Jejich nejčastější zakázkou je pátrání právě po snubních prstýncích, k nimž majitele pojí citový vztah. Pokud je šperk nestál horentní sumu, mohli by si rovnou nechat udělat nový, jenže místo toho nejdřív zkoušejí hledat. A nejsou to zrovna opilci, kteří o drahocenný kroužek přišli při cestě z hospody. Příběhy, do nichž potápěči vstupují, mají mnohdy i nádech romantiky.

Zachráněné zásnuby

„Jednou volal pán z Kladna, že ztratil snubní prstýnek v hasičské nádrži, kde chtěl při večerní procházce požádat přítelkyni o ruku. Dívka ale na břehu uklouzla, a jak padala do vody, muž ji začal vytahovat a při tom v panice odhodil bundu, aby mu nepřekážela. Bohužel, v její kapse měl prstýnek, který tak skončil v nádrži,“ přibližuje jeden z případů, které nakonec šťastně dopadly, Oldřich Švirk z týmu Speciální práce.

Mladý pár z Kladna se zasnoubil přímo před zraky kteří z nádrže vytáhli ztracený prstýnek.

Mladý pár z Kladna se zasnoubil přímo před zraky potápěčů, kteří z nádrže vytáhli ztracený prstýnek.

FOTO: archív Speciální práce

Jednoduché to ale nebylo. Ve špinavé vodě nacházeli potápěči s detektory kovu v rukách a sluchátky na uších všechno možné včetně drobných hliníkových sponek od špekáčků, jen prstýnek pořád nikde. „Po dvou hodinách už jsme to málem vzdali, ale najednou něco píplo. Říkal jsem si, že to je poslední možnost.“

Když se se zlatým kroužkem na gumové rukavici vynořil, hned ho chtěl podat dotyčné slečně, ale v tu chvíli přiběhl onen mladík, že to musí udělat sám. „Před našima očima si dali pusu a zasnoubili se,“ usmívá se Oldřich Švirk. Hodnota prstýnku se navýšila o výjezd a práci potápěčů, což znamená o částku v rozmezí 2 až 4 tisíc korun. Cenu ovlivňuje vzdálenost lokality, hloubka a náročnost terénu a také doba hledání.

Je však třeba podotknout, že k tak běžným a nekomplikovaným případům, jako byl tento, vyjíždí pouze jeden pracovník, jinak by se akce klientovi prodražila. Pokud je potápěčů ve vodě víc, bývá to kvůli jejich čirému nadšení. „Nás to prostě baví,“ konstatuje další člen týmu Speciální práce Milan Ais, který už jako chlapec hltal knížky o pirátech, ztroskotaných lodích a lovcích pokladů a ještě dneska má některé z nich v kanceláři na poličce.

Většinu předmětů lidé poztrácejí při koupání.

Většinu předmětů lidé poztrácejí při koupání.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zuby i napoleonská spona

Při pohledu na truhličku plnou mincí, z nichž některé pocházejí i z 19. století, a krabičku s prstýnky, které mi potápěči ukazují, si pomyslím, že se mu dětský sen vlastně splnil. Dostane se mi však vysvětlení, že jejich sbírka věcí nalezených na dně rybníků a řek má do pokladu, tak jak si ho představují, hodně daleko. Rádi se ale kolegům a známým svými úlovky pochlubí.

Nehledě na to, že některé předměty vytažené ze dna mají za sebou opravdu dlouhou historii, jako například spona z opasku z období napoleonských válek, kterou Oldřich Švirk našel při hledání onoho prstýnku v kladenské nádrži. Největší raritou ve sbírce jsou dva zlaté zuby z rybníku v Praze Motole, shodou okolností nalezené také během pátrání po snubním prstýnku… Mimochodem, stává se, že při výjezdech potápěči vyloví šperků několik, takže se klientů předem ptají, jak ten jejich přesně vypadá a co je na něm vyryto.

Sbírka nalezených šperků se rozrůstá zejména během prázdnin.

Sbírka nalezených šperků se rozrůstá zejména během prázdnin.

FOTO: archív Speciální práce

Hlavně v řekách pak nacházejí pistole v různém stadiu rozkladu, poblíž břehů i jízdní kola a pod mosty v turisticky atraktivních místech především kamery, mobily a v poslední době také drony. Párkrát vyjížděli k vodákům na Šumavu, kteří se v peřejích převrátili i se všemi svými věcmi včetně foťáků. Většina z nalezené elektroniky je však nefunkční.

„Na to je specialista kolega Slávek. Kdekoli se potopí, najde mobil. Teď zrovna staví mola na Maledivách a už zase jeden našel,“ smějí se potápěči. Nezastírají, že mezi nimi existuje lehká rivalita a předhánějí se, kdo se vynoří s lepší kořistí.

Volný čas na vykopávkách

Tady je namístě zmínit i jejich další aktivitu, podvodní archeologii, které se od roku 2015 let věnují ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně, konkrétně s archeoložkou Barborou Machovou. O této činnosti se dá říct, že je jejich koníčkem, protože do výzkumů, které stát zatím příliš nepodporuje, investují nejen volný čas a dovednosti, ale skrz své vybavení i dost peněz. Na konci července se chystají do řeky Moravy v Rohatci u Hodonína, kde by se mělo nacházet druhé nejstarší zdymadlo v ČR a monoxyl, pravěká loď vydlabaná z jednoho kusu kmene.

Oldřich Švirk (v popředí) a Milan Ais se potápění věnují i ve volných chvílích, kdy se mimo jiné podílejí na podvodních archeologických výzkumech.

Oldřich Švirk (v popředí) a Milan Ais se potápění věnují i ve volných chvílích, kdy se mimo jiné podílejí na podvodních archeologických výzkumech.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Potápěči věří, že až budou mít na to, aby si pořídili dokonalejší detektor, který vyjde asi na milión korun a dokáže ohlásit kovové předměty i pod několikametrovými nánosy sedimentu, vytáhnou nakonec i ten „svůj“ poklad. Jde o bronzové meče nacházející se v Labi v lokalitě zvané Porta Bohemica, kde řeka kaňonem vstupuje do Českého středohoří.

Běžný detektor kovů, který používají nyní, umí reagovat na předmět o velikosti mince zhruba pod třiceticentimetrovou vrstvou bahna nebo písku. Přestože se většinou nepohybují ve velkých hloubkách – u dohledávání věcí na zakázku nanejvýš ve čtyřech metrech –, voda je zpravidla natolik znečištěná, že se při téměř nulové viditelnosti musejí řídit hlavně hmatem.

Spona z opasku z období napoleonských válek.

Spona z opasku z období napoleonských válek.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Poslouchám pípání detektoru a rukama se poslepu hrabu v blátě. Někdy se mi při tom představivost rozjíždí naplno, takže se ani nemusím dívat na horory,“ podotýká Oldřich Švirk a vzápětí dodává, že opravdu hrůzný nález se zatím nekonal. „Jen jeden náš kolega nedávno v Bílině narazil na kravskou lebku,“ pousměje se.

Ztratila se lžíce...

Pokud jim klient označí co nejpřesněji místo, kam předmět spadl, to znamená například čtverec o velikosti maximálně tři krát tři metry, je téměř stoprocentní pravděpodobnost, že uspějí. „Obvykle hledáme tak dlouho, dokud nenajdeme. Jestliže ale někdo ukáže na plochu srovnatelnou se dvěma plaveckými bazény, šance jsou mizivé.

A úplně nejhorší je, když lidi nejdřív začnou hledat na vlastní pěst a předmět tím ještě víc zadupou do bláta,“ konstatuje Milan Ais a vzpomene si při tom na „neúspěch“ z trochu jiného soudku. Šlo o lžíci, ale ne ledajakou.

Prstýnek vám skočí na prst skoro sám,“ říká Oldřich Švirk.

Prstýnek vám skočí na prst skoro sám,“ říká Oldřich Švirk.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Zvedl jsem telefon, kde se ozvalo: Vy jste ti lovci pokladů? Potřeboval bych najít lžíci. Říkám: Samozřejmě, náš zákazník, náš pán, ale je to pro vás rentabilní? Teprve potom vyšlo najevo, že se v pískovně někde na jižní Moravě utrhla pětitunová lžíce od bagru v hodnotě kolem tří miliónů korun. Protože se měla nacházet v hloubce 43 metrů, muselo nás vyjet víc a s těžkou technikou,“ vypráví potápěč.

Přes nános písku a jílu, který lžíci brzy pokryl, ji však nedokázali lokalizovat. „Aspoň jsme si udělali krásný potápěčský výlet,“ shodují se oba muži, kteří musejí mít vzhledem ke své profesi pro strach uděláno. „Psychická odolnost je asi na prvním místě. Člověk nesmí zpanikařit, když se stane něco nepředvídatelného, třeba se zamotáte do rybářského vlasce, a zároveň by měl být schopen vyhodnotit všechna možná rizika. Když se nám něco nezdá, do vody nejdeme nebo zavoláme na pomoc kolegu.

Takzvaný magnet fishing se díky cenové dostupnosti rozšířil i mezi veřejností.

Takzvaný magnet fishing se díky cenové dostupnosti rozšířil i mezi veřejností.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Naše práce, to už totiž není rekreační potápění pro radost, kdy se koukáte v moři na rybičky a máte za sebou instruktora, který v případě nouze zasáhne. Voda je pro lidi vlastně nepřátelské prostředí, podobně jako pro astronauty vesmír, takže jakmile jdeme pod vodu, není jisté, zda se vůbec vynoříme.“

Neměl rybu ani prsten

Na místě, kam se vydávají hledat ztracené věci, ať už je to koupaliště, rybník, nebo řeka, budí mezi lidmi pozornost. „Seběhnou se mladí i staří a ptají se nás na poklady i na to, jestli jsme přijeli hledat mrtvolu,“ říká Oldřich Švirk, jehož tým je oficiálně jediným svého druhu v republice, a tak není divu, že přitahuje zájem veřejnosti.

Pátrání po věcech, které spadly do vody, probíhá většinou v menších hloubkách. „Ale i metr stačí k tomu, aby se člověk, který začne panikařit, utopil,“ upozorňují potápěči.

Pátrání po věcech, které spadly do vody, probíhá většinou v menších hloubkách. „Ale i metr stačí k tomu, aby se člověk, který začne panikařit, utopil,“ upozorňují potápěči.

FOTO: archív Speciální práce

Mezi laiky se v poslední době stává díky své finanční dostupnosti populární takzvaný magnet fishing, což je způsob „lovu“ některých kovových předmětů (mincí, zbraní, nábojů) pod vodou pomocí velkého magnetu. Ten se hodí do vody na provaze, podobně jako háček na udici. Kupříkladu magnet, který udrží až 110 kilogramů, vyjde na 750 korun. Ze dna tak teoreticky můžete vytáhnout i zmíněné jízdní kolo.

Ale zpátky k prstýnkům, u nichž jsme začali a kvůli kterým volají klienti nejčastěji, protože jsou pro ně srdeční záležitostí. Jako třeba pro rybáře z pražské Troji, jehož příběh trochu připomíná pohádku: Muž chytil tak velkou rybu, že se nad ní slitoval a chtěl ji vrátit zpátky do Vltavy. Jenže jak se mu vysmekla z rukou, přibrala s sebou jeho snubní prstýnek. „Že jsem se na to nevykašlal. Rybu nemám, prstýnek nemám, jen naštvanou ženu,“ zlobil se rybář a zavolal potápěče, jestli by mu nepomohli.

K výbavě „hledače pokladů“ patří nejen detektor kovů, ale například i svítilna a nášlapné síto.

K výbavě „hledače pokladů“ patří nejen detektor kovů, ale například i svítilna a nášlapné síto.

FOTO: archív Speciální práce

„Problém byl, že beton u břehu zpevňovaly kovové výztuže, takže detektor nám pískal v jednom kuse. Asi po hodině a půl jsme ale prstýnek našli, zapadlý právě mezi kusy betonu,“ popisuje další z mnoha šťastných konců Oldřich Švirk. „Špatně se pod vodou hledají měkké a neforemné věci, jako třeba peněženky, ale prstýnek, ten vám na prst skočí skoro sám,“ dodává s úsměvem.