Hlavní obsah

Jak obliba v pořizování fotek ruinuje náš reálný život

Novinky, bok

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Také máte klasický fotoaparát nebo mobil stále při ruce pro případ, že by se naskytlo něco ze života, co byste chtěli nebo museli zaznamenat? Pak určitě patříte do ne zrovna malé skupiny lidí na celém světě. I když je krásné uchovávat pomocí fotografií různé vzpomínky a momenty, dejte si pozor, abyste to nepřeháněli. Dost byste se totiž ochudili o skutečné životní prožitky.

Foto: Profimedia.cz

Někteří lidé tráví mnohem více času v životě pořizováním různých atraktivních momentek, místo aby věci skutečně prožívali.

Článek

Každý člověk má doma více či méně klasických fotografií nebo těch v digitální podobě, na kterých jsou zachyceny nejdůležitější chvíle jeho života – narozeniny, oslavy, promoce, svatba atd. Tyto chvíle za vzpomínku určitě stojí. Nenechte se ale zlákat v dnešní moderní době snadným přístupem k technologiím, díky kterým můžete zachytit prakticky cokoli a kdekoli (např. pomocí chytrých mobilů, které mají kamery nebo fotoaparáty).

V určité fázi svého života totiž můžete zjistit, že máte sice úctyhodnou hromadu momentek z různých skvělých míst, ale s vašimi reálnými vzpomínkami už to není tak slavné, uvádí server Cleo.

Oči versus fotografie

„Mnozí lidé v dnešní době často naprosto bezmyšlenkovitě sahají po kamerách či foťácích, aby zachytili určitý okamžik, ale už nevidí, co je ve skutečnosti před nimi. Když se jich pak zeptáte na něco k onomu snímku, který pořídili, nedokážou vám vlastně nic pořádného říct, nepamatují si to. Jednoduše spoléhají na technologii, která za ně určitou věc zaznamená, a oni se pak už samotné věci nemusejí 'účastnit',“ vysvětluje Linda Henkelová z univerzity v americkém Fairfieldu.

Henkelová je přesvědčena, že čím dál tím větší vliv technologií na naše životy s sebou přináší vedle jasných pozitiv i řadu negativních vlivů. Proto sestavila výzkumný tým, který měl její domněnky potvrdit. Do výzkumu zapojila několik desítek vysokoškoláků, které poslala na prohlídku muzea. Někteří z nich dostali za úkol pořídit z prohlídky řádnou fotodokumentaci, ostatní se spoléhali jen na svůj zrak.

Druhý den dostali jednoduchý dotazník týkající se jejich návštěvy muzea. Jedinci, kteří převážně fotografovali, dokázali odpovědět správně nebo obsáhle na mnohem méně než ti, kteří vše okolo sebe bedlivě sledovali.

„Tento průzkum samozřejmě má i svou druhou stránku. Ti lidé, kteří fotografovali, nemluvili tolik obsáhle o tom, co viděli a zažili, ale zase byli schopni určitou věc, kterou si zapamatovali, popsat podrobněji a detailněji. V dlouhodobějším odstupu několika dní či měsíců už se ale jejich vzpomínky rychleji vytrácejí.“

„Určitě je dobré zaznamenávat důležité věci, ale musíme se s fotografiemi naučit zacházet a využít je, nejen je slepě hromadit. Vyfoťte, ale také prožijte, to je důležité,“ dodala Henkelová.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám