K sochařině se Magdalena dostala úplnou náhodou. „Jednou mě moje o jedenáct let starší sestra musela hlídat. Jenže zrovna měla jít na sochařský kurz, kam pravidelně chodila, vzala mě proto s sebou. Tak to vlastně začalo,“ vypráví Magdalena. Její první vzpomínka je na obrovskou vanu plnou hlíny, kterou v dílně viděla.

„Tehdy mi bylo pět let, ale utkvělo mi to v paměti jako fotografie,“ říká s úsměvem a krásnou češtinou Magdalena.

„Čeština mi už je bližší než polština, přirostla mi k srdci,“ vysvětluje mladá umělkyně, která v Česku žije už více než deset let.

Sochařině propadla

Na sochařském kurzu tehdy vyrobila i svůj první kousek, z hlíny vymodelovala lžičku. „V hlavě jsem měla pohádku o kouzelné lžičce, kterou jsem viděla, nenapadlo mě proto nic jiného než si ji vytvořit,“ vzpomíná Magdalena, jež má malý ateliér na pražských Vinohradech.

Za dobu, kdy se z Varšavy přestěhovala do Prahy, jich vystřídala několik, tenhle si ale zamilovala nejvíc. „Koukám na střechy domů a mám tady malý balkón a zahrádku. Tady, když je pěkné počasí, tvořím,“ dodává. Na stojanu má zrovna rozpracovanou sochu zpívající dívky.

Rodiče byli proti

Magdalena vždy cítila, že se chce v životě věnovat umělecké dráze. Starší sestra sochařství brzy nechala, ona ale sochařskému řemeslu propadla.

Cesta k její vytoužené profesi však nebyla snadná. Rodičům se totiž rozhodnutí jejich dcery nezamlouvalo. Tatínek je inženýr, maminka překladatelka a tlumočnice, k uměleckým sklonům Magdaleny proto neměli tolik pochopení.

„Dvakrát týdně jsem navštěvovala výtvarné kurzy, ale musela jsem absolvovat klasické vzdělání. Takže jsem chodila na normální základní školu a pak na gymnázium,“ vysvětluje. Až po maturitě se Magdalena mohla přihlásit na Akademii výtvarných umění.

Dívka s vlaštovkou zdobí římsu Klementina už dvanáct let, kolemjdoucí si ji stále se zájmem fotí.

Dívka s vlaštovkou zdobí římsu Klementina už dvanáct let, kolemjdoucí si ji stále se zájmem fotí.

FOTO: Archív Magdaleny Poplawské

Rodiče její rozhodnutí nakonec akceptovali, přesto nad ním kroutili hlavou. „Není mnoho žen, které by dělaly sochařinu. Je to totiž fyzicky i technicky velmi náročný obor,“ říká k tomu s tím, že za spolužáky proto měla především muže.

Osud to zařídil

Ve Varšavě studovala Magdalena několik let, když se rozhodla vyrazit na zahraniční stáž. Toužila odcestovat do Anglie, ale osud to zařídil jinak.

„Ze školy, kam jsem se nejprve hlásila, napsali, že obor ten rok vůbec neotvírají. Hledala jsem proto na internetu, kde jinde v Evropě jsou dobré umělecké školy, a narazila jsem na Prahu,“ vypráví. Nakonec tedy vyrazila do české metropole zkusit Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.

Jak sama říká, oproti Polsku konečně zažila pravou tvůrčí svobodu. V její domovině totiž byla sochařská témata daná, tady dostala možnost probudit fantazii. A Magdalena se do toho vrhla naplno. V rámci jedné studentské výstavy v roce 2005, která byla určená pro Národní knihovnu, vytvořila z laminátu holčičku s papírovou vlaštovkou. Ta se nakonec stala jejím nejznámějším dílem.

Vlaštovka v Klementinu

„Až později jsem se dozvěděla, že v češtině má vlaštovka dvojí význam, je to jak papírová skládanka, tak pták. To se mi hrozně líbilo, v polštině toto nemáme. Soše jsem proto dala název Vlaštovka, znělo mi to jako jméno pro tu dívku,“ vysvětluje sochařka s tím, že výroba jí zabrala dva měsíce. Její dílo se knihovně nakonec natolik zalíbilo, že ho od autorky odkoupila. Zeď pražského Klementina zdobí už dlouhých dvanáct let a stále poutá pozornost kolemjdoucích.

„Šlo vlastně o moji první vlaštovku z uměleckého světa. První prodaná socha – a brala jsem to jako velký úspěch,“ vzpomíná Magdalena na svou úspěšnou studentskou práci.

Po roční stáži na české vysoké škole se však musela vrátit dokončit studium na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Po získání diplomu se ale rozhodla natrvalo usadit v Praze. Ačkoli opustila přátele, rodiče i své tři sourozence, nelituje.

Češi jsou uzavření

V Praze se rychle zabydlela, i když přiznává, že ze začátku to bylo těžké. „Lidé jsou tady více uzavření a neradi si někoho pouští k tělu, trvalo proto delší dobu, než jsem si našla přátele. I v oboru bylo složitější se prosadit. Prvních pět let jsem musela brát každou zakázku, co přišla. Restaurovala jsem například budovy nebo tvořila umělou kůži pro videoklip Davida Kollera,“ dodává sympatická sochařka, jež o sobě mluví jako o typické single ženě. „Už delší dobu jsem sama a vyhovuje mi to,“ říká.

Magda se ale věnuje i užitému designu. Její vázy v podobě mužských a ženských bust mají velký úspěch.

Magda se věnuje i užitému designu. Její vázy v podobě mužských a ženských bust mají velký úspěch.

FOTO: Archív Magdaleny Poplawské

Kromě vlastní tvorby pořádá Magdalena sochařské kurzy pro veřejnost. „To je pro mě radost, vidět, jak lidé tvoří. Inspirují mě a dodávají mi energii,“ vysvětluje. Na její kurzy chodí jak mladí lidé, tak starší generace. Někteří jsou už od pohledu velké osobnosti, jiní jsou bojácní.

Přestože práce s hlínou není podle Magdaleny vůbec jednoduchá a najít svou vlastní techniku zabere někdy i roky, nabízí úžasnou možnost vyčistit si hlavu.

Každý objeví sochařského ducha

„V okamžiku, kdy se začnete plně soustředit na modelování, všechny problémy zůstanou venku za dveřmi ateliéru. První hodina bývá taková poznávací, ale na poslední už je to zábava a často to končí i společnou skleničkou v baru, protože se spřátelíme,“ podotýká sochařka s tím, že za dobu, co kurzy vede, potkala mnoho talentů. „Překvapili mě i sebe,“ dodává. Sochařského ducha v sobě podle ní dokáže objevit většina lidí.

„Myslím, že by si to každý měl vyzkoušet. Dnes si mnoho lidí neuvědomuje, co stojí za prací umělce. Mají za to, že to je jednoduchá a rychlá věc, ale tak to není. V případě sochařiny jsou za tím hodiny a hodiny práce,“ zdůrazňuje Magdalena, která se mezi svými studenty v kurzu nejednou setkala s údivem, když si po první hodině neodnášeli své dílo domů.

„Lidi překvapí, že během kurzu uděláme pouze jednu sochu a že socha z hlíny není vlastně finální dílo, se kterým odejdou domů. Musí se ještě obtisknout do formy a odlít,“ popisuje.

Vázy na karlovarském festivalu

Kromě klasické sochařiny se věnuje i 3D grafice. „Jenom sochařským řemeslem se dnes nedá uživit, to štěstí má jen malá hrstka lidí. Abych mohla tvořit, potřebuji se cítit svobodně, proto jsem si vymyslela kurzy a pracuji v jedné firmě jako 3D grafička,“ podotýká.

Vedle toho se pustila do užitého designu. Její vázy na květiny Fulfill me (Naplň mě) a lampy Light me Up (Rozsviť mě) ve tvaru ženských a mužských bust mají úspěch. Zdobily karlovarský filmový festival, objevily se i ve videoklipu české zpěvačky Ivy Frühlingové.

„Mám ráda dvojí význam soch, sochu pojmenuji tak, že název jde interpretovat různě,“ říká Magdalena.

Její vázy mají velký úspěch.

Její vázy mají velký úspěch.

FOTO: Archív Magdaleny Poplawské

Její originální díla byla vidět jak v galeriích i na různých uměleckých akcích u nás, tak i v zahraničí.

Přestože v minulosti občas přemýšlela o tom, že se vrátí zpět do Polska, nakonec to nikdy neudělala. A ani to nemá v plánu.