Hlavní obsah

Z romského sídliště do policejního sboru

Právo, Jiří Mach

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Vyrůstal na romském sídlišti v Ústí nad Labem, prošel si rvačkami se skinheady, nakonec se stal jedním z mála Romů, kteří momentálně nosí uniformu státní policie. Dnes má Ladislav Horváth (33) za sebou jedenáct let služby, nedávno povýšil na nadpraporčíka a zapojuje se do programů, jež cílí na příslušníky této menšiny.

Foto: Aleš Pelikán, Právo

Policista zná na sídlišti Mojžíř celou řadu místních obyvatel.

Článek

Podle něj není sídliště Krásné Březno klasickou sociálně vyloučenou lokalitou, v partě měl i dost kamarádů z majoritní společnosti. Není však daleko od nechvalně proslulé Matiční ulice známé i ve světě díky v 90. letech zamýšlené, pak postavené a následně rozebrané zdi oddělující Romy od zbytku obyvatel.

Přestože jeho rodiče vlastní jen výuční list, vždy bazírovali na dobrých známkách. Mezi jejich romskými příbuznými i známými se také vyskytovalo dost lidí s vysokoškolským titulem.

Foto: soukromý archív Ladislava Horvátha

Ladislav Horváth (vlevo) se účastnil i několika zahraničních misí, zde v maďarském uprchlickém táboře.

Ladislavovo dospívání však nebylo zcela bezkonfliktní. „Mezi 14. až 18. rokem jsme se občas poprali s nácky z vedlejšího sídliště. Ale tehdy se to nijak zvlášť nepropíralo. Obyvatelstvo to vnímalo tak, že se poprali kluci mezi sebou, a za týden byl klid. V té době ještě neexistoval Facebook a jiné sociální sítě, proto se asi tyto maličkosti neřešily,“ popsal mi Horváth.

Ani začátky ve službě pro něj nebyly snadné. „Mezi ústecké policisty přišel někdo jiný a takového ve svých řadách dosud neměli,“ uvedl. Při fyzických testech dokonce zaslechli poznámku : „Co tady dělají gangsteři z Krásňáku?”

Působil i v misích

Postupně však do sboru zapadl a rasistické poznámky nezaznamenal. Také v terénu se narážek na svůj etnický původ dočkal jen v ojedinělých případech. A to devět let sloužil na ulici. Dnes coby vrchní inspektor působí mimo jiné i na sídlišti Mojžíř v Neštěmicích, kde je mezi 4300 obyvateli 3800 Romů.

„Romská populace ví, že tvrdě zastávám ,padni komu padni‘, a snad mě bere dobře. Často přijdou a ptají se, jak mají řešit nějakou situaci,“ dodal. Před dvěma lety povýšil a dnes jezdí na mezinárodní konference týkající se právě Romů, islámu, skinheadských a motorkářských gangů. Působil i na zahraničních misích v uprchlických táborech v Maďarsku a ve Slovinsku.

Stále je však jen jedním z několika desítek Romů, které 43tisícihlavý policejní sbor má. Alespoň to tak odhaduje podplukovník Václav Vlček. Ten také Ladislava Horvátha zapojil do speciálního projektu, jenž má za cíl sblížit problémové romské lokality s místními strážci zákona.

„Chceme vytvořit tým, který se bude specializovat na práci s romskou menšinou v sociálně vyloučených oblastech,“ řekl nám Vlček. Do projektu už bylo zapojeno čtyřicet policistů ve čtyřech krajích.

„Zdejší pochůzkáři se potřebují v tomto prostředí etablovat, aby Romové věděli, na koho se obrátit, kdo to je, jakou má práci. Nemusí chodit rovnou po rodinách, ale pokud budou potřebovat se tam spojit s nějakým předákem, s nějakou autoritou, tak můžou,“ vysvětluje.

Vzor pro děti

A je už načase. Protože se podle Horvátha situace mezi Romy změnila k horšímu. „Za mlada nebylo vidět tolik sociální nenávisti jako dnes,“ domnívá se.

K poměrům v romské menšině také nepřispěl příchod Romů z osad východního Slovenska, kteří podle něj až u nás, často až ve třiceti letech, poprvé poznávají splachovací záchod a teplou vodu z kohoutku. I z těchto oblastí má osobní zkušenosti. „Připadal jsem si tam jako někde v indickém slumu.“ Nic podobného nezažil ani v uprchlických táborech.

Jako klíčovou vidí práci s dětmi, které nemá mimo školu kdo vychovávat. „Učitelé dítě k něčemu vedou, ale co když pak přijde do svého bytu na ubytovně, kde vidí rodiče pod vlivem alkoholu a drog? Bere to jako normální věc,“ odpovídá si.

„Náš problém spočívá právě ve výchově potomků,“ zdůraznil. Podle něj by všichni vzdělaní Romové měli působit na své okolí a předávat získané zkušenosti.

„Před pár lety mi sedmi- až dvanáctiletí říkali, že by chtěli být jako jejich soused, co prodává drogy, protože má pěkné auto, zlatý řetízek a peníze. Anebo že až vyrostou, budou na sociálních dávkách. V současné době se setkávám s tím, že mě zastavují malé děti z přilehlé ubytovny a říkají, že chtějí být policisty nebo fotbalisty. Příjemná změna.“

Foto: soukromý archív Ladislava Horvátha

Setkání s Petrem Torákem, který působí jako policista ve Velké Británii.

Jeho příběh připomíná osudy asi nejznámějšího českého Roma Petra Toráka, který pracuje od roku 2006 ve městě Peterborough pro britskou policii. Také nejprve působil na ulici, poté se dostal ke složitějším případům. Zločinecké gangy na něj dokonce vypsaly odměnu. Neohrožený strážce zákona si za svou práci vysloužil Řád britského impéria.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám