V Británii patří mezi nejuznávanější divadelní i filmové herce. Přitom stačilo málo a stal se z něj zpěvák. Přemlouvali ho k tomu samotní členové Beatles, John Lennon a Ringo Starr. Jak k tomu došlo?

V roce 1966 ho osud přivál na jeviště jako vypravěče ve hře, kterou produkoval manažer Brouků Brian Epstein. Ale protože být jen hlasem Kingsleyho nebavilo, prosadil si, že k celému představení napíše i hudbu a svůj přednes doprovodí zpěvem a hrou na kytaru.

Hra měla úspěch, Lennon i Starr byli tak uchváceni Kingsleyho výkonem, že za ním zašli do šatny a dlouho ho přemlouvali, aby se stal profesionálním zpěvákem. „Jestli to neuděláš, budeš toho litovat do konce života,“ řekli mu tenkrát.

Ben Kingsley

Ben Kingsley

FOTO: fotobanka Profimedia

Kingsley je neposlechl a dnes přiznává, že nelituje. S trochou ironie před časem prohlásil: „Jako zpěvák bych mohl klidně spadnout mezi pěkné darebáky. Kdo ví, jestli bych byl vůbec ještě naživu.“

K filmu ho dostal oslík

A jak se vlastně dostal k filmu? Kdy přišel ten okamžik, ve kterém si ho svět kinematografie podmanil? „Byly mi čtyři roky. A brečel jsem v kině při snímku Oslíkovi nikdy neříkej ne. Odehrává se v poválečné Itálii a je o sirotcích, jejichž rodiče zahynuli na frontě.

Kouzelný pětiletý chlapec, hlavní hrdina, je jedním z nich. Nemá rodinu, ale má osla a spolu si vydělávají na živobytí. Jenže jednoho dne osel onemocní. Chlapec se rozhodne, že udělá díru do zdi krypty místního kostela, kam ho uloží, aby se tam buď uzdravil, nebo odešel do nebe.

Své chameleonství prokázal i v Polanského Oliveru Twistovi.

Své chameleonství prokázal i v Polanského Oliveru Twistovi.

FOTO: fotobanka Profimedia

Kněz mu to samozřejmě zakáže, chlapec jde za jeho nadřízeným a jeho nadřízeným, až dojde k samotnému papeži. Až ten mu to dovolí. Celý film pak končí tím, že chlapec vede svého oslíka do krypty a za nimi se zvenku táhne paprsek světla. Byl jsem k neutišení, řval jsem na celé kino, slzy mi tekly po tvářích. A jak tady teď sedím, říkám vám, na mém náhrobku jednou bude stát ,Nikdy neříkej ne‘.“

Mimochodem stejný film v mládí zbožňoval i legendární režisér Martin Scorsese, který teď s Kingsleym točí svůj první 3D film. „Dostal jsem od Martina svého Oslíka na DVD, takže se těším, až si ho v klidu znovu pustím a budu zase brečet jako želva,“ přiznal při losangeleské premiéře Prince z Persie, zatím posledního filmu, ve kterém ho mohli vidět i čeští diváci a divačky.

O Shakespearovi a holení

První, co je z našeho pro změnu londýnského setkání patrné, je, že je trochu nesmělý a že nadevše ctí svou práci. Je v zásadě jedno, jestli jde o ušlechtilou roli, jako je Gándhí, nebo o padoucha, třeba právě v dobrodružném Princi z Persie. Úcta k profesi je v něm stále. A stále se snaží dělat ji naplno.

„Rád hledám pozadí charakterů, ani ty největší neřády bych nedokázal zahrát bez toho, abych věděl, že je kupříkladu v dětství obtěžoval otec. To jsou věci, které se diváci nemusí z děje ani dozvědět, ale pro mě jsou podstatné. Rád taky hraju ve filmech, které v sobě mají něco ze Shakespeara, nějaký jasně daný příběh, přesné postavy, které v sobě mají zřetelný, ale třeba i neřešitelný rozpor. To mě pořád baví.“

Občas si něco z nějaké role odnese i do vlastního života. V posledních měsících třeba bradku, kterou si vyzkoušel v Prokletém ostrově, kde si zahrál s Leonardem DiCapriem. Když se na ni někdo zeptá, vymlouvá se, že špatně snáší holení, když má jinak hlavu zcela holou, lesklou a bez vlasů.

Jeho upřímná fascinace vlastní profesí je trochu protivná. Přece není možné, aby neměl občas slabou chvilku, kdy má chuť to všechno hodit za hlavu, nalít si oblíbenou značku vína, natáhnout nohy a poslat všechny od filmu i divadla někam.

„Taky mě to potkalo. Na cestě životem váš čekají světlé i temné okamžiky, jsou tak nějak v rovnováze. V osmdesátých letech jsem se naplno věnoval hraní pro Královskou shakespearovskou společnost. Dělali jsme jednu hru za druhou a já se v tom všem hrozně ztrácel. Byl jsem jen kolečko ve velmi chytře pracujícím stroji. Nevěděl jsem, co dál. V zoufalství jsem zašel do knihovny a půjčil si pár knížek. Doufal jsem, že mi poradí, co dělat. Jedna z nich byla od Gándhího. Dva týdny nato mi zavolal režisér Richard Attenborough a nabídnul mi roli právě Gándhího ve stejnojmenném filmu. Ze dne na den se všechno změnilo. Z absolutní temnoty jsem se najednou ocitl ve světle. Jestli jsem ale osudu pomohl půjčením knihy v knihovně, to opravdu nevím.“

Stačí jen ještě podotknout, že za tuhle roli dostal svého zatím jediného Oscara.

Vnuk Hřebíčkového krále

Mimochodem s Gándhím ho pojí i dávné kořeny, jeho dědeček žil v Indii ve stejném regionu, odkud pocházel slavný politický vůdce a propagátor nenásilí. Jeho otec se pro změnu narodil v Keni. Možná právě tyhle mnohonárodnostní kořeny z něj udělaly tak chameleonského herce. A když se k tomu přidají geny po matce, modelce, bylo asi opravdu jasné, že nakonec skončí na plátně a na jevištích.

Gándhí je bezesporu jeho životní role, zachránila ho od divadelní rutiny a vynesla mu Oscara.

Gándhí je bezesporu jeho životní role, zachránila ho od divadelní rutiny a vynesla mu Oscara.

FOTO: fotobanka Profimedia

Kingsleyho rodné jméno je Krishna Pandit Bhanji. „Odkazuje zároveň na hinduistického boha i muslimské kořeny. Je trochu ironií, že jsem si musel změnit jméno na Ben Kingsley, abych si mohl zahrát Gándhího,“ směje se. I jeho nové přízvisko ale odkazuje k jeho předkům. Zmiňovaný indický dědeček byl obchodníkem s kořením a přezdívali mu Hřebíčkový král, Clove King.

Tupec kvůli titulu?

Jeho jméno se pak měnilo ještě jednou. Na Nový rok 2002 byl pasován na rytíře a tím mu byl propůjčen i titul sir. Traduje se, že si na něm velmi zakládá. Dokonce po svých hereckých kolezích a kolegyních vyžaduje, aby ho při natáčení oslovovali sire Bene.

„Už není žádný pan Ben Kingsley, už je jen sir Ben Kingsley,“ prohlásil před časem před novináři a trval na tom, aby titul sir dávali i na plakáty filmů, ve kterých si zahrál. Došlo to tak daleko, že o jeho posedlosti vlastním titulem napsala britská BBC ostrý článek. Jeden z jeho kolegů ho v něm nazval tupcem. Teprve tehdy se něco hnulo a v posledních snímcích už je v titulcích opět jen jako Ben Kingsley. Sire Bene si ale podle ostatních herců a hereček z filmu Princ z Persie nechává říkat dál.

Už čtvrtý rok žije ve, zdá se, spokojeném manželství po boku brazilské herečky Daniely Lavenderové.

Už čtvrtý rok žije ve, zdá se, spokojeném manželství po boku brazilské herečky Daniely Lavenderové.

FOTO: fotobanka Profimedia

Ve volném čase se teď věnuje hlavně své čtvrté manželce a taky zahrádce. Velká filmová hvězda nejraději sahá po zahradnických nůžkách a opečovává živý plot. „Není většího relaxu,“ tvrdí. Je pravda, že živý plot má déle než svou poslední družku. Když se v roce 2005 rozváděl s Němkou Alexandrou Christmannovou, jejíž fotky s neznámým milencem zaplavily celý internet, vypadalo to, že si dá se ženami chvilku pokoj. Chyba lávky. Uplynuly dva roky a bral si začínající brazilskou herečku Danielu Lavenderovou.

Naše setkání se blíží ke konci, z herce mezitím spadla nejistota, více se směje, vtipkuje, našel už svou roli. Ale vyhrazená půlhodinka je pryč a za Benem Kingsleym přichází další novinář. S trochou obav už od dveří nahlas zdraví. „Sire Bene, dobrý den, sire Bene.“