Byla jste někdy u kartářky?

Nebyla.

Ani jste si nedělala numerologickou mřížku?

Tu mi teď dělala Zuzka Norisová, když jsme spolu zkoušely Saturnina. Ona se tomu věnuje, ale moc si nepamatuju nějaký výsledek. Jen že jsme se u toho dost nasmály. Nechodím ani k léčiteli, jsem spíš racionální typ.

Ale v divadle vedle sebe máte jednu úžasnou čarodějku…

Myslíte paní Květu Fialovou?

Ano, ona na vás v tomto směru nepůsobí?

Působí na mě jinak. Jednou jsem přišla do divadla a řekla jsem, že jsem unavená, a ona mi strašlivě vynadala, že jsem měla jít na poštu dělat k přepážce, když se mi nechce hrát dvoják (dvě představení za den - pozn. red.). Od té doby už jsem si v divadle nikdy netroufla fňukat. Ale žádné jiné čáry na mě neuplatňuje.

S Květou Fialovou v muzikálu Šakalí léta.

S Květou Fialovou v muzikálu Šakalí léta.

FOTO: archiv, Právo

Čemu tedy věříte, když ne čárám?

Asi v přírodu. Určitě existuje nějaká vyšší moc, ale nejsem fatalistka. Je sice zvláštní, že se některé věci dějí, ale nemyslím si, že je to předurčené. Nevěřím ani na náhody, snad trochu na určitou dávku štěstí v kombinaci s pracovitostí.

Mimochodem, paní Květa vás považuje za herecký talent.

Tak to mě moc těší. Děkuju! Hrajeme spolu v Šakalkách (Šakalí léta). Paní Květa trochu bláznivou tetičku a milovnici rock and rollu. Nejdřív jsem před ní měla tak velký respekt, že jsem si to naše partnerství na jevišti moc neužívala. Teď už se z něj raduju.

Na role máte štěstí. Třeba postava Bess ve hře Prolomit vlny je krásná a těžká.

Teď ji hraje Klárka Sedláčková Oltová, navzájem se alternujeme, nejdřív byla těhotná ona, teď jsem na mateřské zase já. Na to představení jsou rozporuplné názory, ale taková role člověka nepotkává často a já ji mám víc než ráda. Jsem romantik. Baví mě hrát o lásce až za hrob.

Od roku 2003 jste v angažmá v pražském Divadle ABC, ale objevujete se ještě na dalších čtyřech scénách. To je docela úspěch na to, že vás dvakrát nevzali na DAMU.

Potřetí už to zkoušet nebudu. Ale pořád mám ambici vystudovat vysokou školu. Vždycky si ale dám závazek a nikdy ho nedodržím. Začíná to vypadat na Univerzitu třetího věku!

Martin Písařík je jejím partnerem v divadelním představení Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku, které bude mít v dubnu obnovenou premiéru.

Martin Písařík je jejím partnerem v divadelním představení Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku, které bude mít v dubnu obnovenou premiéru.

FOTO: archiv, Právo

Vy jste rodačka z Teplic, že?

Do Teplic jsem se jen jela narodit, jinak jsem vyrůstala v Mostě.

Tak proto máte takové krásné hnědouhelné oči…

No (směje se), vsadila bych spíš na matčiny geny! I když Barborka je zatím modrooká po tatínkovi, tak uvidíme.

Proč jste se vlastně dala na něco tak nejistého, jako je herectví?

Zamilovala jsem se do divadla. A po maturitě jsem k němu doslova utekla. Začínala jsem jako herečka s povinností nápovědy.

Jaké to je pendlovat mezi herečkou a nápovědkou?

Napovídat je strašně těžká věc. Dělala jsem to rok a nemůžu říct, že bych to uměla. Ale už bych se nikdy neobořila na paní nápovědku, protože vím, že to má s námi dost složité. Zvlášť když nám nenaskakuje text i v době, kdy bychom ho už měli znát.

To povolání je vážně namáhavé a nevděčné. Znamená sedět několik hodin denně ve tmavém koutě, často v zimě, a neustále se dívat na něco, co často není k dívání.

V neustále vyprodaném představení Saturnin hraje s Vasilem Fridrichem.

V neustále vyprodaném představení Saturnin hraje s Vasilem Fridrichem.

FOTO: archiv, Právo

Bylo stěhování z Mostu do Prahy těžké?

Nebylo, protože jsem tehdy měla v Praze přítele, tak to přišlo vlastně vhod. Stěhovala jsem se za svojí láskou. Kdybych šla sama, bylo by to určitě těžší. Teď v Praze dokonce bydlí i moje maminka.

Teď spolu máte Barborku?

Ne! S tatínkem Barbory jsme se poznali před třemi roky. A je to báječný chlap a trpělivý otec. Máme v Praze obě babičky, které jsou skvělé a hlídací, takže je ten můj nově získaný život jednodušší.

Jak vám narození dcery změnilo život?

No, je to pěkný kotrmelec. Pracovala jsem až do června 2010, kdy jsem byla v šestém měsíci. A od září se změnilo všechno. Byla jsem zvyklá být neustále v pohybu a teď jsem většinu času doma. Barborka je slunce, ale taky trochu vztekloun. Když se rozhodne, že bude plakat, tak si to tedy užívá a my s ní.

Jaká jste byla vy jako malá holka?

Mamka říká, že hodná. Chodila jsem ráda do školy, nosila jsem jedničky, hrála jsem na piáno, prostě klasická vzorová holčička. Žádný rebel! I když někdy bych jím ráda byla, ale nemám na to buňky.

Kdo na vás měl největší vliv?

Rodina a třeba taky paní profesorka Věra Vlková, která mě učila na klavír, byla to úžasná paní. A později Kateřina Fixová, herečka a dramaturg Městského divadla v Mostě. Líbila se mi také Martina Randová, ta je teď v pražském Divadle na Fidlovačce. V Mostě hrála velké role. Bylo mi šestnáct a koukala jsem na ni s obdivem. Stála jsem v portále a jen zírala. Mým snem bylo mít několikero převleků během jednoho představení, tak jako to mívala ona.

Vzpomenete si, jak vám bylo, když jste poprvé vstoupila na jeviště?

Měla jsem menší roličku tanečnice v Posledním šantánu a byli jsme čtyři holky a čtyři kluci, takže to bylo o to lehčí. A první větší činoherní roli jsem nastudovala s panem režisérem Pavlem Pecháčkem, který se mnou měl trpělivost a měl moc rád mladé lidi. Byla to role Rozíny v představení Letní byt. To, co jsem tehdy cítila, zůstává dodnes - nervozita a zároveň těšení se.

Už jste se po porodu vrátila do divadla?

Na konci února, ale už předtím jsme v České televizi natáčeli pro děti. Pořad Hřiště 7, který jsem s Martinem Dejdarem moderovala, končí a vrací se Studio Kamarád. Oba se přidáváme k dabérům Jůheláků, Martin namlouvá Harryho Šoumena a já Tryskomyš.

Postavu Bess ve hře Prolomit vlny má ráda. V posteli leží s Hynkem Čermákem, který se teď objevil v novém Hřebejkově filmu Nevinnost.

Postavu Bess ve hře Prolomit vlny má ráda. V posteli leží s Hynkem Čermákem, který se teď objevil v novém Hřebejkově filmu Nevinnost.

FOTO: archiv, Právo

Také tančíte a zpíváte v muzikálu pro děti Bílý dalmatin, který uvádí Divadlo Kalich. Hrajete Berušku, slyšíte spontánní reakce dětí?

Slyšíme a bavíme se tím. Není to nijak psychologicky náročné představení, tak máme čas si to užívat. Na Dalmatina se těším a jsem zvědavá, co nového děti, nejen v hledišti, vymyslí.

Patříte ovšem také k souboru Veselé skoky, ve kterém s vámi tančí profesionální tanečník Zbyněk Šporc. Tam je choreografie hodně náročná. Jak jste se v souboru bez odborné pohybové průpravy ocitla?

Tanec mám strašně ráda a Veselé skoky jsou moje srdeční záležitost. Kromě Zbyňka jsme tam všichni herci, nikoli tanečníci, takže se s choreografií potýkáme, jak nejlépe umíme. Do těch představení (Na hlavu, Ve stanici nelze, Baby box a Havran) ale naskočím, až zase naberu fyzičku. Buď ke konci sezóny, nebo až na podzim.

Vždycky jsem tam hrála a tančila naplno a nerada bych návrat uspěchala. Takže se musím vyhýbat našemu produkčnímu Davidu Havlovi. Protože ten mi posílal termíny i do porodnice. Už jsem začala malinko cvičit, ale spíš proto, abych ze sebe dostala nahromaděnou energii.

Kdy vás uvidíme v seriálu Ulice?

Zatím jsem pořád na stáži v Anglii, kam jsem odjela na konci minulého školního roku. Dohodli jsme se s autory seriálu, že se sejdeme, až budu zase schopná točit, a řekneme si, co dál. Můj příběh s Petrem Vackem se uzavřel, a pokud mě něco čeká, netuším co.

Jak se vám s tím zarytým ekologem hrálo?

Spolupráce byla báječná. Rozumíme si i jako lidi, Petr je taky takový blázen jako já.

Vy jste mu vlastně narušovala manželství!

A diváci to špatně nesli. Neměli mě jako rozvracečku rodiny rádi. Ale stejně si myslím, že taková věc se v životě může stát a rozhodně to není jednoduché pro žádnou stranu.