylo jasné, kudy se vydám.“

Tatínek je Evin velký vzor, obdivuje jeho sečtělost a rozhled a někdy lituje, že sama nevystudovala nějaké akademičtější odvětví nežli hudbu a zpěv. Nemohla si však pomoci a zamířila na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. V té době tam studoval i její budoucí partner Michael Krásný. Že jednou spolu budou žít, tehdy netušila, i když se jí už líbil.

„Znali jsme se víc jak deset let, než mezi námi přeskočila jiskra. Museli jsme k sobě dozrát. Já se nějakou dobu hledala a on by mě nezvládl. Já jeho taky ne. Působí jako baskytarista u Laca Décziho, dlouho nevěděl, zda se usadí v Americe, nebo v Čechách. Obdivuji ho, je to muzikant světové úrovně, a to neříkám proto, že je to můj partner,“ říká přesvědčivě. Když se do sebe konečně zakoukali, jejich vztah pokročil rychle. Dokonce tak, že se jim loni v červnu narodil syn Nathan.

„Vždy jsem si myslela, že budu mít děti později. I moje mamka mě měla až ve čtyřiceti. Když se to ale odehrálo takto, jsem ráda. Byl to správný čas. Výhody mladých maminek oceňuji. Jednou z nich je zdravé tělo a v biologickém rozkvětu. Pokud se žena cítí vedle partnera bezpečně, není co řešit. Naopak si myslím, že je dobré být mladá máma, když chcete větší rodinu. A to já chci. Znám maminky, co mají děti kolem třiceti, a dávají jim zabrat. Stěžují si, a tím mohou odradit kamarádky, které teprve o mateřství uvažují,“ přemítá. Co má ale společného se staršími matkami, je úzkostlivost.

„Myslela jsem, že budu brát mateřství s určitou lehkostí, jsem však dost úzkostlivá. Kdykoli jdu do práce nebo na kafe s kamarádkou, mám výčitky svědomí,“ přiznává.

Těhotenství vyšlo tak, aby stihla dokončit rozdělanou práci. Pečlivě se na porod připravovala. „Na webových stránkách Jemné zrození jsem našla informace, které jsem potřebovala. Píše se tam hezky o početí, těhotenství i porodu. Viděla jsem i porody do vody, a hned jsem pochopila, že to chci také tak. Přišlo mi to přirozené,“ svěřuje se.

Těhotenství vnímala jako příjemný stav s velkým napojením na své dítě. A porod? Proběhl, jak chtěla. Přála si, aby jí plodová voda praskla kolem páté ráno. „Cesta od nás, z Hlušína, kde jsem vyrůstala, do Krnova, kde jsem rodila, vede mezi poli a je velmi romantická. V tu dobu vychází sluníčko a já si plánovala cestu do porodnice užít. Budeš mít jiné starosti, slýchala jsem, ale vyšlo to přesně podle mého přání. Voda mi praskla o půl páté ráno, svítalo a já cestou poslouchala Beyoncé, mou oblíbenou zpěvačku.“

Když se Nathan narodil, neplakal. Okamžitě a bez problémů se přisál. Dvě a půl hodiny zůstal s maminkou v úplném klidu. Pak Eva nechala zpracovat placentu podle tradiční čínské receptury. Výtažek z ní byl použit do kapslí, homeopatik, a dokonce do energetického koktejlu.

„Někteří lidé si ťukají na čelo, že jsem prý snědla placentu, ale tomu se musím smát. Nekousala jsem do ničeho syrového, dula (speciálně vyškolená žena poskytující především psychickou oporu novorodičce - pozn. red.) mi výtažek namixovala s ovocem. Dodalo mi to spoustu energie stejně jako kapsle, které skvěle podpořily laktaci a působí i proti poporodní depresi,“ upřesňuje.

Partner u porodu byl, ale jen na samém konci. „Cítila jsem, že chci mít u sebe dulu, že jde o ženskou záležitost. Možná jsem cítila i stud, potřebovala jsem si zařvat a uvolnit se. To by mi před mým mužem asi tolik nešlo. Dorazil těsně před tím, než Nathan vyklouzl ven. Zato maminka ten okamžik promeškala, protože si zrovna skočila pro kafe,“ směje se Eva Burešová, která se momentálně soustředí více na pěveckou dráhu.

„Ráda bych vydala CD svých písniček, hudbou mohu lidem předat i něco více ze sebe než jako herečka.”