Od onoho osudového roku 2003 natočil neuvěřitelných čtyřicet filmů a momentálně září v další dojemné romantické komedii talentovaného Novozélanďana Richarda Curtise Lásky čas. V ní si užívá roli otce, který kromě lásky předává osmnáctiletému synovi i rodové tajemství. To spočívá v tom, že muži z jeho rodu mají nadpřirozenou schopnost - mohou cestovat v čase a napravit tak něco, co se zcela nepovedlo.

„Role Timova otce je roztomilá. Jak moc rád bych si já sám zacestoval v čase. A že by bylo co napravovat!“ prozrazuje s úsměvem.

„Především bych se snažil mladého Billa přesvědčit, aby nikdy nezačal kouřit. Vrátil bych se v čase ke komukoli, kdo mi nabídl první cigaretu, a řekl bych Ne, mnohokrát děkuji,“ přiznává donedávna silný kuřák.

S mladým hercem Domhnallem Gleesonem vytvořil v komedii Lásky čas kouzelně dojemnou dvojici.

S mladým hercem Domhnallem Gleesonem vytvořil v komedii Lásky čas kouzelně dojemnou dvojici.

FOTO: CinemArt.a.s.

„To ale není vše. Taky bych svému mladšímu já řekl, aby se neopíjelo, když pít neumí, ale hlavně aby se zklidnilo a bralo věci s větším nadhledem. Jako mladík jsem byl totiž hrozný, všechno bylo šílený problém. V pubertě jsem měl pořád z něčeho obavy, později jsem se zase bál, že pohořím jako herec. Kdybych jen tehdy věděl, že i bez stresu všechno může fungovat v pohodě, byl bych v té době jistě daleko šťastnější,“ svěřuje se třiašedesátiletý populární rodák z anglického hrabství Surrey.

Billovo dospívání opravdu nebylo jednoduché. Dvakrát utekl z domova a pokaždé to skončilo katastrofou. V sedmnácti odjel na jih Francie, ale záhy se vrátil bez úspěchu a s trapným pocitem domů, podruhé zkoušel štěstí v Paříži, což bylo o poznání horší. Chtěl být totiž spisovatelem.

„Jako teenager jsem byl posedlý svým hrdinou Ernestem Hemingwayem, chtěl jsem být stejně jako on nejprve reportérem a pak v Paříži napsat román. Ještě dnes se mi jasně vybavuje, jak jsem si vyhodil kufr z okna domu, aby mě nikdo neviděl, a utekl jsem na loď. V Paříži jsem ale spal pod Vítězným obloukem, protože mě o peníze okradl taxikář.“

Billovi pak nezbylo nic jiného než pár týdnů žebrat u Trocadera. „Jedinou nabídku na práci v klubu Madame Cuckoos, kde starší dámy platily za sex, jsem odmítl, a tak mě nakonec britský konzul poslal šupem domů,“ vypráví herec s tím, že konzul za něj ještě zaplatil pětadvacet liber, které pak musel jeho otec vrátit.

„Nenapsal jsem nic, jen jsem se zase s ostudou vrátil domů. A to byl konec mého pařížského snu,“ vzpomíná Bill. „Až pozdě jsem si uvědomil, jaké trauma jsem rodičům způsobil. Nikdy nezapomenu na bolestný výraz v otcově tváři, když jsem se vrátil domů. Vždyť ani nevěděl, jestli žiju. Jak jsem mohl být tak sobecký a krutý? Jaká škoda, že jsem tehdy nemohl cestovat v čase!“

Jako neblaze proslulý pirát Davy Jones ve dvou pokračováních Pirátů z Karibiku je skrytý pod maskou chobotnice.

Jako neblaze proslulý pirát Davy Jones ve dvou pokračováních Pirátů z Karibiku je skrytý pod maskou chobotnice.

FOTO: Profimedia.cz

Romantická komedie Lásky čas je přitom už čtvrtým společným projektem Billa Nighyho a režiséra Richarda Curtise. Po Lásce nebeské spolupracovali na filmu The Girl in the Café (2005) a na další vynikající komedii Piráti na vlnách (2009). „S Richardem jsme se už dávno skamarádili, vybírá pro mě jen samé lahůdky,“ prozrazuje Bill.

„Postava Timova otce mě skutečně dostala. Je to člověk, se kterým se vlastně mohu ztotožnit. I jeho život naučil věci příliš nekomplikovat a vážit si těch nejobyčejnějších maličkostí. Ví, že jediné, na čem skutečně záleží, je něha, láska a respekt lidí. Byla radost ho hrát,“ svěřuje se.

Tato role mu ještě přidala na popularitě. „Denně mi telefonuje nejen spousta přátel, ale i lidí, o kterých jsem léta neslyšel. Taky mě stále zastavují na ulici. Něco podobného jsem zažil jen po Lásce nebeské,“ směje se. A jak se Bill vlastně k hraní dostal? Potom, co zkusil řadu zaměstnání včetně poslíčka a novináře bez kvalifikace, se přihlásil na radu přítelkyně na Guildfordskou školu tance a dramatu. Přijali ho a Bill hned po jejím zakončení pokračoval jako herec v divadle, filmu i televizi. Už v roce 1980 v divadle poznal svou dlouholetou přítelkyni, o tři roky starší anglickou herečku Dianu Quickovou, se kterou má devětadvacetiletou dceru Mary.

Jako ministr kouzel Rufus Scrimgeour v předposledním díle potterovské ságy Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)

Jako ministr kouzel Rufus Scrimgeour v předposledním díle potterovské ságy Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)

FOTO: Profimedia.cz

Je na ni patřičně pyšný. „Jako otec jsem chtěl vždycky dceru, možná i proto, co se synem prožíval můj otec. Když ale Mary vyrůstala, často se mě ptala, jestli jsem raději nechtěl kluka. Opakoval jsem jí popravdě, že jsem si přál jedině dceru, že jsem toužil po domě plném krásných žen,“ směje se.

„Mary se ale ke mně často posadila, když jsem se díval na fotbal, a ptala se, jestli fandíme červeným, nebo modrým. Prostě se tomu klukovi nějak chtěla vyrovnat. Teď už hraje, dokonce i režíruje, dělá mi velkou radost. Tak si říkám, že jsem i jako otec uspěl.“

V roce 2008, tedy po téměř osmadvaceti letech, se s Dianou přátelsky rozešli a Bill žije sám v londýnském bytě v Soho a tvrdí, že je šťastný. „Jsem v naprosté pohodě, jen si nemyslím, že budu moci být do konce života úplně sám. Chtěl bych si pořídit psa. Až se k tomu ale rozhodnu, budu se muset odstěhovat na venkov, v londýnském bytě ho mít nemohu.

V mém věku se to, myslím, i sluší. Pak už bude konec s večírky a životem ve velkoměstě. Budu jen sedět někde u krbu u ohně. Pořídím si pěknou televizi, na které se budu moct dívat na fotbal, a po ruce budu vždy mít i pěkný kávovar. Káva s cukrem je dnes už totiž mou jedinou závislostí,“ prozrazuje s úsměvem sympatický Bill Nighy.