Minulý rok v prosinci se osmačtyřicetiletá Hazel stala babičkou. Místo aby se těšila z vnoučete, připravuje se na vlastní smrt – a to doslova. Kvůli alkoholu, kterému dlouhá léta holdovala, s jistotou ví, že už dlouho žít nebude, a neuvidí tak své vnouče vyrůstat.

„Lékaři mě dlouhé roky varovali, ať přestanu s pitím, ale já jsem  je neposlouchala a v duchu se jim smála. To, že teď čekám na vlastní smrt, je nejvyšší cena, kterou jsem za svou hloupost mohla zaplatit,“ řekla serveru Daily Record.

Poslední, co by ráda udělala, je inspirovat lidi svým příběhem, aby se vyvarovali podobného chování jako ona. „Kdyby měl můj příběh pomoci jen jednomu člověku, i to mi bude v mých posledních dnech stačit,“ uvedla matka tří dětí.

Smrt milovaného člověka ji zlomila

Nějaký ten alkohol na oslavě nebo párty patřil do Hazelina života tak nějak vždycky. Celá situace se ale vyhrotila zhruba před 10 roky, kdy jí zemřel manžel a otec jejích dětí.

„Jeho smrt u mě zapůsobila jako spouštěč nekontrolovaného pití. Když byly děti malé a byly se mnou, musela jsem jim být oporou. Později jsem pak mohla truchlit, ale byla jsem na všechno sama a nudila se. A tak jsem začala pít.”

V průběhu let se její závislost zhoršovala, v kritickém období byla schopna vypít i několik litrů ovocného moštu s velkým obsahem alkoholu za den.

„Až když je pozdě cokoli změnit, jsem zjistila, že jsem neubližovala jen sobě, ale hlavně své rodině. Už navždycky budu ten alkoholik, který se upil k smrti,“ uvedla nemocná žena.

Na pomoc už bylo pozdě

Hazel trpí velmi vážným onemocněním jater, jejichž funkce je u ní téměř nulová. Když přišla řeč na možnou transplantaci, lékaři jí sdělili, že pro ni není dostatečně vhodným kandidátem. A tak dožívá své poslední dny.

Lékaři se jí snaží pomoci, jak to jde, několikrát už byla v nemocnici hospitalizována kvůli přidruženému problému, který vzniká při selhání jater. To ale pomůže jen na chvíli a časem se stav opět zhorší. Navíc trpí anémií, ztrátou paměti, ochabují jí svaly a špatně se pohybuje.

I přes svůj špatný stav Hazel stále pije dvě sklenky vína denně. Pomáhají jí vyrovnávat se s abstinenčními příznaky.

„Je mi 48 a mám pocit, jako by mi bylo spíš 80. Neustále mě něco bolí, pořád usínám, moje tělo postupně kolabuje. Chtěla bych zemřít doma, ale přes všechny problémy to asi nebude možné. Proto chci být se svými dětmi tak dlouho, jak to bude možné. Umřu s vědomím, že i přes to všechno mě milují. To je vše, co si jako matka můžu přát,“ uzavírá Hazel.