„Televizní štáb, který k nám přijel natáčet, se hned u dveří zarazil s tím, že chce do kuchyně pro zvířata, a ne pro lidi. Shodou okolností den předtím navštívili s kamerou běžnou restauraci, takže mohli srovnávat,“ říká mi s úsměvem i s hrdostí v hlase „zvířecí kuchařka“ Jitka Kopecká.

Právě připravuje krmení pro slona, které se skládá hlavně z řepy, jablek, mrkve a chleba. Mezi její největší oblíbence ale patří jiní afričtí kopytníci, nosorožci. Jakmile má volnou chvilku, zajde se podívat, jak jim chutná, a také se s nimi pomazlit. Místo v zoo pomohl Jitce Kopecké sehnat úřad práce. „Celý život jsem dělala v textilce kontrolorku jakosti a měla jsem nejdřív hrůzu z toho, jít do neznáma. Ale po šesti letech jsem si zvykla a docela mě to baví. Když už jsou chudáci zvířata zavření, ať mají aspoň pořádné žrádlo.“

Okapi, strávník VIP

Při svém nástupu do oddělení výživy byla sama překvapena pořádkem v kuchyni a kvalitou potravin. V žádném případě nemůže zoo odebírat například nahnilou zeleninu a ovoce ze supermarketů nebo jakékoli zboží vyřazené z prodeje pro lidi. Když vidím přepravku s nádhernými paprikami a blumami pro dikobraza, vzpomenu si, co svého času nosil syn ze školní jídelny. „Pokud chceme, aby zvířata byla zdravá, musíme jim dopřát nejlepší stravu a dělat všechno pro to, aby neonemocněla,“ podotýká výživová zooložka Radka Maříková.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jestliže by kupříkladu stonala taková okapi, bylo by zaděláno na velký průšvih. Případná narkóza totiž představuje nebezpečí, že už se nikdy neprobudí. Jídelníček této plaché pralesní žirafy je rozmanitý, aby vzácnému zvířeti dodal všechny potřebné živiny. A nejen to. „Okapi mají sklony k cukrovce, proto jim servírujeme čekanku, která je dobrá pro diabetiky, a sladkého banánu jenom kousíček,“ říká Radka Maříková s tím, že stejně nastudované má všechny své strávníky.

Okapi je také první zvíře, kterému chystám krmení v rámci zážitkového programu, jež zoo nabízí veřejnosti. Počítač mi vyhodí údaje, kolik čeho má dostat. Na mně potom je, abych - podobně jako prodavačka u pultu uzenin - odkrajovala z ovoce a zeleniny uvedené množství, zvážila ho s přesností na gramy a dala do bedýnky. Když se pak celá natěšená octnu ve stáji, samec mě sice zvědavě okukuje, slintá, ale nic z toho, co jsem přinesla, nežere. Chovatelka si myslí, že je rozrušený z cizích návštěvníků.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Jsou to zvířata, k nimž si musíte hledat cestu. Mně třeba dlouho trvalo, než jsem přišla na to, jak samici podat antibiotika. Nakonec mi vyšel fígl s banánem, který jsem rozmačkala společně s lékem a namazala ho Ebony na srst, aby si to slízala. Nejradši ale stejně mají čerstvé jívové větvičky. Kdyby pro nikoho jiného nebylo, tak okapi je dostanou vždycky,“ potvrzuje chovatelka výjimečnost svých svěřenců.

Kašička místo termitů

Kvůli oblibě jívového okusu mezi kopytníky, kteří tvoří dvě třetiny osazenstva královédvorské zahrady, si zoo založila i vlastní políčko. Brigádníci v létě ve velkém nakládají větve do pytlů ke zmrazení na dobu, až listí opadá. Vedle toho v mrazáku najdete třeba i žabinec pro vodní ptáky dodávaný majitelem rybníka či bobule josty, ovoce s vysokým obsahem vitamínu C od drobných pěstitelů, jímž se zvířatům obohacuje zimní strava.

Než jsem přesně podle výživové tabulky nakrájela odpolední příděl ovoce a zeleniny pro okapi, zabralo mi to nejméně čtvrt hodiny.

Než jsem přesně podle výživové tabulky nakrájela odpolední příděl ovoce a zeleniny pro okapi, zabralo mi to nejméně čtvrt hodiny.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Ale dost bylo vegetariánství. Jdeme se podívat, co je přichystáno pro hyeny: kus telecího a hovězí žebra. No řekněte, o takovém menu by si mohla nechat zdát i mnohá lidská rodina. Na kočkovité šelmy zase v bedýnkách čekají čeští strakáči hromadně utracení v boxu s kysličníkem uhličitým. Teď už jenom stačí, aby je řezník pověsil na hák a vyvrhl. Nasekané čtvrtky i se srstí potom dostanou masožravci, kteří si ale kupodivu rádi pochutnají i na ananasu nebo mangu. Králíci jsou však pro ně malý svátek - na jídelníčku je totiž mají jenom jednou týdně. A což teprve když jsou to kusy z vlastní výkrmny, které můžou spořádat ještě teplé!

„Šedou barvou označený rozpis krmiva znamená nějakou změnu. Zvíře je buď nemocné, březí, nebo se narodila mláďata. Například gepardice Darili má teď pět potomků, takže sama dostane dvě a půl kila slepice, děti po pětatřiceti dekách a dohromady ještě mají deset kuřátek,“ ukazuje mi Radka Maříková manuál na pracovišti řezníka. S jednodenními kuřátky coby potravou mám později tu čest i já při „vaření“ pro surikaty.

Surikaty mě nechaly jen z dálky pozorovat, jak si pochutnávají na červech. Takové mlaskání jsem v životě neslyšela.

Surikaty mě nechaly jen z dálky pozorovat, jak si pochutnávají na červech. Takové mlaskání jsem v životě neslyšela.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jitka Kopecká už má po šesti letech ve zvířecí kuchyni dávkování v hlavě. Mezi její miláčky patří nosorožci.

Jitka Kopecká už má po šesti letech ve zvířecí kuchyni dávkování v hlavě. Mezi její miláčky patří nosorožci.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Samostatnou kapitolou je hmyz, ať už sarančata a cvrčci pro lemury, nebo červi, oblíbená pochoutka snad všech menších šelem. Pokud jde o hmyzí potravu, jsou dodavatelé schopni zajistit pro zoo všechno potřebné. Jediné, co je v podstatě obtížné sehnat nebo si pěstovat, jsou termiti, které v přírodě žerou psi ušatí a hrabáči. V zajetí místo toho dostávají mléčnou dětskou kašičku s banánem připomínající látku obsaženou v termitech.

Jak ošálit šimpanzici

Skupinově žijícím zvířatům se musí potrava včetně hmyzu rozházet, aby se dostalo i na níže postavené jedince. Že jsem se tím řídila i při krmení surikat, mi ovšem nebylo nic platné. Když jsem se přiblížila, tyto roztomile panáčkující šelmičky zalezly a už nevylezly. A to jsem jim kuřátko položila až ke vchodu do jejich úkrytu a pár desítek minut jsem na ně čekala obklopena svíjejícími se červíky.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Šelmy sice žerou pouze jednou denně, zato bývají mlsné. Nejdřív spořádají hmyz, potom se vrhnou na maso a granule vezmou na milost až večer, když dostanou opravdový hlad. „U některých zvířat, například u malých opic, ale musíme vidět, že zůstaly zbytky, abychom měli jistotu, že se dostalo na všechny. Pokud je vymetená podlaha, tak jim přidáme,“ popisuje Radka Maříková asi jedinou okolnost, při které se podává nášup.

V souvislosti s opicemi zmiňuje samičku šimpanze, které se každé jaro otevírají bércové vředy. Má kvůli nim amputované už dva prsty na noze. „Dostává antibiotika, která nejsou chuťově dobrá, navíc v každé potravině jsou nesmírně cítit. Dlouho jsme hledali, jak ji ošálit, až ošetřovatelky přišly na to, že léky sežere v čokoládovém termixu,“ směje se zooložka, která už jako dítě toužila vědět, co mají zvířata uvnitř, ale dodnes nemůže sledovat jejich zabíjení.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Drůbež nebo kapra nemohla maminka kuchat beze mě,“ vzpomíná absolventka vysoké školy zemědělské. „Učila jsem se sice pracovat s hospodářskými zvířaty, ale co se týká přípravy krmných dávek, je to u exotických živočichů dost podobné. Nikdy by mě však nenapadlo, jak těžké bude u nás sehnat větší množství vojtěšky, nejkvalitnějšího objemového krmiva.“

Pro vojtěšku do Evropy

„Co se týká vojtěškového sena, díváme se i za hranice. Za velké peníze ho nakupujeme například ve Francii a ve Španělsku, protože od našich zemědělců ho neseženeme tolik, kolik bychom potřebovali,“ tvrdí vedoucí oddělení výživy Monika Ptáčková. Kromě vojtěšky jí občasné vrásky na čele dělá obstarávání hlemýžďů pro zmlsané ještěry zvané dracény, kteří by si měli běžně vystačit s myškami.

Vedoucí oddělení výživy Moniku Ptáčkovou nejvíc trápí nedostatek vojtěšky na tuzemském trhu.

Vedoucí oddělení výživy Moniku Ptáčkovou nejvíc trápí nedostatek vojtěšky na tuzemském trhu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Jenže jakmile si zvíře pořídíme, musíme ho umět nakrmit,“ krčí rameny šéfka úseku, který se před deseti lety přestěhoval do nových prostor, shodou okolností na místo zaniklé závodní jídelny. „Když chceme s nově příchozím jedincem navázat kontakt, zkoušíme, na co zabere,“ dodává. Postupem času se třeba zjistí, který nosorožec nežere červenou řepu a že nejmladší orangutanka v tlupě má z jižního ovoce nejradši mandarinky.

Součástí kuchyně je i odchovna králíků, morčat, potkanů a slepic sloužících jako krmivo. Pro milovníky zvířat je někdy kruté pracovat v zoo a přitom se starat o někoho, o kom ví, že na světě dlouho nepobude. Ale zkuste z levharta nebo ze lva udělat vegetariána.